SERIÁL

5) Nejtěžší je pátrání po ztracených lidech. Krkonošští horští záchranáři při zásazích používají i drony

Počasí na horách je nevyzpytatelné. Během pár minut se může zcela změnit a i na dobře známém místě se kvůli husté mlze ztratíte

Předchozí díl
Následující díl

V posledním díle seriálu Když jde o vteřiny vás vezmeme do Krkonoš. Horští záchranáři tam mají každou zimu stovky různých zásahů. Nejčastěji ošetřují lyžaře zraněné na sjezdovkách. Několikrát za sezónu musí do velké pátrací akce. A to ve chvíli, když se v nejvyšších českých horách někdo ztratí. Při náhlých změnách počasí se to může stát téměř každému.

Horská služba Šumava zachraňuje životy už 70 let

Horská služba (ilustrační foto)

Výročí Horské služby Šumava připomíná náčelník Michal Janďura a také přidává zhodnocení letošní letní sezóny z pohledu záchranářů.

Horská služba má v Krkonoších nejvíce práce právě v zimě. Za tu loňskou eviduje téměř tři tisíce výjezdů. Většinou musí záchranáři ošetřovat zraněné lyžaře na sjezdovkách. Pátrání po ztracených lidech tvoří jen zlomek jejich práce. Takových akcí sice mají pouze 10 až 15 za sezónu, ovšem co se náročnosti týče, řadí se mezi ty nejtěžší.

„Ten vítr se už zklidnil, takže téměř bezvětří a je asi 5 stupňů pod nulou. Dohlednost zhruba kilometr,“ ozývá se z vysílačky na stanici horské služby ve Špindlerově Mlýně. Dispečer právě přijímá hlášení od záchranáře, který informuje o počasí na hřebenech. Během několika minut se ale může situace změnit.

Dezorientace a nevyzpytatelné počasí

„Když se tady lidi cítí v pohodě, tak o 200 výškových metrů jinde to může být úplně jinak,“ upozorňuje při službě na Horních Mísečkách Marek Fryš.

Je ostříleným horským záchranářem s více než dvacetiletou praxí. Člověk se může podle něj na horách ztratit snadno: „Je jasné, že se člověk úplně jednoduše dezorientuje. Stačí aby byla chvilička nepozornosti a něco mu ujde, nějaký orientační bod, který má načtený v hlavě a ztratí se.“

Ztratit povědomí o tom, kde zrovna je, může člověk i ve chvíli, kdy jde po označené turistické trase. Důkazem toho je například jeden z telefonátů na tísňovou linku 112, který přijali královéhradečtí krajští hasiči. Mladý muž volal, že se svou přítelkyní ztratili ve chvíli, kdy byli na Sněžce. „Šli jsme po dlážděné cestě podél lanovky. Pak jsme to vzali rovnou dolů a teď jsme došli do nějakých dvou údolíček. Byla taková mlha, že jsme nic neviděli,“ říkal tehdy operátorovi linky 112. I když uváděl, že ušli jen pár set metrů, nakonec byli od Sněžky skoro kilometr.

Ať už ztracený volá na 112 nebo přímo na linku horské služby 1210, vždy je nejdůležitější zjistit co nejvíce podrobností o tom, kudy zhruba šel.

Marek Fryš vysvětluje: „Ta naše práce je specifická a potřebujeme proto trošku specifické informace. Všichni, kteří jsou v tom řetězci zapojení, se snaží získat co nejvíce informací, abychom byli schopní pomoc. Proto tady jsme, abychom mu pomohli, takže se snažíme udělat všechno možné.“

Pátrání po pohřešovaných pak patří mezi nejnáročnější zásahy. Do akce mnohdy míří desítky záchranářů.

„V první řadě se aktivuje náš svolávací systém, v podstatě se tady jedná dejme tomu o minuty. Co nejvíce lidí je potřeba dát dohromady a pak se vyráží do terénu,“ líčí náčelník krkonošské horské služby Pavel Jirsa.

Spolupráce s policií i moderní technologie

Horské službě nejvíce komplikuje práci právě nepřesné určení místa, kde by mohl pohřešovaný být: „Kolikrát se nám stane, že se nám ozvou lidé, že mají někoho na horách, že vyrazil a neví kam přesně. Potom ve spolupráci s policií České republiky pátráme po tom, kde vůbec v které části hor, by ten člověk mohl být a kam bychom měli vyrazit ho eventuálně hledat.“

Větších pátracích akcí oproti minulosti ubylo. Zatímco při posledních zimách jich museli krkonošští záchranáři pravidelně řešit 10 až 15, v zimě roku 1956 archiv dokládá 55 takových akcí.

Hlavním důvodem nižšího počtu v současnosti jsou především chytré mobily s navigacemi, které lidé používají. Práci následně usnadňuje i nainstalovaná mobilní aplikace Záchranka v telefonech turistů, která záchranáře sama informuje o tom, kde zrovna pohřešovaní jsou.

Doktor, horolezec a znalec místopisu v jedné osobě. To vše musí být člen skalní záchranné služby

Skalní záchranná služba už 18 let pomáhá složkám Integrovaného záchranného systému

Skalní záchranná služba z.s. je dobrovolné občanské sdružení, které bylo založeno v lednu 2000 na základě iniciativy horolezců, turistů a hasičů okresu Náchod. V říjnu 2000 se stala Skalní záchranná služba kolektivním členem Českého červeného kříže.

Moderní vybavení mají i horští záchranáři. V některých případech jim může pomoci i dron: „Máme tři. Při těch zásazích se dají využít. Drony pro celou horskou službu jsou umístěny tady u nás v Krkonoších. Jsou využitelné na základě potřeby v kterémkoliv pohoří. Používali jsme je i na vyžádání policie při pátracích akcích mimo hory,“ dodává náčelník záchranářů Pavel Jirsa.

Nepřeceňovat své síly

I když naprostá většina pátracích akcí má šťastný konec, riziko je veliké. V mrazu totiž člověk ztrácí teplotu velmi rychle.

Horský záchranář Marek Fryš tak má v paměti i neúspěšná pátrání: „Kdy tady na horách řádila vichřice, kterou jsem od té doby už nikdy nezažil. A ráno se rozběhly dvě velké pátrací akce. Jedna se týkala manželů na Klínovkách, druhá zmizelé dívky mezi Harrachovem a Špindlerovým Mlýnem. Bohužel, obě dvě tyhle akce následně po několika hodinách dopadly špatně. Oba dva manžele i tu dívku jsme našli zmrzlý.“

Horští záchranáři tak při cestě na hřebeny vždy doporučují mít vhodné oblečení, dostatek tekutin, sledovat počasí, nepřeceňovat síly a do telefonu si uložit jejich linku 1210.