Generál Kutlvašr vedl povstání v Praze, Slunečko skupinu Sever. Z hrdinů se záhy stali nedůvěryhodnými

„Večer, asi to bylo 3. května, přišel můj manžel moc pozdě odněkud. A velmi slavnostně, jak on to uměl, strašně klidně, skromně, říkal: ‚Stala se mi velká čest. Byl jsem pověřen vojenským velením v případě, když Praha potřebuje obranu,‘“ vzpomínala v roce 1968 generálova manželka Jelizaveta Kutlvašrová na začátek Pražského povstání.

„A teď přišel 5. května ráno a povídá: ‚Já prý musím jít na Staroměstské náměstí. Jak to teď honem udělat? Okamžitě bych tam jel.‘ Já jsem povídala: ‚Víš co, mám tady kolo,‘ a můj manžel popadl kolo a jel na tom kole,“ líčila, jak se generál Kutlvašr hotovil k povstání.

Čtěte také

Nejen Pražské povstání, lidé povstali v celém Protektorátu, připomíná historik Michal Stehlík

I když od časného rána 5. května začínají Pražané v ulicích města vyvěšovat československé vlajky a zamazávat německé nápisy, povstání plnou silou propuká až v dopoledních hodinách.

„Rádio tlumeně hrálo, avšak najednou se ozvalo prudké volání. Ono známé a pověstné: voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu. Vraždí nás,“ popisuje události 5. května deník generála Karla Kutlvašra.

Toto volání na pomoc rozhlasu bylo tím magickým slovem, které elektrizovalo masy pražského lidu a celý český národ k povstání proti okupantům.

Čtyři dny bojů

Zatímco generál Kutlvašr okamžitě odjíždí do Bartolomějské ulice, odkud řídí boje v Praze, generál Slunečko dává rozkaz skupině Sever. „To znamená povstaleckým jednotkám na Mnichovohradišťsku, Železnobrodsku a Horním Pojizeří, aby stěhovali naplno – což je kódový příkaz k tomu, aby zahájili povstání. Povstání v tomto prostoru také vypuká,“ vysvětluje historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.

Po čtyřech dnech bojů podepisuje velitel německých jednotek Wehrmachtu v Protektorátu, generál Rudolf Toussaint, kapitulaci před Českou národní radou. „Generál Kutlvašr se ujímá též role vojenského diplomata a účastní se vyjednávání s Karlem Hermannem Frankem o podmínkách ukončení bojů v Praze.

Čtěte také

„O Sovětském svazu nešlo mluvit jinak než superlativy.“ Poválečnou politiku vytyčil Košický vládní program

Je podepsán pod kapitulačním protokolem německé armády, kterou podepsali jak zástupci České národní rady, tak velitelství Bartoš,“ přibližuje historik Jakl.

Odsouzeni k zapomnění

Nikdo ze signatářů tehdy nemohl tušit, že z velkého vítězství se záhy stane jejich obrovská prohra. Už na začátku června jsou označeni sovětskou stranou jako nedůvěryhodné osoby.

„Všichni ti představitelé, které v létě 1945 nóty sovětské strany označují za nedůvěryhodné, jako jsou generál Slunečko nebo Josef Smrkovský, jsou postupně z připomínání květnových bojů vyloučeni a odsouzeni k zapomnění,“ popisuje historik Jakl.

Stejný osud čeká i Karla Kutlvašra. V březnu 1948, po komunistickém puči, je propuštěn z armády a ten samý rok zatčen, obviněn ve vykonstruovaném procesu z velezrady a odsouzen na doživotí. Ten, který dovedl Prahu ke svobodě, je plně rehabilitován až dlouho po své smrti, po pádu komunistického režimu v listopadu 1989.

Ve čtvrtečním dílu seriálu se podíváme na město, které v květnu 1945 povstalo jako první.