Když český lid povstal. Připomeňte si události z přelomu dubna a května 1945
Odboj ke konci války postrádal ústřední vedení. Iniciativu přebíraly místní revoluční národní výbory
Šest let bojovali ženy a muži v domácím odboji proti německým okupantům. I když se gestapu ve vlnách dařilo jednotlivé odbojové struktury přeci jen rozbíjet, odpor zcela potlačit nedokázalo. Na jaře roku 1945 ležel před odbojáři závěrečný cíl, definitivně se zbavit nacistické nadvlády. Jak vypadal domácí odboj na sklonku druhé světové války, popisuje pátý díl seriálu, který vyvrcholí rekonstrukcí událostí 5. května, kdy český lid povstal proti fašismu.
„Mluvím k vám dnes v této válce z Velké Británie naposled. Vracím se domů, do své vlasti,“ pronesl prezident Edvard Beneš 17. února 1945 v československém vysílání BBC svůj poslední projev směrem k Čechům v Protektorátu. „Události ze září a října roku třicátého osmého jsou už smazány a události z března roku třicátého devátého budou ve své úplnosti odčiněny co nejdříve,“ avizoval Edvard Beneš.
Na poslední zúčtování s německými okupanty se chystal i domácí odboj, přestože byl oslabený šest let trvajícím pronásledováním, zatýkáním a popravami ze strany gestapa. Na konci války ale neměl ústřední vedení. „Na poslední chvíli tedy vzniká civilní vrcholný orgán odboje, kterým se prohlašuje Česká národní rada. Opírá se zejména o moravskou odbojovou organizaci Rada tří,“ popisuje historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
Čtěte také
Do Rady tří se zapojila řada odbojářů z Obrany národa, kterou v několika vlnách zdecimovalo gestapo. Jedním z nich byl i Josef Načeradský, který se stal velitelem vlašimské skupiny. V březnu 1945 ho ale dopadlo gestapo a okamžitě začalo s výslechy.
Němci chtěli vědět, kde jsou další odbojáři. Josef Načeradský nikoho neprozradil. „Odnesli mě pak zpátky na celu. My jsme měli označení XYZ – to bylo označení ‚ke konci války likvidovat‘,“ vzpomínal Načeradský na uvěznění pro projekt Paměť národa.
Organizační výbory
Ještě 2. května 1945 popravilo gestapo skupinu vězňů, mezi nimi i několik členů Rady tří. Josef Načeradský měl štěstí, před jistou smrtí ho zachránilo povstání. Do jeho příprav se zapojila i 4. skupina Obrany národa, která přežila represe gestapa. V jejím čele stál generál František Slunečko.
„Současně v obcích existují předem připravené jednotky Obrany národa, které už nemají spojení na vyšší velitelství. Potom vznikají v obcích a městech revoluční národní výbory jako představitelé civilní správy pro případ převratu, k jejichž vytváření vyzývá zahraniční vysílání Československého rozhlasu, tedy z exilu,“ pokračuje historik Tomáš Jakl.
Čtěte také
„V této chvíli, jež si vyžaduje od každého občana republiky odhodlanosti, obětavosti a naprosté kázně, v této chvíli je především třeba, aby se každý podřídil rozkazům národních výborů. Nechť jsou v nich zastoupeny všechny složky národa a jejich členy nesou nejlepší a nejspolehlivější české osoby a zvláště národní bojovníci,“ udílel z exilu pokyny prezident Beneš.
„Revoluční národní výbory by měly být skládány tak, jak je složena košická vláda, to znamená s vyloučením předválečných politických stran. Měly by mít zastoupení pouze národních socialistů, sociálních demokratů, komunistů a lidovců,“ vysvětluje Tomáš Jakl.
Civilní i vojenský odboj se na jaře 1945 připravoval na celonárodní povstání, snažil se zajistit civilní politickou správu a zabezpečení potřeb obyvatelstva a organizoval vojenské jednotky, které měly být schopné postavit se okupační moci.
V dalším dílu seriálu připomeneme, která města slavila osvobození mezi prvními.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
