Kateřina Sidonová, autorka knihy Jsem Kateřina

Host (Kateřina Sidonová): Ano, pořád si připadám mladá, i když už se mi to krátí, ale nepřipadám si stará.

Moderátor (Jana Klusáková): Balzac říkal, že ve čtyřiceti nastávají ženě nejkrásnější léta, těšíte se?

Host (Kateřina Sidonová): Podobnou věc mi řekla maminčina kamarádka, nedávno. Že léta od čtyřiceti do padesáti pro ní byly nejlepší, tak uvidíme.

Moderátor (Jana Klusáková): Prostě dnes je naším hostem Kateřina Sidonová. A daleko víc, než tento pořad, vám o sobě sama poví v knize, kterou koncem loňského roku vydala Mladá fronta. Knížka se jmenuje: Jsem Kateřina. Řekla jste, že jste se v téhle knize pokusila sestavit ze střípků zrcadlo, abyste se na sebe mohla podívat. Co jste uviděla?

Host (Kateřina Sidonová): Pokaždý, když se do tý knížky podívám, tak je to vlastně něco jiného. A nevím, co vidím do dneška. Je zajímavý, že třeba od svých kamarádech a od lidí, kteří to čtou, tak vlastně dostávám nějaké ohlasy, co oni tam našli. A já jsem vlastně vždycky překvapená, protože každej si tam najde něco jinýho a každej mě vlastně vidí jinak. A vždycky jsem si myslela, že jsem všechno viděla vlastně lepší než to je. A ona ta knížka ukazuje, že ne, že jsem to viděla buď reálně nebo možná i horší.

Moderátor (Jana Klusáková): Já když jsem vám poprvně telefonovala, tak mě velmi překvapilo, že jste tak energicky se mnou mluvila, takovým vyrovnaným hlasem. Protože z té knížky bych si představovala, že to bude nějaký ukňouraná holky, vy vůbec nejste ukňouraná holka.

Host (Kateřina Sidonová): No nejsem ukňouraná holka. A jsem opravdu asi dost energická, někdy jsem až semetrika. To tam zase taky vidět je, myslím.

Moderátor (Jana Klusáková): Semetrika ze zoufalství, bych řekla.

Host (Kateřina Sidonová): No, rozhodně mi energie nechybí. Naopak mám pocit, že překypuji energií, často.

Moderátor (Jana Klusáková): Co na tu knížku, na takovou třeskutou zpověď řekli vaši nejbližší lidé, rodiče, manžel, sestra.

Host (Kateřina Sidonová): V podstatě reakce rodiny byla dobrá, já jsem si taky dávala velkej pozor, abych se nikoho nedotkla. Nikdo neměl žádný velký výhrady. Sestře se třeba nelíbil ten konec nebo ta druhá část, kdy už ji přišlo příliš. Asi. Ale nikdo se na mě nezlobil. Si myslím, že jsou na mě docela pyšní, dokonce, jestli to můžu říct.

Moderátor (Jana Klusáková): Já bych řekla, že se v té knížce, Kateřino, nešetříte. A to tak, až je z toho čtenáři a možná spíš čtenářkám úzko. Píšete veřejně to, co by si jiný, jiný nezapsala ani do deníku, neřekla kamarádce. A leckterá by na to možná ani nemyslela. A nebo si se čtenáři tak trochu hrajete? Možná to takhle je a možná to takhle úplně není?

Host (Kateřina Sidonová): Ne, to si nehraju, určitě. Ale já bych to taky asi neřekla, tyhle ty věci všechny, který vlastně vyšly v tý knížce, to bych se neodvážila asi nikomu říct. Ale protože ve mně byly a protože mě vlastně jako trápily, tak jsem potřebovala nějakým způsobem je ze sebe dostat, tak jsem je prostě psala na ten papír. Byly to takový výkřiky, leckdy. A to ještě spoustu věcí tam není, to jsem musela ubrat potom ve finále. Ale myslím si, že to vlastně není až tak, že bych se tam nešetřila. Já si myslím, že jako tím, že jako já tam ukazuju nakonec, čeho jsem všeho schopná. A jak jako člověk může bejt hnusnej, tak já si myslím, že si tím vlastně dělám takový trochu alibi, jo. Že vlastně říkám tím, jo, já sice jsem hnusná, ale podívejte se, já to dokážu přiznat.

Moderátor (Jana Klusáková): Naši posluchači vás nevidí. A já musím říct, že na pohled tedy opravdu hnusná nejste.

Host (Kateřina Sidonová): Děkuju.

Moderátor (Jana Klusáková): Takovýchhle zpovědí teď, v české literatuře, vychází víc. Ludvík Vaculík, ten tak píše tradičně. A jeho Loučení k panně, no to už je zpověď nad zpovědi. A jeho jmenovec, Jan Vaculík, který není žádný příbuzný, tak ten teď napsal knížku (Re)kapitulace, to Re tam je s takovou závorkou. A to je zase taková mužská, mužná zpověď. O tom, jak se trápí muž ve středním věku.

Host (Kateřina Sidonová): Člověk si sedne k tomu stroji, nebo k tomu počítači dneska, nebo k papíru. Tak vlastně co může jako vlastně novýho vytvořit? Jakoby všechno už bylo napsaná, všechno vlastně, jak formy, tak vlastně náměty jsou vyčerpaný. A takže vlastně jako mně připadá, že to nejcennější, co člověk jako může teda předat dál, je ta nějaká pravda. I když samozřejmě v uvozovkách, protože je to subjektivní pravda. Ale nějaký ta výpověď, prostě to co jsem skutečně prožili a co cejtíme.

Moderátor (Jana Klusáková): Ten vlastní příběh.

Host (Kateřina Sidonová): Ten vlastní příběh a vlastní pocit, z toho života a z toho, co děláme.

Moderátor (Jana Klusáková): Otvírám vaší knížku na straně šedesát čtyři a přečtu krátký úryvek.

Ukázka: Ten gravitest je pozitivní, doktorka drží v ruce papírek, na kterém to má napsané. Jste asi v sedmém týdnu těhotenství, já to nechci, říkám. Já toho kluka skoro neznám. V tom případě si tohle vyplňte, podává mi formulář. Stojíme ve frontě před otevřenými dveřmi interrupčního sálu, je nás asi deset. Jsme seřazené podle pořadí, které nám předem určili. Já jsem první. V koutech chodby se válejí chuchvalce prachu. O patro výš brečí na novorozeneckém oddělení mimina. Ať jde první, ozve se ze sálu. Přikurtovali mi nohy koženýma popruhama, anestezioložka s doktorem si něco vyprávějí, ona mi přitom píchá podkožní injekci, on do mě cpe železa. A tak dále.

Moderátor (Jana Klusáková): No, jste statečná. Na Karlově univerzitě jste, Kateřino, vystudovala Pedagogickou fakultu. Chtěla jste být učitelkou jako maminka?

Host (Kateřina Sidonová): Ne, v životě jsem nechtěla být učitelkou, já jsem vždycky chtěla studovat angličtinu a chtěla jsem vždycky překládat. To byl od dětství nějaký můj sen. Ale bohužel jsem se nedostala, tak jsem šla na Pedagogickou fakultu. A vlastně nakonec se mi to učení i líbilo.

Moderátor (Jana Klusáková): Co jste tam studovala?

Host (Kateřina Sidonová): Speciální pedagogiku, to znamená výuku postižených dětí, já jsem se specializovala na, na problémový děti a na dětský domovy a podobně. Na romský děti, teda zejména.

Moderátor (Jana Klusáková): Jste vdanou matkou tří dětí, ale nechala jste si dívčí jméno Sidonová. Váš otec, spisovatel Karol Sidon, je právě teď zemským rabínem. A já znovu otevřu vaši knížku, tentokrát hned z kraje na straně dvacet tři.

Ukázka: Ležím na chatě v posteli, venku prší. Majda už spí. Máma rozhrnula závěs a vstoupila do pokoje. Zavřela okno a vrací se ke dveřím, já si čtu. Máma se zastavila na prahu a nerozhodně se na mě ohlédla. Pak se vrátila a posadila se ke mně na postel. Chci ti něco říct, Káťo. Nezvedla jsem oči od knihy, jen jsem kývla. Táta už s náma nebude bydlet, neříkám nic. Bude teď bydlet sám, pokračuje máma. Ale vídat se můžete, kdy budete chtít.

Moderátor (Jana Klusáková): Kolik vám to bylo roků?

Host (Kateřina Sidonová): Dvaadvacet mi bylo.

Moderátor (Jana Klusáková): Bylo to těžké?

Host (Kateřina Sidonová): Bylo to asi dost těžký, i když tehdy jsem si to nějak zvlášť neuvědomovala. Ale zpětně, když to vidím, tak to pro mě bylo dost těžký, protože jsem na tátovi hodně visela. Ale v době, kdy vlastně tohle to se odehrálo, tak už s náma rok nebydlel, takže už to vlastně bylo takový pozvolný. A rodiče vlastně byli opravdu hrozně ohleduplný, k nám dětem, že vlastně my jsme z toho nebyly nějak rozrušený, že se rozchází. A tátu jsem opravdu mohla vidět kdykoliv. Pro mě bylo mnohem horší, když potom vodjel do Německa, kdy jsem ho vlastně jako nemohla vidět, kdykoliv se mi chtělo. Tehdy mi tedy chyběl.

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem chodila, to už je pár roků, do divadel na bezvadné opravdu divadelní hry Karola Sidona. Co říká váš otec, renomovaný to spisovatel, vaší první knížce?

Host (Kateřina Sidonová): Táta si tu knížku sám koupil, tedy když jsem mu zavolala, že už vyšla, tak si ji šel hned koupit a nečekal, až mně přijdou autorský výtisky. A přinesu mu. A když jsem se ho potom ptala, jak se mu to líbilo. Tak řekl, že to je dobrý, ale že by to mohlo bejt lepší, že teda se mu to líbilo, ale ty pohádky, který jsem vydala před rokem, se mu líbili víc. Říkal, že tohle to všechno zná, to co je v tý knížce. Takže vlastně to pro něj nebylo nic novýho.

Moderátor (Jana Klusáková): To oko na obálce je vaše?

Host (Kateřina Sidonová): Ne, není.

Moderátor (Jana Klusáková): Není to zrovna běžný záležitost, mít tatínka rabínem, ke všemu zemským. Co z toho máte?

Host (Kateřina Sidonová): No z tohohle nemám vopravdu asi nic.

Moderátor (Jana Klusáková): Pocit?

Host (Kateřina Sidonová): Jako určitě mám nějakej pocit, že vlastně, hrdosti, to mám. A lidi, kteří vlastně se dozvědí, jak jmenuju, tak se mě vždycky ptají, jestli jsem tedy nějak příbuzná s tátou. A to já vždycky hrdě odpovídám, že ano. Ale mnohem víc mi vyhovovalo, když nebyl rabínem, protože měl mnohem více času.

Moderátor (Jana Klusáková): Z řečeného vyplývá, že jste židovka. U nás není zrovna zvykem tohle zveřejňovat. A pokud se o tom mluví, tak spíš polohlasem. Proč?

Host (Kateřina Sidonová): Po listopadu 89 jsem měla pocit, že naopak lidi by chtěli být židama, protože to je trošku exotický a přitom to není nic tak vzdálenýho, být vlastně židem. Ale já jsem se s tím vlastně dlouho zaobírala, protože já jsem vlastně židovka jenom na čtvrt. Věděla jsem o tom odjakživa a táta o tom mluvil, když odjel do Německa, tak jsem hrozně moc chtěla být nějakým způsobem na blízku. A proto jsem se jako snažila nějak jako do toho židovství proniknout, ale samozřejmě zase nějakým svým způsobem, takže já jsem si četla někde v Kabale, v nějakým překladu anglickým. Pak jsem si četla Bibli, a dělala jsem si z toho zase svoje samozřejmě, jako závěry a obrázky. Takže myslím si, že jsem k tomu židovství nedospěla nějak. Nakonec jsem se rozhodla, že prostě budu taková jaká jsem a nebudu se vázat na žádný náboženství. Ani na to tátovo. Že prostě hold budu věřit, tak jak mi to jde.

Moderátor (Jana Klusáková): Na záložce knihy Jsem Kateřina, se dočítám. V současnosti je Kateřina Sidonová zaměstnaná jako jazyková specialistka, vytváří počítačové programy sloužící k výuce angličtiny. Teda teď na vás hledím s mnohonásobnou úctou, co že to děláte?

Host (Kateřina Sidonová): Ne to opravdu nemusíte, protože já píšu texty k počítačovým programům, na výuku angličtiny. To znamená, že třeba vysvětluju gramatiku, žák - učitel. Vypisuju slova ze slovníku, dávám dohromady podobný slova. Není to nic složitýho, to co dělám.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českým rozhlase 1 - Radiožurnále, vám představujeme spisovatelku a překladatelku Kateřinu Sidonovou, matku tří dětí. Kolik let je vašim dětem?

Host (Kateřina Sidonová): Nejmladší, Terezce, bude sedm v květnu, Davidovi je osm a Ondřejovi je devět.

Moderátor (Jana Klusáková): To byl fofr teda, jak jste je měli rychle za sebou.

Host (Kateřina Sidonová): No tak se to nějak přihodilo. No.

Moderátor (Jana Klusáková): Uživíte je s vaším mužem snadno?

Host (Kateřina Sidonová): No snadno rozhodně ne, ale uživíme je. A dokonce mají i všechny ty dobrůtky, který potřebujou mít dnešní děti. A de to, nějak to jde.

Moderátor (Jana Klusáková): Kupujete jim drahé dárky?

Host (Kateřina Sidonová): Ne, to rozhodně ne. Já na to nemám peníze. No není to lehká a asi, asi kdybych nemusela se starat o ty finance, bylo by mi líp.

Moderátor (Jana Klusáková): Poslechněme si anketu, na Hlavním nádraží v Praze se lidí z celé republiky ptala Martina Hanáčková.

Redaktor (Martina Hanáčková): Koho je vám nejvíc právě líto?

Projev náhodného člověka: Teďka je mi líto třeba holky, neudělala zkoušku. No ale jinak, nevzpomínám si na nic.

Projev náhodného člověka: Lidi, co nemaj co jest. Je jich určitě hodně.

Projev náhodného člověka: Mladšího syna, protože zlobí a je ve výchovném ústavu. Takže se teď jako dává dohromady, psychicky.

Projev náhodného člověka: Havla, protože si myslím, že udělal pro tuhle republiku strašně moc. A mnozí lidé si to ani neuvědomují. Zviditelnění naší republiky. Vědí, kde ležíme, mnozí to nevěděli.

Projev náhodného člověka: No bezdomovců určitě ne, ty si za to můžou více méně sami. Asi dětí bez rodičů nebo takhle se špatnejma rodičema. Voni za to nemůžou, že jo, oni se už tak bohužel narodili a nevybírají si.

Projev náhodného člověka: Lidí, co nemají zaměstnání, co vlastně nějak živoří. To jsou vlastně mladé rodiny, důchodci. A i lidé, kteří by rádi pracovali a nemůžou sehnat práci.

Moderátor (Jana Klusáková): A koho je nejvíc líto vám, Kateřino?

Host (Kateřina Sidonová): Momentálně naštěstí nemám nikoho z blízkých v nějaký situaci, kdy by mi ho mělo bejt opravdu hodně líto. Ale hrozně je mi líto vlastně všech matek na světě, kterejm děti třeba umírají nebo jsou těžce nemocný. A pak je mi hrozně líto tejranejch zvířat, teda to vopravdu nesnesu, podívání třeba v televizi na zvířata, kterým někdo ubližuje. To, to mě vopravdu je špatně a těch je mi opravdu hodně líto, těch lidí na světě, kterejch by mi mohlo být líto, je asi strašně moc.

Moderátor (Jana Klusáková): Litujete někdy sama sebe?

Host (Kateřina Sidonová): Já se hrozně ráda lituju. To je jeden z mejch hroznejch prohřešků, že ta sebelítost je obrovská. Já se do toho dokážu tak položit, že se pak v tom vyžívám opravdu několik hodin.

Moderátor (Jana Klusáková): A ženy potřebují, aby je někdo litoval, marná sláva. Máte někoho takového, kdo vás hezky polituje?

Host (Kateřina Sidonová): Mám sebe sama. A já si myslím, že to moje sebelitování si vystačí.

Moderátor (Jana Klusáková): Ve vašem stručném životopise se praví, že ráda malujete a kreslíte. A hudbu že jste provozovala i prakticky, ve skupině Veselí Filištínové. Píšete knížky a překládáte. A to je práce, která se dá jen těžko provozovat po chvilkách. Máte paní na hlídání?

Host (Kateřina Sidonová): Nemám paní na hlídání. A dělám to tak, že když vlastně pracuju, tak pracuju, i když jsou děti vokolo mě. A naštěstí jsem po svém otci teda zdědila nějakou schopnost, nenechat se vyrušit. Takže i když kolem mě je šílenej bugr, tak já se dokážu soustředit. Pokud je to práce. Ale když třeba píšu, tak to vopravdu potřebuju mít klid a vlastně soukromí. A to vopravdu chytám po nějakejch chviličkách, kdy děti usnou a ještě manžel není třeba doma. To je těžký, no. Ale jinak, jinak to jde.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo u vás doma vaří a pere?

Host (Kateřina Sidonová): Já vařím i peru.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo se s dětmi učí?

Host (Kateřina Sidonová): Já se učím s dětma.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo si s nimi hraje.

Host (Kateřina Sidonová): No já si s nima většinou už nehraju, protože už na to mi nezbývá většinou chuť, teda si s nima hrát. Si s nima spíš povídám nebo někam jdu. To už si spíš hraje manžel. Ale voni jsou tři, voni si vyhrajou společně víc, než s náma.

Moderátor (Jana Klusáková): A otázka na závěr, jak se máte začátkem února 2003, Kateřino Sidonová?

Host (Kateřina Sidonová): No já si myslím, že se mám dobře. Vlastně se mi plní teďko moje sny. Vyšel mi u můj první překlad, je to knížka od Sue Tausendové, která se jmenuje Veřejná zpověď ženy ve středních letech.

Moderátor (Jana Klusáková): My jsme ji učinili knihou týdne, protože je jedinečná. Přeložila jste ji opravdu bezvadně.

Host (Kateřina Sidonová): Děkuju mockrát.

Moderátor (Jana Klusáková): To byla Kateřina Sidonová, více čtěte v její knize, Jsem Kateřina. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.