Každý stát si buduje kulinární pověst a někdy přitom udělá chybu
Jako u všeho ostatního platí, že pověst je jenom jedna. Jakmile si ji zkazíme, dává spoustu práce chybu napravit. O tom píše Pavel Maurer ve své glose, která si tentokrát bere na paškál hovězí maso z Polska.
Spousta kulinárních názvů má svůj původ a též dobrou nebo špatnou pověst: portské víno, švýcarský sýr, belgická čokoládová pralinka – terminus technicus vynikající kvality, stejně jako řecké olivy, české pivo, olomoucké tvarůžky nebo italské těstoviny. Prostě – dobrá značka.
Když mi ale někdo nabídne polské hovězí, tak to je, bohužel, zrovna v těchto dnech špatná značka. Vůbec ve mně nevzbuzuje podobné chuťové závratě jako ardenská šunka, aljašská treska nebo maďarská pálivá paprika. Skoro každá země na tom našem světě vyniká nějakou svoji typickou specialitou, kterou si tam rádi dáme. Naši polští sousedi ovšem mají v této pověsti už dost dlouho velkou smůlu.
Tyhle polské potraviny byste určitě rádi ochutnali
Konečně jsme se dočkali! Tak to si řekli všichni polští gurmáni. Varšavský Ateliér Amaro totiž získal jako první polská restaurace hvězdu Michelin. Svůj úspěch postavil výhradně na polských surovinách. Dokazuje, že i polské produkty můžou být výjimečně lahodné.
Lidé si dodnes pamatují na aféru z roku 2012, kdy bylo zjištěno, že některé polské uzeniny, šunky a další potraviny obsahovaly namísto potravinářské soli sůl průmyslovou určenou k posypu silnic. Všichni víme, že polská vajíčka, kuřata, i čokolády patří k nejlacinějším produktům na trhu. Proto je také rádi kupujeme, totiž kvůli ceně. Polsko je náš významný obchodní partner. Je to velká země a její produkty jsou pro nás i další státy EU poměrně laciné.
Nedokážu odhadnout, kde nastala chyba, ale jak jsem již na začátku naznačil – každý stát si v gastronomii buduje svoji dlouhodobou pověst. Mnoho zemí občas udělá chybu, turecké zmražené kebaby jsou často a právem na pranýři, rajčata z Holandska, Španělska i Itálie mnohdy chutnají jako polystyren, z Asie exportují med s nepovoleným obsahem antibiotik a náhražkami včelího medu.
Každá země je strůjcem své dobré, nebo špatné pověsti. Když si jednou získáte špatnou pověst, vůbec vám nepomůže produkovat dalších několik let potraviny nejvyšší kvality, protože pachuť loňských sněhů se vám ještě dlouho dobu lepí na paty…
Nechci tu již déle peskovat již tak hodně raněné Polsko. Určitě si užili dostatek celoevropské ostudy. Přeji jim hodně sil a hodně dobrých potravin v budoucnu, protože mají dost co napravovat. My, lidé, máme totiž velmi zvláštní paměť: jak v restauraci, tak v životě většinou rychle zapomínáme na to, co bylo v pořádku – a co bylo dobré, to bereme jako samozřejmost. Ale když se něco nepovede, pamatujeme si to hodně, hodně dlouho.
