Kdo neměl boby, sháněl tác na ústřice nebo obyčejný pytel. Za sněhem do Paříže přijeli i švýcarští lyžaři

„Obvykle chodívám k bazilice Sacré-Coeur běhat, pouštím hudbu a tancuji s lidmi. Dnes ale napadl sníh, tak jsem vytáhl tyhle červené boby,“ vypráví Stéphane.

Stéphane na bobech táhne dvě malé dívky a chlubí se hudbou z různých koutů světa. Pokaždé když prý na Montmartru potká nějakého cizince, chce po něm hudební tipy z jeho vlasti. Město sice zasněžený svah pod bazilikou načas uzavřelo, lidem to ale nevadilo. Přelezli plot a hurá dolů. Policisté většinou jen přihlíželi.

„Užíváme si to. Někteří bobují, jiní mají lyže nebo snowboard. Potkáte tady taky lidi, kteří se koulují. Chodíme sem často - i na bohoslužby. Bazilika Sacré-Coeur se mi moc líbí. Tohle byla ojedinělá příležitost. Miluju lyžování. I když tady není svah moc dlouhý, je to úžasné,“ popisuje Simeon. Na hlavě má lyžařskou helmu a s kamarádem Johnem táhnou obrovský vak, ve kterém mají lyže, snowboard i boty.

John a Siméon hned využili příležitosti a vytáhli lyže a snowboard|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Sníh jednou do roka

„V Paříži sněží velmi zřídka, třeba jen jednou do roka. A to ještě sníh moc dlouho nevydrží, a hned roztaje. Tentokrát ale sněžilo tři dny. Byla zima, takže sníh zůstal. Samozřejmě si lidé v jiných částech Francie dělají z Pařížanů legraci, že takhle vyvádějí, když vidí poprašek sněhu,“ směje se Simeon.

S Pařížany si sníh užívali taky profesionální lyžaři ze Švýcarska: „Jeli jsme sem 6 hodin, abychom si tady mohli zalyžovat,“ říká Julius. Není trochu bláznivé, že skupina Švýcarů jede tak dlouho autem, aby si zalyžovali v Paříži?

„Ano, máte pravdu, je to bláznivé. My ale rádi lyžujeme ve městech. A v těch švýcarských zatím moc sněhu nebylo. Samozřejmě, že tady ale nejsme jen kvůli sněhu. Těšili jsme se taky na místní podniky a výborné restaurace,“ dodává Julius.

Tác na ústřice

„Pamatuji si, že v roce 2012 tady taky hodně sněžilo. Měli jsem na bobování takový velký kovový tác, který jsme používali na ústřice. Dneska jsme ho ale nemohli najít, takže tady bobujeme na plastových pytlích,“ vypráví Anna.

Anatole vyrazil na pytel už ráno, jeho dcera Anna až po zkouškách|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Táta Anny, Anatole, se na pytli naučil jezdit v Sovětském svazu. Vyrůstal na Ukrajině. Delší dobu už ale žije ve Francii. Na bobovačku vyrazil už dopoledne:

„Táta šel bobovat už v 9:30. Beze mě! Já musela do školy na zkoušky. Hned jak jsem skončila, přišla jsem sem.“ Anna studuje psychologii. Říká, že je dobré zůstat aspoň trochu dítětem...

Sníh se ani tentokrát v Paříži příliš dlouho nevydržel, po pár hodinách ho vystřídal déšť a silný vítr.