Každá píseň by měla být šanson. Hlasové finesy jsou pozlátko, které nefunguje, myslí si zpěvák Ondřej Ruml

Tebe čeká vánoční koncert, bude to už poměrně brzy.

Jo, snad už příští týden nebo za dva týdny. Je to vánoční koncert, který se jmenuje Zapomenutý příběh. To je album, které jsem natočil a které je vánoční.

S Bolkem Polívkou.

Čtěte také

Zpěvák Ondřej Ruml: Běžná témata mě nelákají, snažím se dělat art pop

S Bolkem Polívkou. Společně s Davidem Rotterem a s tvůrcem písní Zdeňkem Novotným-Bričkovským jsme se snažili vrátit Vánoce k tomu prapůvodu. To znamená, o čem jsou Vánoce, že jsou o narození Ježíška v Betlémě. O tom je těch 12 písní, které ten příběh vypráví. A ještě je mezi těmi písněmi vložené mluvené slovo, které ten příběh dovypráví, protože ne všechno se dá říct písní, jak tvrdí klasik.

Takže 11. 12. v divadle Hybernia. Ještě pár lístků je, tak budeme rádi, když se přijdete podívat.

Uvidím Bolka Polívku živě, nebo ho jenom uslyším?

Bolek tam bude živě. Máme pro něj připravenou scénu. Bude tam mít takový pokojíček, křeslo a starou lampu se stínidlem a bude tam sedět jako takový… Nechci říkat Děda Mráz. (směje se)

Pohádkový dědeček?

Ano, pohádkový dědeček, který čte příběh o narození Ježíška. A já k tomu budu zpívat.

Mrazení ze zpěvu

Ondřeji, kdy jsi uvěřil svému hlasu? 

Čtěte také

Kombinace popu a jazzu? Jde o to, aby lidé neměli strach z odlišnosti. Moje příští album bude hravé, láká zpěvák Jamie Cullum

Jako kluk jsem poprvé pocítil pocit mrazení z toho, když člověk zpívá. To mi bylo asi pět, možná šest. Pouštěl jsem si desku Brontosaurů a byla to písnička Hráz, kterou zpívala Zdenka Tichotová. A při tom zpívání s ní ještě tím klučičím hlasem jsem měl pocit, jako když se najednou propojí vesmír se zemí. To bylo poprvé v životě, to si pamatuji.

Nedávno jsem měl možnost to Zdeňce Tichotové říct. Myslím, že to byla inaugurace pana prezidenta ve Španělském sále na Hradě. Hráli tam Spirituál kvintet a já jsem se probojoval do zákulisí, protože jsem měl nutkání to říct. A ona byla neskutečně potěšená a milá a řekla mi, že mě taky ráda poslouchá, což mi teda zalichotilo. (směje se)

Šanson by mělo být všechno 

Říkal jsi, že chystáš novou desku. Asi to nebude úplně šansonová deska, ale neměl jsi třeba někdy chuť jít za Robertem Křesťanem a poprosit ho, jestli by ti něco nenatextoval? Máš u ruky Michala Horáčka, koneckonců chodil jsi do nejlepší šansonové školy v Česku, tedy do školy Hapky a Horáčka…

Jak jsi říkala, že ta deska nebude šansonová – ten šanson tam je, já ho tam furt cítím. Říkáme tomu „new šanson“, protože mi přijde, že šansonové zpívání je taková zprofanovaná věc, že přijde nějaký zpěvák a začne hrát prožitek a hned se tomu říká šanson. Ale šanson by mělo být všechno, každá píseň by měla být zazpívaná tak, že když to člověk poslouchá, vidí před sebou ten obraz nebo příběh, když zavře oči.

A co se týče textování Michala Horáčka, poprosil jsem ho o to asi před dvěma lety a nakonec to nějak nedopadlo. Roberta Křesťana jsem nikdy ani nepoprosil, vlastně jsem na to neměl nikdy odvahu. Ale teď je možné, jak mi to říkáš, že jsi mi vnuknula do hlavy takovou myšlenku, že se třeba takzvaně odrzím. To slovo snad neexistuje, ale že prostě vezmu nějakou odvahu, třeba se ho zkusím zeptat. 

Použil jsi v souvislosti s šansonem slovo hrát. Hrát nějaké emoce, hrát pocit a tak dále. Když jsem poslouchala třeba Hanu Hegerovou nebo když jsem ve své době slyšela Evu Olmerovou, tak jsem neměla pocit, že tam slyším něco hraného. 

Čtěte také

Krajina Dana Bárty by dala prostor divočině. Mou zodpovědností je všímat si a rozumět, říká zpěvák

No, to je právě ten rozdíl. Tam je důležitá představa… Když zavřeš oči, vidíš tu situaci, o které zpíváš. Ideální je, když si text, který zpíváš, připodobníš k něčemu, co jsi skutečně zažila nebo co jsi viděla. A v ten moment nemusíš nic hrát, protože jakmile máš tu představu, tak hlas sám dělá ten pocit.

Ale blbé je, když se ten pocit vytváří vnějškem, tím hlasem, když se rozhodnu, že třeba teď budu smutný nebo budu veselý… To je všecko takové pozlátko, které za mě osobně nefunguje. Nemám rád jakékoliv hlasové finesy, které se dělají vnějškově. Mám rád, když to je propojené s vnitřkem. 

Jak vznikal klip k písni Viděl jsem? Kdy začal Ondřej Ruml hrát na banjo? A jaký je jeho vztah k hudebnímu mainstreamu? Poslechněte si celý rozhovor.