Když místo bomb zahřmí orchestr. V Káhiře začala koncertní sezóna pod českou taktovkou
Egyptskou Káhirou hřměly letos v létě hlavně demonstrace a střelba. Zbraně pomalu utichly. V půlce září zahřmělo uprostřed egyptské metropole znovu. Tentokrát to ale byly tóny Beethovenovy Deváté a vycházely z káhirské opery. Koncertní sezóna tedy začala i tam. V čele káhirské filharmonie znovu stanul český dirigent Jiří Petrdlík.
Šéfdirigent káhirské filharmonie Jiří Petrdlík nabádá hráče na lesní roh k rychlejšímu nástupu. V budově opery na ostrově uprostřed Nilu se zkouší a už za několik hodin se tu Beethovenova Devátá rozezní naostro.
Dirigent představuje českou hudbu
V roli uměleckého šéfa se ale Jiří Petrdlík snaží seznamovat egyptské publikum i s českou hudbou. „Když zde chci uvádět českou hudbu, tak to není jenom Vltava a Novosvětská. Loni jsme třeba s obrovským úspěchem jak u orchestru, tak u publika uváděli Suka, Janáčka a uváděl jsem tady i hobojový koncert Bohuslava Martinů.“
Přesto za své angažmá v Egyptě vděčí do značné míry africké premiéře Smetanovy Mé vlasti, kterou tu s obrovským úspěchem zahrál před dvěma lety, v době egyptského revolučního nadšení.
S mezinárodním orchestrem
Káhirský symfonický orchestr je mezinárodní, český prapor v něm teď ale drží jen šéfdirigent. „Jsou tady samozřejmě Egypťané, ale je zde taky mnoho Ukrajinců, Rusů, jsou zde i Japonci a jsou zde vidět čím dál více. V mém orchestru hrají také Maďaři a Italové.“
Procházím se zákulisím a s některými hudebníky se zastavuji. „Jmenuju se Ádám Debreczeni a jsem z Maďarska,“ představuje se mi jeden z nich. Ptám se Ádáma, co cizí muzikanty do Egypta táhne. „Maďaři tady hrají, protože je to mezinárodní orchestr. Každý si taky myslí, že je tu hezky teplíčko,“ směje se Ádám.
Většinu orchestru ale dnes tvoří Egypťané a také lidé z jiných částí Blízkého východu. Fátin je Palestinka, která vyrůstala v Káhiře. Drobná prostovlasá dívka hraje na prknech opery na obrovský kontrabas.
„Mně se ten nástroj líbil, jak svým specifickým vzhledem, tak i zvláštním zvukem. Tak jsem se na něj začala učit hrát a vystudovala konzervatoř. Nejsem z muzikantské rodiny. Moji rodiče rozhodně na nic nehrají,“ říká Palestinka Fátin.
Na koncerty chodí i krajané, ale málo studentů hudby
Je sedm hodin večer a koncert začíná. Velký sál káhirské opery je zaplněný jen zhruba z poloviny, přestože nejdražší vstupenky stojí necelých sto padesát korun. Na koncerty sem chodí hlavně cizinci, kteří v Egyptě žijí.
„Chodí sem – hlavně na moje koncerty – čeští krajané, což mě velice těší,“ pochvaluje si šéfdirigent. Zároveň ho ale mrzí nízká návštěvnost mladých Egypťanů: „Vidím tady málo studentů hudby, pro které by koncerty jistě byly přínosné.“
Kulturu v Egyptě čekají lepší časy
Jiří Petrdlík sledoval letní bouřlivé události v Káhiře ze své dovolené. Když se nakonec situace uklidnila a bylo jasné, že koncertní sezóna skutečně začne, nenechal ve „svém“ káhirském orchestru nic náhodě: „Proto jsem tady o tři neděle dříve, abych hned od začátku sezóny situaci měl situaci pod kontrolou a stabilizoval všechno, co stabilizovat lze.“
Celkově ale za poslední dva roky situace v káhirské opeře moc stabilní nebyly. Za vlády Muslimského bratrstva to dokonce chvílemi vypadalo, že s vysokou kulturou bude v Egyptě konec.
„Změnil se ministr, to bylo v květnu, ten nás všechny ukončil, pak tady byly nepokoje, a pak zase přišel starý ministr a zase nás všechny vrátil,“ popisuje Jiří Petrdlík období nejistoty.
Beethovenova Devátá má úspěch a přinejmenším pro kulturu teď nastaly v Egyptě po pádu Muslimského bratrstva přeci jen lepší časy.
