Když k nám dorazily první lyže, na hranicích byli zmatení, připomíná ředitel muzea v Jilemnici
Lyžujete rádi? A co víte o historii tohoto sportu? Na které boudě se začalo s lyžováním a závody? Také o tom mluvil Jan Luštinec, ředitel Krkonošského muzea Jilemnice, se kterým se po rozhlasových linkách z Hradce Králové spojila moderátorka Patricie Strouhalová.
Když na naše území dorazily první lyže z Norska, nikdo netušil, k čemu ta dřevěná prkna vlastně slouží. „Na hranicích je označili za lakované dřevěné zboží,“ popisuje s úsměvem Jan Luštinec. Tehdy se lyže vyráběly z lakovaného jasanového dřeva. Dřevo však muselo být dobře uzrálé a vysušené, aby lyže nebyly příliš těžké.
Lyžování se ujalo neobyčejně rychle. Nahrávaly mu dobré terénní podmínky v Krkonoších, sníh a mráz. „Lidé se se zimou potýkali obtížně. A s lyžemi dostali prostředek k rychlejší přepravě z místa na místo,“ zdůrazňuje Jan Lušinec. Jilemnice disponovala také velkou vrstvou měšťanů. A ti začali pěstovat lyžování jako sport.
„Lyžování bylo jiné než dnes,“ připomíná Jan Luštinec. Podle něj bylo především amatérské, šlo také o společenskou záležitost. Ženy se k závodění připojily v roce 1897 na mezinárodních závodech. „Lyžovaly v dlouhých sukních a od té doby se jejich účast na závodech stala samozřejmostí,“ vysvětluje.
Jak vypadaly první lyžařské tréninky? A jak se lyžuje na historických lyžích? Také na tyto otázky odpověděl Jan Luštinec mezi 10. a 11. hodinou. Zároveň posluchače pozval k návštěvě Krkonošského muzea Jilemnice.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
