Kdo nestihl napsat Bohu, má už smůlu
Už za pár dní tu bude Ježíšek a stejný počet dní tedy zbývá pro ty, kdo by se na něj ještě chtěli obrátit s nějakým přáním. Kdo chtěl ale letos písemně oslovit samotného Boha, ten už má smůlu. Dopisy adresované této autoritě totiž doručila izraelská pošta v Jeruzalémě už minulé úterý.
Ceremonii po duchovní stránce řídí vrchní rabín Západní zdi neboli Zdi nářků Šmuel Rabinovitz. Právě jeho slavná zeď totiž hraje v celé operaci klíčovou roli. "Cítím to jako své poslání vůči celému světu. Hlavně vůči těm, kteří sem dali tyto lístečky, abychom je vložili mezi kameny Zdi nářků. Toto je duchovní centrum židovského lidu a skrze toto místo procházejí všechny modlitby z celého světa. Všem, kteří sem vložili tyto lístečky, přeji, aby Bůh jejich modlitby vyslyšel," uvedl vrchní rabín.
Nabízí se samozřejmě otázka, jestli přes tohle posvátné místo Židů mohou posílat svá přání také křesťané nebo muslimové. Rabín Rabinovitz je na ni uprostřed desítek přítomných novinářů dobře připravený: "Toto místo je jak pro Židy, tak pro Nežidy. Král Šalamoun pravil, že každá modlitba bude na tomto místě přijata. Bezpochyby toto místo sjednocuje. Každý, kdo věří ve Stvořitele, může věřit v důležitost tohoto místa a já doufám, že jeho modlitby budou přijaty."
Jenže při vší úctě k náboženským autoritám, tisíce dopisů sem přeci jen musela dopravit instituce, která se umí postarat o praktickou stránku věci. Je to Izraelská pošta, osobně zastoupená generálním ředitelem podniku Avi Hochmanem. "Dopisy přicházejí z celého světa - ze Spojených států, Evropy, Asie, Afriky. Někteří lidé píší o velmi osobních věcech. Zrovna nedávno mě jedna slečna z jisté nebezpečné země pověřila, abych předal u Zdi její vzkaz. V den svatby jí zmizel ženich a ona Boha prosí, aby se ten muž zase našel. Moc ho totiž miluje," řekl Avi Hochman.
Cyničtí reportéři s mikrofony, fotoaparáty a kamerami se mezitím perou, aby u toho byli co nejblíže. Poštovní zřízenci vyndávají dopisy z krabic, navrchu je zrovna smutný vzkaz od zoufalé osmatřicetileté matky samoživitelky z Rostova na Donu. Rabín s ředitelem pošt dopisy obřadně pěchují mezi kamenné kvádry. Spáry ale nejsou bezedné - co vlastně bude s těmihle papíry potom?
Ředitel Hochman s vážnou tváří vysvětluje: "Všechny dopisy a vzkazy se ze zdi později vybírají a ukládají se do zvláštního archivu na Olivové hoře. Tam už jsou jich milióny uschovány pro Boha."
Co si ale vlastně o lístečcích ve zdi myslí obyčejní židovští věřící? Funguje to? Muž, který se zrovna modlí pár metrů od nás, říká: "Někteří lidé mají za to, že je potřeba nechat svůj vzkaz ve zdi. Jiní se ale domnívají, že Bůh dokáže číst i přímo z naší duše. Přání a modlitby by ale rozhodně měly být upřímné. A pak už je jedno, jestli si je pouze myslíme, nebo je dáme na papír."
Boha je bezpochyby možné oslovit na tisíc způsobů. Poštovního ředitele se ale pro jistotu ptám, co má být na obálce, aby správnou cestu našla suplika odeslaná třeba z České republiky. "Stačí napsat Izraelská pošta, Jeruzalém. Dopis pro Boha dojde do speciálního oddělení, kde je shromaždujeme. A pak psaní doručíme," dodal generální ředitel Izraelské pošty.
