Kdo v Libanonu neochutnal kasbe najje, jako by tam nebyl, tvrdí místní. Ale troufli byste si?
Světově proslulá libanonská kuchyně je považovaná za sofistikovanou kulinařinu. Na stole lidé očekávají jemná pečená masíčka, humus a spoustu zelených salátků. Libanonské restaurace v zahraničí také obvykle patří k těm dražším. Místní pokrmy v samotném Libanonu proto můžou překvapit. Hlavně v tamních horách si totiž lidé dopřávají jídla výrazně zemitější.
„Libanonci mají tohle jídlo strašně rádi. A nejraději ho jedí ke snídani, ale klidně i k obědu nebo k večeři. Nejlepší je to ale hned ráno,“ říká Žozéf Zghejb, místní řezník v horské vesnici Kfar Dibján nedaleko známých libanonských lyžařských středisek. V jeho pěkném řeznictví s ním pracují jeho synové, žena a další příbuzní.
„Tu ovečku porazili včera. Musí to být čerstvé a klidně pak trochu vychlazené v lednici. Chutná to pak lépe,“ popisuje Žozéf, zatímco pro mne chystá libanonské jídlo zvané sóda nebo také kasbe najje. Jeden libanonský kamarád mě nedávno vyhecoval, že pokud jsem si tohle jídlo nedal, tak jako bych v Libanonu nikdy nebyl. Jsou to totiž ovčí játra. Syrová.
„A teď vám k tomu ještě nakrájím ovčí lůj. Ten je zdravý, zapomeňte na nějaký cholesterol a tyhle věci! Můžete pak jít klidně na testy. Nic vám nenajdou!“ ujišťuje řezník.
Namítám, že syrová játra můžou být do žaludku přeci jen trochu těžká. „Ale kdepak! A taky se necpěte vápníkovými nebo bílkovinovými preparáty a dejte si ovčí játra. K nim si dáváme maximálně tak skleničku araku. A trochu čerstvé máty a syrová cibule,“ radí.
Když musíš, tak musíš
Do řeznictví přicházejí zákazníci z vesnice. Žozéf ukrajuje části ovcí a krav zavěšených v chladící výloze do ulice a balí paním a pánům čerstvé maso do papíru a tašek.
Zákaznice, která se mi představuje jako Madam Chalíl, se zájmem sleduje, jak se postavím k talířku s třesoucími se kostičkami syrových jatérek, a dává mi rady: „Syrová játra s cibulí a také syrové kibbe, se salátem tabbúle, to je velká pochoutka! Ale musí to být z úplně čerstvého masa, jinak to nejezte!“
Madam Chalíl mi přeje dobrou chuť a říká, že má v Česku bráchu. Prý se těší, že za ním poletí, až v Libanonu skončí válka.
Na bílém porcelánovém talířku mám úhledně narovnané hnědavé kostičky čerstvých jater, kousky bílého ovčího loje, sůl, pronikavě zelené lístky máty a čtvrtku cibule. A Žozéf mi ještě přináší plachtu tenoučkého libanonského chleba sádž.
Nikdy bych si nepomyslel, že budu jíst syrová játra. Ale když mi můj libanonský kamarád řekl, že v Libanonu prostě musím, no tak musím. A kupodivu musím říct, že můj původní odpor se s každým soustem ztrácí.
Za úspěchem hledej tvrdou práci
„Jsem z chudé rodiny, bylo nás osm a musel jsem se otáčet. Dlouho jsem dělal u řezníka. Byl přísný, ale naučil mě tvrdé práci. Tohle vlastní řeznictví s posezením mám sedm let,“ svěřuje se Žozéf Zghejb.
Kromě řeznictví se prý věnuje i herectví. Řídí místní ochotnický spolek a na mobilu mi ukazuje své role v libanonských televizních seriálech. Kus herce je v Žozéfovi vidět i při krájení a porcování masa.
„Pro maso ke mně chodí místní, ale také Bejrúťané, kteří tu mají na horách chalupy a rádi grilují. A v zimě sem lidé jezdí lyžovat,“ vypráví. To už se ale jeho řeznictví plní zákazníky, a tak nebudu víc překážet. Jsem rád, že lidé chodí.
Loučím se s Žozéfem a slibuju, že do jeho krásného obchůdku určitě zase na syrová játra zavítám.
Související
-
Libanon dál čelí izraelským útokům. „Izraelci ničí všechno s odůvodněním, že je tam Hizballáh“
V centru Bejrútu přebývají tisíce lidí, kteří utekli před bombardováním z jihu země. Jejich vesnice a domy už srovnala izraelská armáda se zemí a v zemi narůstá zoufalství.
-
Válka někdy přináší i obchodní příležitosti. Majitel bistra v Bejrútu vsadil na tradiční pokrm kibbe
Válka a izraelské bombardování vyhnaly z části Libanonu přes milion lidí. Kromě utrpení ale přináší i inspiraci a taky podnikatelskou příležitost.
-
Libanon už dávno není „plícemi“ Blízkého východu. Adoptujte cedr
Ještě před padesáti lety lesy pokrývaly dvacet procent Libanonu. Dnes je jich polovina. Ekologická katastrofa v podobě odlesňování Libanonu trvá už celá tisíciletí.
