Kdyby Lichožrout sežral sudou ponožku, bylo by mu určitě špatně, říká Galina Miklínová

„Lichožrout jako druh se narodil v knize Příšerky a příšeři, což byla asi třetí společná knížka s Pavlem Šrutem. On geniálně popsal Lichožrouta jako příšerku, která nám řádí doma, a k té knize jsme se dostali tak, že jsme si povídali, co nás trápilo a strašilo jako děti. Chtěli jsme přiblížit dětem poezii tím, co doma znají. Povídali jsme si, že se nám ztrácí ponožky, z toho vznikl Ponožkožrout a Pavel mu dal potom jméno Lichožrout,“ vzpomíná Galina Miklínová.

Ji samotnou napadlo, že by si děti Lichožrouty mohly oblíbit, takže když mluvili s Pavlem Šrutem o další knížce, řekla mu, jestli by Lichožrout nestál za to, aby jeho postavu více rozvedli. Chtěli se o Lichožroutech dozvědět víc a víc, až místo obrázkové knihy vznikl román se dvěma pokračováními.

Galina Miklínová přidala spoustu zajímavostí o těchto postavičkách. Kdyby třeba Lichožrout snědl sudou ponožku, bylo by mu určitě špatně. Pokud se vám na ponožce udělá díra, znamená to, že ji Lichožrout jen nakousl a vy jste ho vyrušili u jídla. Také by jim nechutnaly ponožky z umělých vláken – mají rádi bavlnu.

Jak vznikla jejich výtvarná podoba? „Já jsem Lichožrouty začala kreslit, když měla dcera rok a půl a poprvé jsem jí dala na víkend na hlídání. Prostě jsem se nadechla a celý ten víkend jsem ve dne v noci pracovala a měla jsem pocit, že jsem se zbláznila, protože čas neexistoval a udělala jsem skoro všechny podoby Lichožroutů z prvního dílu. Šlo to ze mě samo.“

Knížky o Lichožroutech teď doplní i film, který by měl vstoupit do českých kin 20. října. Galina Miklínová s Pavlem Šrutem psali scénář asi 2,5 roku a celková práce na filmu zabrala dlouhých 7 let. Doufá proto, že lidi bude bavit, stejně jako je baví knížky o Lichožroutech.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.