Kdyby mu nešel fotbal, myl by Koller v Lokerenu okna
Fotbalisté Plzně dnes hrají v Evropské lize proti Lokerenu. Jméno jejich soupeře z východních Flander oživuje jeden pohádkový příběh českého sportu. Právě v belgickém městečku vychovali českému fotbalu nejlepšího střelce v dějinách národního týmu. Fanoušci Sparty se nemotornému Janu Kollerovi smáli. Dvoumetrový kluk z vesnice se mohl v tichosti vrátit ke svému řemeslu automechanika. Tak trochu náhodou se ho ujali v Lokerenu, přetvořili v prvotřídního útočníka a dnes podle něj nazývají salónek na stadiónu.
„Koller, Pěnička, Vonášek, Budka. Všechny si je pamatuji,“ tvrdí Hilda Cornelisová, která tančí klubovou kuchyní a připravuje hráčům oběd. Dělá to tak na stadiónu v Lokerenu už od minulého století, takže si vybavuje i českou mafii, jak se říkalo čtyřlístku, který tu působil ve druhé polovině 90. let. Jan Koller to z něj dotáhl nejdál.
„Podívejte, právě připravuji frikandel. Tohle jídlo měl ze všech nejradši,“ zvedá alobal Hilda Cornelisová a ukazuje něco na způsob domácí sekané s třešňovou omáčkou.
V klubové jídelně za rohem je tabule se jmény pěti hráčů, kteří budou uklízet nádobí. Před 15 lety na ní Hilda psala i Kollerovo jméno. To už tady však křídou nepíší, mají ho zanesené zlatým písmem v klubové kronice. Letos po českém útočníkovi dokonce pojmenovali salónek pro VIP hosty.
Potřebovali útočníka. A tak vybrali Kollera
Dovnitř mě zve Fiel Laureys a nalévá mi sklenici s kolou. Cítím se trochu hloupě, protože číšníka mi dělá živoucí kronika Sportingu Lokeren, které je 87 let a v klubu působí od druhé světové války. Nákup Jana Kollera v roce 1996 je pro Laureyse relativně nedávnou minulostí.
„Jeli jsme do Prahy pro Budku s Vonáškem. Potřebovali jsme však také útočníka. Josef Vacenovský, který hrál za Duklu a tady v Lokerenu byl jednou jako fotbalista a dvakrát jako trenér, ukázal na Jana Kollera,“ vzpomíná Fiel Laureys.
„Vacenovský pro nás vytipoval hodně Čechů a Slováků. Důvěřovali jsme mu. Jenže Koller hrál ve Spartě za béčko. I tak jsme ho vzali na testy a pan Vacenovský nás přesvědčil. Sparta ho prodala za směšnou částku,“ dodává.
Neměli pro něj dostatečně dlouhou postel ani boty
Podle Fiela Laureyse šlo o 2,5 miliónu českých korun. Přesto málem šlo o vyhozené peníze. „Víc se válel na zemi než běhal, jak neustále padal. Lidé se mu zpočátku smáli a divili se, koho jsme to koupili. Sám Jan Koller chtěl zpátky do Prahy, kde měl přítelkyni s osmiletým dítětem,“ popisuje Fiel Laureys.
„Jan byl navíc poprvé v zahraničí a vůbec nebyl samostatný. Pořád bylo něco. Jednou dokonce ztratil klíče a musel se vloupat do vlastního domu,“ pokračuje ve vyprávění Fiel Laureys.
„Pan Vacenovský, já a paní Vonášková jsme se o něj starali jako o vlastního. Investovali jsme do něj čas a vyplatilo se to,“ zamýšlí se čiperný stařík, který po příchodu Jana Kollera do Lokerenu musel shánět i dostatečně dlouhou postel. Podobný zádrhel řešil také manažer Lokerenu Romain Van Schoor.
„Zadával jsem tenkrát firmě, která náš tým obouvala, aby poslali Kollerovi kopačky. Říkali, že to není problém, dokud nezjistili, jakou po nich chci velikost. Nakonec je museli ušít ručně,“ vysvětluje Romain Van Schoor. „Jeho dvoumetrová výška mu do našeho klubu pomohla. Když nám ho v Praze skoro vnutili, říkali jsme si, že když mu nepůjde fotbal, necháme ho mýt okna. Tak vysoko tu nikdo nedosáhne,“ zmiňuje.
Hodně na sobě dřel, shodují se
Mytí oken se Koller nakonec vyhnul. Pomohli mu trenéři Fi Van Hoof a Willy Reynders, současný technický ředitel klubu.
„Hodně jsem se mu věnoval, ale on na sobě dřel sám od sebe. To byla jeho nejdůležitější vlastnost. Na tréninku zůstával o půl hodiny déle než ostatní. Dodnes mě těší, co jsme dokázali,“ tvrdí Willy Reynders.
„Jan Koller měl velké problémy s koordinací pohybu, ale během několika měsíců z něj byl úplně jiný hráč. Vypiloval techniku, naučil se hrát na jeden dotek, stal se z něj moderní útočník. Byla radost sledovat, jak se viditelně zlepšuje týden za týdnem,“ zdůrazňuje.
Lokeren byl nejdůležitější, uznává Jan Koller
O něco podobného se teď na tréninku Sportingu Lokeren snaží mladíci, pro které je Koller vzorem. Během tří let se vypracoval v nejlepšího střelce belgické ligy a na jaře 1999 se s Lokerenem loučil. V kapse měl lukrativní smlouvu od Anderlechtu Brussel.
„Byl to můj první zápas. Poprvé v životě jsem byl přímo na stadiónu. Prohráli jsme s Gentem, ale nikomu to nevadilo. Koller dal na konci zápasu gól a stal se nejlepším ligovým střelcem. Bylo to dojemné. Prohráli jsme s největším rivalem, ale všichni tu zpívali a loučili se s Janem Kollerem,“ vzpomíná fanoušek Klaas Van de Putte.
Dál už příběh znáte – hvězdou v Anderlechtu a Dortmundu, kanonýrem národního týmu, semifinalistou mistrovství Evropy. Ale když se Jan Koller ohlédne, jedno ví jistě. „Lokeren byl nejdůležitější štace v mé kariéře,“ tvrdí.
