Kdyby se Ježíš narodil letos, bylo by to asi v krytu na Ukrajině, naznačují Pastoral Brothers

Zadala jsem do Googlu „smysl Vánoc“ a vyjely mi následující věty: „Chybí nám smysl Vánoc. Lidem uniká podstata Vánoc. Jaká je pravá podstata Vánoc? Smysl Vánoc se mezi lidmi vytratil.“ Kdybych chtěla letos o smyslu Vánoc přemýšlet jinak než v uplynulých letech, na co bych se měla soustředit?

JH: V posledních třech letech byly divné oproti tomu, jak jsme je zažívali. Dva roky to byly covidové Vánoce. Teď je po covidu, užíváme si, že ani media covid úplně neřeší. Ale je válka na Ukrajině, zase jsou Vánoce něčím poznamenané, finanční krize za dveřmi... Je to mišmaš emocí.

Čtěte také

Jiří Strach: Rád vyprávím historky, z kterých vycházím jako úplný trotl. Pán Bůh má velký smysl pro humor

KM: Když člověk káže na Vánoce a chce lidem představit pravý smysl Vánoc, v modlitbách nebo kázání říká: „Nemysleme jenom na naše plné stoly, mysleme i na chudé...“ Předtím byly možná představy chudoby, válek, nemocí dost abstraktní...

Za poslední tři roky se nám to tady stalo hodně reálné a blízké. Spousta lidí přišla o svoje blízké kvůli koronaviru, teď tu máme 400 tisíc lidí z Ukrajiny, kteří jsou vykořenění ze svých rodin, hledají tu přijetí. Najednou jsou nám ti potřební hodně blízko. Bohužel se bude na téma pravého smyslu Vánoc kázat moc dobře – že je máme sdílet s potřebnými, že jsou dnes na dosah ruky.

Takže tohle je smysl Vánoc?

JH: Když se bavíme o smyslu Vánoc, message vánočních příběhů je, že se Bůh narodil do úplně nejobyčejnějšího místa na zemi – a to je chlívek. Obyčejné rodině, v dost nestandardní rodinné situaci, ještě nebyli sezdaní, ona už byla těhotná, otec nebyl Josef, byli pronásledováni... Bůh se stal člověkem v těch nejnuznějších podmínkách.

Pastoral Brothers s Lucií Výbornou|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Kdybychom to přenesli do roku 2020, 2021, tak by se asi narodil někde v nemocnici na covidovém oddělení. A letos v nějakém krytu na Ukrajině.

To je velmi originální způsob pojetí Vánoc. Věříte na Ježíška?

KM: Já věřím na Ježíše.

JH: Dobrá otázka. Protože spousta dětí, a já jsem to tak měl taky, nemá absolutně spojené, že Ježíšek je ten o 33 let později ukřižovaný Ježíš. Kostelní děcka to s tím mají spojené jednoznačně, celý rok poslouchají něco o Ježíšovi, tak Ježíšek je pro ně potom jasný.

K Vánocům patří evangelium vysvětlené na narození miminka. To je evangelium vyloženě pro děti.

KM: Mně se líbí symbolika světla ve tmě. Naděje, že tma nemá konečné slovo, že vždycky tu je Bůh, který to má ve svých rukou, zažehává v nás naději a máme ji spolu sdílet.

Pořád jsme ještě v adventu, říká se, že člověk by se měl stáhnout do sebe, je to čas rozjímání. Na druhou stranu, když se podívám, co se děje v obchodech, mám pocit, že se děje to samé, co vždycky... Jaký je podle vás ideální poměr mezi vnitřním a vnějším?

KM: Myslím, že v naší tradici je to tak 50 na 50. Řekl bych to i tak, že Bůh se stal člověkem, zůstal stoprocentním Bohem i stoprocentním člověkem, člověčiny se neštítí. A to je právě smysl Vánoc, že se Bůh stává člověkem. Takže to duchovní a tělesné má být podle mě v rovnováze. Nemáme být extra asketičtí, ale zároveň na duchovní prožívání nemáme zapomínat a prožívat ho taky.

JH: To pořád směřuješ k Vánocům. Ale když se řekne „advent“, tak to je očekávání druhého příchodu Ježíše Krista, tedy Božího soudu. Tam patří to usebrání... Zamyšlení se nad tím, jestli náhodou nedělám něco blbě v životě, jestli někomu neubližuju, jestli někomu nedlužím omluvu nebo svoji pozornost. A jestli to třeba někdy i nejsem já sám, komu pozornost dlužím.

Proč šli Pastorals Brothers během covidových opatření kázat do hobby marketu? Je podle nich víra naivita? A co bude v připravované knize Biblické bizáry? Poslechněte si celý rozhovor.