Když fronta u vídeňského stánku nemizí, ale roste. Jedni z posledních poctivých Glühweinářů vaří svařák postaru

K adventní Vídni patří světýlka, koledy a hlavně davy lidí – i na menších trzích. O to víc zaujme, když se u jednoho stánku vytvoří stabilní fronta, která nemizí, ale roste. Většinou to znamená tři věci: hraje se důležitý zápas, něco je zadarmo, nebo tam mají něco opravdu výjimečného. A tenhle na Freyungu, který vede jeden usměvavý důchodce, spadá do té třetí kategorie.

„Jsem Manfred Leprich, pocházím z Weinviertlu a vařím z vín vypěstovaných v naší oblasti. Nejlepší jsou bílý veltlín a červený zweigelt.“

Recept se nemění

Weinviertel je největší vinařskou oblastí Rakouska – začíná hned za Vídní, na severu hraničí s Českem, na východě se Slovenskem. Víno tam není jen zboží, ale součást místního řemesla a tradice. A právě to chce Manfred zachovat i tady ve Vídni. Se svou ženou připravují svařené víno i punč na stejném trhu už 38 let. Za tu dobu viděl, jak se proměnila celá adventní Vídeň – jak přibylo stánků, světel, turistů. Jeho recept ale zůstal stejný.

Do Glühweinu neboli svařeného vína se tu přidává i kapka amaretta, Aperol nebo meruňkovice|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Používám několik druhů koření, ale jaké, to je samozřejmě tajemství, to se neprozrazuje. Svařák dělám s trochou vody, vínem a jen malým množstvím cukru. Lidé už nechtějí, aby byl moc sladký. A kdo ho chce, může si cukr přidat sám,“ popisuje Manfred.

Trhy začínají v deset hodin dopoledne, ale z Manfredova stánku se vůně nese už minimálně o dvě hodiny dřív, aby první zákazníci měli nápoj čerstvý. Takto za den připraví několik várek, kolik v tom množství prý už sám neví. A v nabídce má i speciality, které se na trzích nevidí často.

S trochou amaretta nebo kapkou Aperolu

„Mám třeba růžový Schilcher ze Štýrska nebo Uhudler z Burgenlandu. Do červeného si také lidé můžou přidat trochu amaretta, do bílého kapku Aperolu. A pak je tu takzvané Turbo – s panákem meruňkovice. Lidi to milují, hlavně večer. A pro děti mám mošt z našich hroznů.“

Podle toho, jestli si hrnek lidé nechají, se prý pozná, kdo je tu poprvé, a kdo štamgast|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Své místo ve stánku mají i typické barevné keramické hrnky. Každý rok vypadají trochu jinak — mění se barvy, motivy i velikost. Někteří návštěvníci si je schovávají jako sběratelskou sérii, jiní je po vypití vracejí. Podle toho se prý pozná, kdo je tu poprvé a kdo už štamgast.

„Nejhezčí je, když přijdou znovu. Potkáváme se tu každý rok. Proto to děláme,“ pochvaluje si Manfred.

S prodejem ve stánku pomáhá celá rodina. Podle Manfreda jsou jedni z posledních poctivých Glühweinářů ve Vídni. A podle množství zákazníků to vypadá, že o tenhle způsob přípravy mají lidé pořád zájem.