Kdo není indián, toho prales sejme, říká malíř Jan Dungel. Indiáni mu říkají Honza Nebojsa

5. prosinec 2017

Vystudoval biologii, živí se jako umělec na volné noze. Na svou lásku k přírodě přitom nezapomněl. Už více než čtvrtstoletí je privilegovaným malířem amazonského pralesa. „Toho, kdo není indián, prales sejme,” s oblibou říkává Jan Dungel.

Indiáni mají z některých míst amazonského pralesa strach. Evropan se tomu obvykle směje, jak ale malíř Jan Dungel v rozhovoru s Lucií Výbornou říká, i on v Amazonii zažil věci, na které dnes vzpomíná s malou dušičkou.

„Našli jsme například mrtvého černého kajmana, což je druh krokodýla. Ležel na břiše, vážil asi tři sta kilogramů. Rozhodli jsme se, že si poblíž uděláme skrýš a budeme fotit kondory, kteří k němu přilétali. Když jsme se ale vrátili ráno, ležel na zádech - nedovedli jsme si to vysvětlit! Žádní lidé kolem neprojeli, kajman byl mrtvý a žádné stopy tam nebyly," vybavuje si.

Když člověk poslouchá jeho historky z amazonského pralesa, vlastně se vůbec nediví, že jeho indiánské jméno v překladu znamená Honza Nebojsa. „Indiáni se v neznámých částech lesa bojí, hlavně duchů a nadpřirozených sil. Což já samozřejmě nevnímám, proto mají pocit, že jsem nebojácný,” vysvětluje Jan Dungel.


Chtěl jsem si odpočinout od lidí, šel jsem si sednout bokem a ztratil jsem se. Naštěstí si to mí průvodci uvědomili a našli mě. Poté mi vyprávěli historky o tom, že každý z nich má v rodině někoho, kdo se v pralese ztratil a už nikdy se nevrátil.JAN DUNGEL

Ztratit se a nevrátit

Prales ho už před více než čtvrtstoletím uchvátil svou nádherou. „Cítím v něm jednotu přírody a lidské kultury. Fascinuje mě,” přiznává. Jeho zaujetí přírodou ho přitom často dovede až na místa, z nichž se jen obtížně hledá cesta zpátky.

„Naposledy se to stalo letos. Chtěl jsem si odpočinout od lidí, šel jsem si sednout bokem a ztratil jsem se. Naštěstí si to mí průvodci uvědomili a našli mě. Poté mi vyprávěli historky o tom, že každý z nich má v rodině někoho, kdo se v pralese ztratil a už nikdy se nevrátil.”

Jan Dungel tvoří
  • Kultura
  • Rozhovor