Když jedna půlka schází

22. prosinec 2008
Pod kůži

Vánoce už budou navždy symbolem obrovské tragédie pro jedny obyčejné rodiče z Bohumína. Přesně před rokem totiž bezohledný řidič srazil na přechodu jejich sedmnáctiletá dvojčata. Přežila jen jedna z nich a cítí se, jakoby ji jedna půlka scházela. Podíváme se Pod kůži pirátům silnic v Česku.

V policejních statistikách to jsou jen nic neříkající čísla. Máme na mysli tragické dopravních nehody, při kterých zemřou nevinní chodci. Za každým z těchto čísel se ale skrývá příběh. Jeden takový vám nabízíme a snad alespoň jednoho řidiče přiměje k tomu, že sundá nohu z plynu. Je to přesně rok, kdy na přechodu pro chodce v Karviné srazil řidič osobního auta ve vysoké rychlosti dvě studentky zdravotní školy. Dvojčata Evu a Elišku. Jedna srážku nepřežila, druhá utrpěla vážná zranění. Stalo se to přesně před vánočními svátky a pro rodinu Prokešových už bude každá štědrovečerní večeře znamenat, že jedno místo u stolu zůstane prázdné.

Přicházíme k upravenému domku v Bohumíně. Okna zdobí figurky andělů. Je to symbolické. Jakoby nad jednou z dcer manželů Prokešových anděl strážný držel ochrannou ruku a na záchranu druhé už mu nezbyly síly. "To, co se stalo Evičce a Elince, se nedá vytlačit z paměti. Je to čím dál tím horší. Všechno se změnilo. Změnil se nám úplně celý život," říká nám později u kuchyňského stolu matka dvojčat Daniela Prokešová.

Ukazuje nám fotku Elišky, kterou láskyplně objímá její přítel. "Byl to pár mladých lidí, který se v dnešní době nevidí," řekla Daniela Prokešová. Pro devatenáctiletého Romana byla Eliška životní láskou. "Udělá to z vás trosku, všechno vás ničí, trápíte se čím dál víc. Nemá to žádný smysl. Všechno jste ztratil," zoufá si Roman.

S Danielou Prokešovou míříme do bývalého pokoje Elišky, kde pietně opatruje všechny věci své mrtvé dcery. "Ty věci máme tady tak, jak to zůstalo. Vidíte ta srdíčka, byly toho celé skříně. Šperkovnice, hudba, kterou měla ráda," ukazuje pokoj Daniela Prokešová.

O dvojčatech se říká, že jsou jako spojité nádoby. V případě Evy a Elišky to platilo určitě. Jenže po nehodě zůstala Eva sama a teď jí jedna půlka schází. "Evičce Eliška chybí, protože byly na sebe silně vázané. Byly na sebe velmi citově vázané, je to opravdu velice těžké," doplnila matka. Vcházíme do pokoje Evy. Jsme domluvené tak, že se dívka rozhodne sama, jestli chce mluvit, nebo ne.

"Má tady rehabilitační přístroje, na kterých musí pravidelně cvičit," popisuje Daniela Prokešová jednu z věcí, která je v Evině pokoji. Ta se při naší návštěvě směje, najednou se ale rozplakala a nebyla schopna ze sebe vydat ani hlásku. "Pro Evičku je to velice těžké. Celý život se jí změnil," vysvětlila její matka.

Eva má za sebou náročné operace, dodnes neohne jednu nohu. Její otec Jiří nám ukazuje, co všechno museli rychle změnit. Hlavně v koupelně. "Aby mohla lépe vylézat z vany, tak jsme jí tady namontovali jedno madlo. Půjdeme na chodbu, sem jsme museli namontovat nové zábradlí, protože tady nebylo žádné," doplnil.

Eva po nehodě už nestuduje zdravotní školu v Karviné. Rodiče jí kvůli dojíždění i vzpomínkám na sestru, která se tam také učila, přihlásili jinde. A prakticky každý den musejí s dcerou jezdit k lékařům, na rehabilitaci nebo k psycholožce. "Takže to má Evička velice náročné. I celá naše rodina, protože jí někdo musí vozit, takže to není jednoduché," popsala Daniela Prokešová.

Podle fotek poznáváme, že Eva a Eliška podědily po své matce výrazné oči. Pohled upracované ženy, pro kterou už budou každé Vánoce připomínkou obrovské tragédie, je ale zastřený smutkem. "Řeknu vám, že energie mám poslední dobou velice málo. Ještě tu mám ale úkol, musím pomoct Evičce, ale je to pro mě velice těžké," dodala Daniela Prokešová.

0:00
/
0:00

Silnici je naše, ale bezpečnost si zaplaťte sami, vzkázal stát

Eva zůstala sama a její návrat do běžného života je o to těžší, že nemá sestru, se kterou byly jako spojité nádoby. Řidič, který vše způsobil si už vyslechl rozsudek - ve vězení má strávit dva roky a deset měsíců. Trest pro řidiče je jedna věc, ale co zabezpečení přechodu? Zlepšilo se, jak po nehodě slibovali zástupci radnice?

Hlavní silniční tah mezi Karvinou a Českým Těšínem. Kolem nás se řítí kamiony i osobní auta. Stojíme přímo na místě, kde řidiči Bohumil Formánek srazil dvojčata Evu a Elišku. Na první pohled je to tady jiné než před rokem. Uprostřed cesty je betonový ostrůvek, který jízdní pruh zužuje a tím zpomaluje dopravu. Přechod osvěcují speciální lampy.

Primátor Karviné Tomáš Hanzal je přesvědčený, že více už město udělat nemohlo. "Celý pruh jsme zpomalili. Máme tu policii, která každý den ráno na tomto přechodu hlídkuje a dává pozor na bezpečnost našich chodců," popsal současný stav primátor. Zabezpečení přechodu se tedy změnilo, ale co zůstalo stejné, je myšlení českých řidičů. A přejít cestu po přechodu, po kterém šly Eva a Eliška, tak to je i dnes dost adrenalinový sport.

Zjišťujeme to společně s mluvčí karvinské radnice Šárkou Swiderovou. "Pojďme, první přibrzdil, druhý se na nás dívá. Mám pocit, že děláme opatření úplně zbytečná, protože nemám dojem, že by některý z nich jel 40 nebo méně. Tady je to na 50 v maximálu. Ale vidíte, že to je katastrofa - z jedné strany deset náklaďáků, z druhé strany deset náklaďáků," uvedla karvinská mluvčí.

Lidé, které na místě oslovujeme, naši zkušenost jen potvrzují. Cesta se jim přechází jen velmi obtížně. Mnozí by si přáli zásadnější změnu - semafor pro chodce. "Přednost vám nikdo nedá, to je zbytečné. Je to katastrofa. Možná kdyby tu byly semafory. Čekáte dlouho, než vám dá někdo přednost," uvedla obyvatelka Karviné, která přechod často využívá. "Člověk dlouho stojí, než ho nějaké auto pustí. Většinou jsem šla jinudy," potvrzuje další.

Semafor na místě není a každému, kdo se tady alespoň jednou prošel, musí být jasné, že právě takové zajištění by vše vyřešilo. "Teď je tu maximum, co si náš rozpočet, naše pokladna může dovolit. Holt milión na semafor zatím není," vysvětlila mluvčí radnice Šárka Swiderová.

Vše má jeden podstatný háček. Karvinská radnice zajišťuje bezpečnost na cestě, která magistrátu nepatří. Dělá to ze své dobré vůle. Silnice je státní a dostat ze státu milión na semafor nešlo, tvrdí primátor Tomáš Hanzal. "Tato silnice patří Ředitelství silnic a dálnic. Krajský úřad donutil ŘSD k určitým opatřením na tomto přechodu. ŘSD opatření udělalo. Bylo to více méně, že se tam daly zpomalovací reflexní pásy. Řekli ale, že pokud chceme udělat jiné stavební úpravy, tak si to musíme zafinancovat z vlastních zdrojů," doplnil.

A mluvčí radnice Šárka Swiderová dodala: "Je jasné, že se vbouráváme do cesty cizího vlastníka. Ředitelství silnic a dálnic řeklo nejprve: Vůbec nic. Pak je krajský úřad donutil, aby udělili aspoň něco, to nejnezbytnější. Pak bylo městu řečeno: Chcete-li něco navíc, zaplaťte."

A tak Karviná vše platí ze svého. Na semafor ale nemá. Zatím je městská kasa kvůli bezpečnější státní cestě chudší o tři sta tisíc korun.

Je to o mentalitě lidí

Příběh naplno odhalil, jaké potíže vznikají samosprávě, když chce zajistit bezpečnost svých občanů-chodců na státní silnici. Karvinský magistrát se prý dozvěděl, že jestli chce lepší zajištění,které by zabránil podobným tragédiím, má si to zaplatit sám. Co na to říká druhá strana, tedy zástupce státní instituce?

Mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka uvedl, že přechod za nehodu nemůže, tu totiž zavinil řidič, který porušil dvojí ustanovení o nejvyšší povolené rychlosti. "Situaci ale nechci zlehčovat. Jsou určitě nebezpečná místa a u místních komunikací je to komplikované, protože někdo je majetkovým správcem komunikace, je to stát, je to Ředitelství silnic a dálnic. Na druhou stranu pokud je ta silnice na území města nebo obce, tak se stává místní komunikací. Někdo jiný se o ni stará, někdo jiný tam dělá dopravní značení, takže je to poměrně komplikovaná situace," uvedl mluvčí.

Zároveň uvedl, že v našem příběhu bylo naznačeno, že k určitému uklidnění situace na komunikaci došlo. Nicméně podle něho nebyla naznačena další cesta, jak financovat zvýšení bezpečnosti na inkriminovaném přechodu. Tou možností je Státní fond dopravní infrastruktury. "Státní fond dopravní infrastruktury má prostředky několika stovek miliónů korun ročně, které může dávat na zklidňování dopravy. Ať už jde o ostrůvky, zvýraznění svislé dopravní značky, takže je možné se obrátit na Státní fond dopravní infrastruktury. V řadě případů odsud mohou jít peníze na tu situaci," upřesnil Karel Hanzelka.

Nedokáže ovšem říct, zda jsou podobné případy, jako ten v Karviné, běžné. Jakmile se totiž stane nehoda vážnějšího charakteru, tak se hledají viníci a radnice se často správně snaží kritická místa vylepšit, ale takových míst je v České republice hodně. Podle Karla Hanzelky je u nás 55 tisíc kilometrů silnic. "Státní měšec není bezedný, takže se snažíme postupně tato kritická místa zlepšovat tak, aby byla posílena bezpečnost," řekl mluvčí a doplnil, že semafor by mohl být účinným nástrojem, který by na nebezpečném místě na řidiče platil. Ministerstvo si také hodně slibuje od probíhající kampaně s názvem Nemyslíš, zaplatíš. "Je to ale o mentalitě lidí. Přechod může být sebelepší, ale pokud řidič poruší zákon, tak ta nehoda se stane," dodal.

0:00
/
0:00

Možná to nebude dlouho trvat a budeme národ cvalíků. České děti totiž nebezpečně tloustnou. Co s tím? Nalaďte si v úterý 23. prosince Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.

autoři: ada , vij , lvb
Spustit audio

Více z pořadu