Každý natáčecí den byl jako první, říká Maxmilián Kocek o roli spartakiádního vraha

Jakou máte tady na zlínském filmovém festivalu úlohu?

Užívám si to tady, protože město Zlín i lidi tady mám rád. Po tom Markovičovi zjišťuji, že přicházím o veřejnou samotu, člověk už není všude inkognito, už se na něj lidé otáčejí. Ale tady jsou lidé strašně hodní, strávili jsme tady ve Zlíně strašně hezké chvíle, když jsme točili Sex O'Clock. A je vidět, jak jsou lidé na to město pyšní.

Čtěte také

Návrat do Markoviče nebyl zdravý. S poslední klapkou jsem cigarety opustil, prozrazuje Petr Lněnička

Připomenul jste pro vás zásadní roli spartakiádního vraha, to vám kariéru posunulo ještě dál než Sex O'Clock?

Nevím, jestli mě to posunulo dál, ale cítím, že to byla tak velká výzva, že mě to posunulo v profesním slova smyslu…

Vy jste měl ale hrát původně jinou roli?

Ne že bych ji měl hrát, ale byla mi nabídnuta, že mám jít na casting na jinou roli. Já jsem dělal self tape na tuhle postavu, ale oni mě nevybrali. Self tape nenávidím – člověk odehraje dialog sám doma, natočí se na mobil. A já to nenávidím. Jak jsem srdcem a duší divadelník, tak mám nějakou touhu se předvádět a potřebuji, aby se někdo koukal. Takže jsem poslal nahrávku, neprošlo to, šel jsem na jinou postavu a řekl jsem, jestli to můžu zkusit ještě jedno. A pak už to klaplo.

Jakou výhodu pro herce může mít, že vypadá možná mladší, než je?

Vidím v tom velkou výhodu, troufám si říct, že bych bez toho neměl práci ve filmovém průmyslu. Když dám přiklad na tom spartakiádním vrahovi, tak jak vypadám mladě, tak vezmou herce, který má zkušenosti, je vyzrálý na to, aby ho to úplně nezničilo než dát takhle těžkou postavu 15letému klukovi.

Jak těžké bylo pro vás zahrát takovou postavu?

Bral jsem to jako totální výzvu a nechtěl jsem to podcenit, byl to tlak ze všech stran, i z části jsem si ho sám vytvořil. Ale ta první série byla strašně oblíbená, Petr Uhlík to zahrál výborně. Do toho je to podle skutečné události, jsou pozůstalí, on žije, maturoval jsem do toho.

Oproti první sérii jsem měl celý audiovizuální záznam, protože to byl jeden z prvních případů, který byl nahraný

Dostal jsem spoustu materiálů, oproti první sérii jsem měl celý audiovizuální záznam, protože to byl jeden z prvních případů, který byl nahraný. Chtěl jsem to zkoumat, byl jsem rád, že režiséři na to šli stejně, také to zkoumali. Rád říkám, že to byla víc jak 50 procent jejich práce, že já sebe nevidím, tak jak mě to napadne, tak to udělám a oni to dorovnají. A překvapilo mě, kolik to mělo vrstev – záporná postava, ale co všechno se tam dá najít. Každý natáčecí den byl pro mě jako můj první, jakmile jsme točili s jinou postavu, tak jsme ho chtěli udělat trošku jinak.

Čtěte také

iROZHLAS

Hrál hodné kluky, teď vraha. ‚Roli Straky v Metodě Markovič jsem bral jako velkou příležitost,‘ říká Kocek

Jaké to je potom se na to dívat, vidět sám na sebe?

Já to docela umím dívat se sám na sebe, spousta lidí v naší branži i moji vrstevníci to neumí. Jeden z důvodů je, že si přeji být herec celý svůj život, takže to potěší mé dětské já, které to pohladí. Pak je důležitější část – chci se poučit z chyb, na place se nestíhá, je to rychlé a člověk, jak pravidelně netočí, tak to musí rychle vstřebávat a není to vždy tak, jak by si přál. U Sex O'Clock mi pomohlo, že jsme se podívali na jedničku, najednou to člověk vidí, vím, co má zlepšit, zbytečně mrkám, švenkuji očima jinam, můžu být víc v klidu.

A u toho Straky jsem to chtěl také vidět, bylo to vtipné, koukal jsem na to s přítelkyní, seděli jsme na gauči a jak jsme čím dál víc byli v dalších dílech, tak si ode mne sedala dál a dál. Nevím, jestli to udělala naschvál, ale bylo to v tomhle vtipné.

Vášeň k divadlu

Teď ale máte blíž k divadlu?

Mě to tam zaválo, netajím se tím, že divadlo miluji a je to moje velká vášeň. Chtěl jsem být dlouho herec, ale to vzniklo díky filmu, chodili jsme hodně do kina, ale jakmile jsem díky dramaťákům a pražské konzervatoři víc přičuchl k divadlu, to mě uchvátilo, to je energie mezi hercem a divákem, je to tady a teď, každé představení je jiné, není to stereotyp, kterému se snažím celý život vyhýbat. A ten film je v něčem jiném, a to mě zase baví zkoumat.

Vaše přítelkyně Natálie Hejlová hrajete stejně jako vy na Kladně? Tam jste šli spolu?

Šel jsem tam jenom kvůli mé slečně, říkal jsem si, že to bude sranda, kdybychom tam byli spolu, zároveň jsem za to teď zpětně vděčný, protože bych pak neměl do čeho píchnout, mě to vlastně zachránilo. Hrál jsem v různých divadlech, ale to nebyla stálá věc, teď jsem v angažmá na Kladně, tam chci chytnout řemeslo za pačesy a nějak to vstřebat.

Máte společnou inscenaci?

Sex O´Clock, Kryštof Švehlík, Maxmilián Kocek a Tom Sean Pšenička|foto:Eva Plutová, Voyo Original

Máme dvě společné inscenace – Zombie nejsou demokrati, to je představení pro školy, strašně důležitá, je to o demokracii a hodnotách, proč si je máme vážit. A často narážím s lidmi na to, že se to málokdy na základních školách učí, a přijde mi, že to je chyba. A pak muzikál Rebelové, ona hraje Julču a já týpka Oldu, dva roky jezdím bez nehod. Tak máme spolu muzikál.

Jste intuitivní typ, nebo role promýšlíte?

Snažím se, ale často se říká, že člověk je buď přemýšlivý herec, nebo pudový, a myslím si, že jsem víc půdový. Rád o tom mluvím, ale na tom místě jdu totálně hlavou do toho ať se stane, co se stane.

Splašené nůžky

Je vám 20 let, máte ambice třeba v budoucnu režírovat, psát?

Čtěte také

Lidé si myslí, že rozvracím rodiny. Ale nejsem postava, kterou hraji, usmívá se herečka Bučková

Vlastně už jsme něco napsali, s kamarády hrajeme autorskou inscenaci čekání, převážně to napsal Otto Dušek, ale všichni jsme toho byli součástí, takové existenciálně absurdní psychologické drama. To byl zážitek, to nás hodně bavilo. A v režii – chtěl bych si to zkusit, ale zatím si nevěřím natolik, chci nabrat zkušenosti skrz herectví, vždy je se co učit.

Do jaké míry si dovolujete improvizovat?

Miluji improvizaci, mám to strašně rád. A díky jedné inscenaci na Kladně Splašené nůžky jsem dostal příležitost, jsem nejmladší herec na světě, kdo hrál tuto postavu. To neříkám, abych se vychloubal, spíš kvůli tomu, jak to byl totální stres. Je to celé o improvizaci, hrál to Dalibor Gondík, nebo v Brně Michal Isteník.

Je to detektivka, stane se tam vražda, my děláme rekonstrukci, pak publikum má dotazy, my na všechno musíme mít odpověď. Ve scénáři je 80 otázek, na co se lidé mohou zeptat, a na premiéře jsme měli pět, co tam nebyly. Je to hodně o improvizaci, máme nazkoušené tři konce, a lidé podle toho hlasují.

Jaké plány má Maxmilián Kocek do budoucna? Poslechněte si celý rozhovor.