„O Sovětském svazu nešlo mluvit jinak než superlativy.“ Poválečnou politiku vytyčil Košický vládní program

„Na své slavné vítězné cestě na západ osvobodila Rudá armáda první části Československé republiky. Tak bylo umožněno díky našemu velkému spojenci, Sovětskému svazu, že na osvobozené území se vrátil prezident republiky a byla zde, opět na domácí půdě, vytvořena nová československá vláda,“ zaznívá v dokumentu, který utvářel poválečnou politickou orientaci osvobozené republiky.

Prezident Edvard Beneš jmenoval 4. dubna 1945 vládu Národní fronty, důležitá ministerstva získali komunisté. O den později schválili zástupci jednotlivých politických stran tzv. Košický vládní program.

„Vyjadřující neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě,“ pokračuje text Košického vládního programu.

Čtěte také

Zpackaná operace Dukla, nebo záměr? Sověti odmítali spolupráci s odbojem, přibližuje historik Jakl

„Košický vládní program přináší na jaře 1945 značné okleštění svobody slova. V podstatě se nedá o Sovětském svazu mluvit jinak než superlativy,“ vysvětluje historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.

„Obraz je takový, že Praha bojuje a do těch bojů přijíždí Rudá armáda, která Prahu osvobozuje. Tam je zcela vynecháno několik hodin mezi podpisem německé kapitulace, odchodem Němců z Prahy a příchodem Rudé armády do již svobodného města,“ dodává historik.

Role amerických vojsk

Co komunistická propaganda nemohla úplně vymazat, bylo působení americké armády. V roce 1951 ale historici Karel Bartošek a Karel Pichlík vydávají propagandistickou knihu Hanebná role amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945, která má Američany očernit.

„Američtí okupanti se však nespletli. Měli pro své jednání v Československu přesné pokyny svých imperialistických pánů, diktované nepřátelstvím k našemu svobodnému Československu a nenávistí k našemu lidu,“ tvrdili autoři Hanebné role amerických okupantů.

Čtěte také

Historik Stehlík: Konec války? Na vojenské oběti osvobození bychom zapomínat neměli. I navzdory současné ruské agresi

Teprve s uvolňováním, které přineslo Pražské jaro v roce 1968, se o americké a sovětské armádě začalo mluvit v novém světle. „Je pravda, na co si tady povídat něco jiného: obě strany měly tehdy na mysli nejenom vojenské otázky, ale politické otázky,“ promluvil o demarkační čáře historik Stanislav Zámečník na shromáždění ke 23. výročí Pražského povstání.

„Ovšem i ten vojenský argument, totiž že by se ta vojska smíchala, že operace je připravena, Američané respektovali a do Prahy potom nepostupovali,“ pokračoval na jaře roku 1968 historik Zámečník.

Se sovětskou okupací v srpnu 1968 a následnou normalizací ale přišla i nová vlna cenzury. Nejen seriózní historické výzkumy, ale i oslavy k výročí osvobození na západě Čech tak musely počkat až do sametové revoluce.

Už v prosinci 1989 se tisíce lidí sešli na vzpomínkové akci v Klatovech na památku padlých amerických vojáků, kteří západočeské okresní město osvobodili 5. května 1945. „Všechny přítomné za Američany pozdravil plukovník Edvard Motyka, který zdůraznil, že je radostné, že po mnoha letech mlčení budeme moci oslovovat oficiálně osvobození tohoto území americkou armádou,“ zaznělo v tehdejším vysílání.

Ve středečním dílu připomeneme vojenské osobnosti Pražského povstání.