Kateřina Jacques, předsedkyně poslaneckého klubu Strany zelených - o rozsudku soudu a osvobození policisty T. Čermáka

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Dobrý den. Děkuji vám za pozvání.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Vy jste se do dneška nechtěla vyjadřovat k tomu rozsudku, který padl v případu policisty Čermáka. Proč?

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
To není nic nového. Už tehdy před dvěma roky, když k té události došlo, tak mým cílem nebylo žádným způsobem se zviditelnit a všechny ty domněnky o tom, že to byla nějaká cílená politická kampaň, byly zcestné a nebylo možné je vysvětlit. Na druhou stranu je možné doložit, že já jsem sama iniciativně média nijak nekontaktovala a že celá ta mediální vlna, která se kolem mě zdvihla a která mi byla značně nepříjemná, která mě nikterak netěší, se prostě odehrála bez mého přičinění. A já jsem pochopitelně měla dobrou víru v práci orgánů činných v trestním řízení a také dobrou víru v práci soudů a věřila jsem, že ten případ tak, jak byl z mého pohledu evidentní a jasný, že dospěje i k takovému rozuzlení a pochopitelně ty jednotlivé instance tak, jak to šlo a jak jsem je všechny prohrávala až do té cílové minulou středu, to je pro mě samozřejmě velmi překvapivé. Na druhou stranu to dokazuje, že jsem nebyla žádnou protekční obětí, že jsem práci soudů ani orgánů činných v trestním řízení nemanipulovala a že jsem byla v roli jako každý jiný občan, samozřejmě i z tohoto pohledu je pro mě ten výsledek svým způsobem alarmující, protože dokládá to, co jsme nějakým způsobem tušili, že tady asi budou desítky, možná stovky obětí špatné práce orgánů činných v trestním řízení, špatné práce policie a asi špatné práce soudů a mně se to říká velice těžko, protože v té funkci, ve které jsem, zároveň připustit, že něco ve státě nefunguje, je pro mě bolestné. Ale na druhou stranu myslím si, že je třeba udělat určité zobecnění, tady totiž nejde vůbec o Kateřinu Jacques, ale o naši společnost, o tom, jak se staví k demokratickým principům, o tom, kam se veřejné mínění ubírá, zda si uvědomujeme, že úkol veřejnosti občanské společnosti v demokratických, civilizovaných společnostech tak, jak to známe například z Evropské unie, z Německa, z Francie je chránit demokratické principy, čelit ...

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Tak, a teď ...

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
... projevům násilí, rasismu, netolerance a tady k tomu slouží svoboda projevu, svoboda shromažďování a já si myslím, že tento princip celoživotně hájím, nechci na tom nic měnit a samozřejmě je pro mě velmi, velmi komplikované smířit se s tím, že sedmnáct let po změně politického systému, po sametové revoluci jsme v situaci, že není jasné, že občan, který vystupuje proti projevům rasismu, netolerance, nesnášenlivosti je v právu a že pokud tak jedná jaksi nenásilně a pokojně a je brutálním způsobem policistou atakován a zmlácen, a to už ani nehovořím o tom, že se jedná o ženu, takže to společnost jaksi přijímá s klidem a že dokonce i ten soud vydá takovému člověku za pravdu.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
O tom, jak to přijímá společnost, o tom ještě možná budeme mluvit. Na druhou stranu vraťme to k faktům. Ve chvíli, kdy hovoříte o svobodě shromažďování, paní poslankyně, tak musíme říci, že onen pochod, u kterého jste byla před dvěma lety, byl řádně nahlášen, nebyl samosprávou zakázán, povinností policie v takovém případě je chránit narušení takové řádně nahlášené akce. A vy jste se ji chystala svým způsobem narušit. Takto se na to také dá nahlédnout.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
První část té vaší teze je naprosto pravdivá a já s ní souhlasím. Ta druhá už nikoliv. A sice tady nejde z mé strany o svobodu, nebo o právo shromažďovací, ale o svobodu projevu, a to jsou dvě různé věci, já jsem v ten moment uplatňovala svoje právo na svobodu projevu, když jsem klidným způsobem přihlížela té demonstraci neonacistů a tímto klidným přihlížením s tím, že jsem držela v ruce transparent, který se vůči tomu nějak negativně vymezoval, jsem dávala najevo, že si něco takového v naší demokratické společnosti nepřeju a myslím si, že totéž udělaly o dva roky později stovky, možná tisíce lidí, kteří přišli do Židovského města pražského úplně stejným způsobem vyjádřit svůj nesouhlas s projevy netolerance, rasismu, nacismu, byla to celá politická reprezentace a byl to úplně analogický příběh.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Na druhou stranu hovoříme o tom jednom vašem z jara roku 2006. Když se ještě vrátím k názoru soudce Vlasáka, který teď v té poslední instanci u Městského soudu v Praze váš případ projednával, tak podle jeho názoru byl policista Tomáš Čermák osvobozen a vy jste na místě pochodu Národní strany neměla co dělat a celou situaci jste si přivodila sama. To je citace z argumentů soudce Vlasáka. Jak to vnímáte?

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
To je právě ta obecná stránka věci, o které si myslím, že je třeba hovořit a je třeba z ní vyvodit nějaké důsledky. Když pominu to, že soud nebral v úvahu většinu svědeckých výpovědí, které tu situaci a ten příběh tak, jak se odehrál, popisovaly a sice tak, že já jsem klidně stála na místě a neudělala jsem žádný úkrok vpřed, nijak jsem verbálně ani fyzicky na zasahujícího policistu neútočila a on mě vyzval, abych to místo opustila. Vyzval mě způsobem, který byl zcela nesrozumitelný a kdo měl možnost pana Čermáka někde v médiích vidět, tak možná chápe, o čem mluvím. Takže nějakým způsobem tam zazněla výzva opustit to místo, ale jelikož kolidovala s mým právem svobody projevu a ne jenom právem, ale jakousi občanskou povinností vymezit se vůči rasismu a netoleranci, tak policista Čermák ve velmi rychlém sledu během nějaké minuty na mě fyzicky zaútočil, srazil mě na zem, brutálně mě ztloukl, potom mě vlekl k autu a tam teprve začíná ten amatérský videozáznam, to znamená, pokud veřejnost se domnívá, že viděla ten zásah, tak ona ho ve skutečnosti neviděla, protože bohužel navzdory tomu, že město je prošpikované těmi kamerami, tak tam v místě zásahu kamera nebyla, jinak by lidé viděli klidně stojící ženu s transparentem, policistu, který k ní přibíhá, něco jí říká, během velké, velmi krátké chvilky ji srazí na zem, brutálně ztluče a ten můj takzvaně hysterický projev je natočen až patnáct minut poté, co já jsem byla skutečně ztlučena. A teď k té svobodě projevu.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Podobně argumentuje i Tomáš Čermák, akorát v opačném gardu, že na tom záznamu, který v podstatě neexistuje, je vidět to, z jakého důvodu jeho následný zásah byl oprávněný.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Ano. Ale to vyvrací celá řada svědeckých výpovědí a ani soud neprokázal, neprokázal z mé strany žádný ani slovní, ani fyzický útok a dokonce i sám Tomáš Čermák všechny takové hypotézy popřel. On pouze řekl, že chtěl, abych opustila místo a jelikož jsem místo neopouštěla, tak proti mě brutálně zasáhl. Takže v tomto pohledu naše výpovědi nestojí proti sobě a my tvrdíme oba totéž.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
A teď se vraťme, tedy v tomto případě se vraťme ... A přesto jednotlivé instance našeho soudního systému řekly, že Tomáš Čermák je nevinen a že vy jste na tom místě neměla co dělat.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Ano, a to je ta obecná stránka toho sporu, kdy já se domnívám, že skutečně bychom se měli hluboce zamyslet nad tím, kde je právo svobody projevu a kde je povinnost, občanská povinnost nás všech hájit demokratické principy společnosti, protože dostáváme se do situace, kdy neonacisti pochodují městem, kdy vykřikují rasistická hesla a policie a soudy veřejnosti říkají, zavřete se doma, zatlučte okenice, prosím vás, nedívejte se ven a nechte neonacisty pochodovat a vykřikovat jejich hesla a my je městem doprovodíme. To je, když to řeknu velmi zestručněně, interpretace toho, toho, co popsal soud. Pokud soud trvá na tom, že zelení nebo já nebo kdokoliv, kdo se v tom místě octl a chtěl vyjádřit nesouhlas s tou nahlášenou demonstrací neonacistů, že by měl mít také nějaké povolení, no, toho nelze jednoduše dosáhnout už proto, že v ten moment je to prostranství zabráno právě tou první ohlášenou demonstrací.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Takto je koncipován zákon o shromažďování.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
A v tom případě ale není možné projevit nesouhlas s porušováním principů demokracie, a to je, myslím si, ten problém, se kterým se setkáváme a zároveň jsem připomněla ten precedens setkání poklidné lidí v Židovském městě pražském na podzim loňského roku. Stovky lidí, kteří ...

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
To, si myslím, všichni posluchači Českého rozhlasu pamatují.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Ale to je strašně důležité, protože to byl úplně stejný příběh a představte si policistu, který přibíhá k primátorovi Pavlu Bémovi a řekne mu, opusťe toto místo. Pavel Bém nevidí důvod k opuštění místa, protože je přesvědčen o tom, že koná svoji občanskou povinnost, a sice pokojným způsobem nesouhlasí s projevy rasismu a policista bez další diskuse sráží Pavla Béma na zem a skope ho na místě.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
To může být, paní poslankyně, představa zajímavá, vraťme se, prosím, ještě jednou k Tomáši Čermákovi. On v neděli v televizi Prima řekl, bylo by příjemné, kdyby se mi omluvila i Kateřina Jacques. Omluvíte se mu?

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Samozřejmě, že se mu neomluvím. Představte si ty fotografie ženy, která na všech těch fotografiích buďto leží na zemi nebo je nějak smýkána, nebo je do ní tlučeno a nad tím jsou nadpisy Kateřina Jacques se má omluvit. No, to je jako z Dikobrazu. To prostě nedává smysl.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
A měl by se mu omluvit, protože on říkal, že by se mu měl omluvit i Jiří Paroubek, tehdejší premiér a František Bublan, tehdejší ministr vnitra.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Je třeba si uvědomit, že to nebyly jen tak nějaké modřiny, které já jsem utrpěla. Já jsem byla skutečně tři týdny ve stavu, že jsem se téměř nemohla pohybovat, pracovní neschopnost mi byla ukončena na moji žádost a na revers, protože jsem právě nechtěla tu situaci dramatizovat, a to už jsem říkala na začátku, že nebylo mým cílem stavět se do nějakého centra pozornosti a kdybych tuhle tu celou příhodu mohla vymazat ze svého života a především z mé politické kariéry, tak bych za to byla velmi ráda, protože ono mi to nikterak neprospělo a je to jaksi nešťastná událost té mé politické dráhy. Na druhou stranu já si za tím principem, že je třeba se proti projevům rasismu a neonacismu a nesnášenlivosti ozvat, stojím a budu ho naplňovat až do konce svého života.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
To znamená, že byste to udělala znova. Principiálně. Postavila byste se vedle průvodu nějakých nacionalistů a ... s transparentem protestovala.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Určitě. Určitě. Já takhle je třeba říci, že já jsem nebyla vůbec v těsné blízkosti těch demonstrantů a i to bylo v rámci toho vyšetřování prokázáno, že v době, kdy Tomáš Čermák proti mně tak brutálně zasahoval a dokonce říká, že mi tím zachránil život, neonacisté již byli ze zorného pole mého a těch, kteří stáli vedle mě, a to se také prokázalo. To znamená, že tam samozřejmě já jsem soudná a věděla jsem, že se nesmím dostat do žádné těsné blízkosti a také jsem v ní nebyla, a to bylo jednoznačně prokázáno. Ale ten samotný fakt, že pokud neonacisté chtějí pochodovat Židovským městem v Praze nebo chtějí pochodovat Plzní, já se proti tomu vždycky ozývat budu a v případě, že mi to čas a možnosti dovolí, tak se samozřejmě i do toho místa dostavím. V tuto chvíli už jsem si uvědomila, že ani u policie si nemůže být člověk jistý, to znamená, přítomnost mých dětí mě pochopitelně zpětně mrzí, ale já jsem to nemohla tušit, protože situace na té ulici, kde my jsme stáli a kde k tomu zásahu došlo, tam skutečně byl klid a nic nenasvědčovalo tomu, že se z toho vyvine tak otřesná kauza.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Pojďme, paní poslankyně Jacques, prosím, ukončit toto téma, ještě poslední zmínkou. Prosím.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Ale chci říct, že budu princip demokracie hájit už na jakékoli úrovni. Ale mrzí mě ten konkrétní incident.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Už jste to říkala. Tak úplně poslední, řekněme, otázka k tématu. Musím připomenout, že v instanci pražského městského soudu opět bylo rozhodnuto, že bude Tomáš Čermák osvobozen, že není vinen, a tak dále, a tak dále, že vy jste na místě neměla co dělat. Tolik rozhodnutí českého soud. Budete se dovolávat k Nejvyššímu soudu?

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Já jsem o tom postupu dalším ještě nepřemýšlela, protože, jak zdůrazňuji, mně nejde o moji osobu jako takovou, ale mně se jedná v tuhle tu chvíli už nějaký obecnější princip ...

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Budiž. Zbývá vám jediný instrument, jak jaksi tu kauzu dál posunout, a to je dovolání k Nejvyššímu soudu.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Já vám řeknu aspekty, které zvažuji, a sice zvažuji to, že každá taková instance zase budí další mediální zájem, který je mi velmi nepříjemný, o který nestojím a který se dá vyeliminovat jenom tím, že na věc zapomeneme a půjdeme dál. Na druhou stranu chápu přesně ten obecný rozměr toho příběhu a chápu, že to je určitý precedens a také signál pro naši společnost, na čí straně stojí právo. A já tady říkám, že soud legitimizoval násilí proti pokojnému člověku ze strany orgánu veřejně činného, čímž je uniformovaný policista, zkušený a vyškolený člověk, a to je samozřejmě závažná věc. Ale je třeba si uvědomit, že podobný příběh představovala i kauza CzechTek a že podobných příběhů jsou desítky a stovky a lidé mi o nich referují. To znamená, já budu přemýšlet nad tím, jak v obecné rovině řešit problém svobody projevu, hájení demokratických principů a taky zneužívání pravomoci veřejného činitele. A vlastně ospravedlňování a legitimizace fyzického násilí a brutality ze strany policie vůči občanům. To je prostě něco, nad čím oči zavírat nemůžeme, ale tady nejde o Kateřinu Jacques, tady nejde o mě.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Rozumímli tomu správně, tak tedy dovolání ne.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Já nejsem rozhodnuta. Já budu přemýšlet v těch intencích tak, jak jsem to popsala, zvážím ta pro a proti, ale skutečně tady už dávno nejde o mě a jak už jsem řekla, mě mrzí, že celý ten příběh se odehrává kolem mě, protože to si asi umíte všichni asi představit vidět milionkrát svoji vlastní fotografii, jak se válíte někde na zemi a někdo do vás kope, vidět, že veřejnost vlastně tomuto násilí přitakává, prohrávat jednu soudní instanci za druhou, to samozřejmě není nic příjemného. Na druhou stranu já jsem přesvědčena o tom, že jsem jednala správně a že v tomto smyslu, v tomto smyslu rozhodnutí ničeho nelituji. Toho příběhu jako takového samozřejmě lituji a především s ohledem i na moje děti, které jsou do toho neustále nesmyslně vtahovány.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Jen podotýkám, že hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je předsedkyně poslaneckého klubu zelených Kateřina Jacques. A také podotýkám, že dnešních dvacet minut Radiožurnálu vysíláme ze sněmovního studia Českého rozhlasu. Zůstaňme tedy ještě chvíli u politiky a u toho, co budou muset již za krátký čas řešit i poslanci. Reformní zdravotnické zákony ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, to je věc, která přijde dříve či později na pořad jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, včera došlo k zajímavé události. Lidovecká poslankyně Michaela Šojdrová stáhla svůj návrh na zrušení regulačních poplatků u malých dětí. Byli jste, myslím tím Strana zelených, připraveni tento návrh lidovecké poslankyně Šojdrové podpořit?

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Ne, v žádném případě. My jsme se k tomu návrhu nepřipojili ani aktivně a rozhodně bychom ho nepodpořili ani žádným hlasováním. Měli jsme na to jednotné stanovisko klubu, a to z jednoduchého důvodu. Ne snad že bychom nesouhlasili s těmi principy, které paní poslankyně přinášela. My jsme také přesvědčeni o tom, že regulační poplatky je třeba revidovat, že je třeba udělat nějaké změny, ale že ta vůle tady všeobecně je a je, myslím, u všech koaličních partnerů, ale je třeba to dělat racionálně a je třeba to dělat na základě shody v rámci koalice a především na základě výsledků analýzy, která se teď provádí, protože pokud chceme systém přehodnotit a nastavit ho lépe, tak je třeba vycházet z nějakých údajů, které paní poslankyně pochopitelně k dispozici neměla a ani mít nemohla, takže já si myslím, že tady je společná vůle regulační poplatky nějakým způsobem dále upravovat na základě těch výsledků, které budeme mít, věřím, v dohledné době.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Ta analýza, o které hovoříte, předpokládám, je analýza, o které mluví od počátku i ministr zdravotnictví Julínek, tedy jakási analýza účinnosti poplatků po prvním půl roce. To je ono.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
A také vyhodnocení jejich dopadu na jednotlivé skupiny obyvatel tak, abychom skutečně věděli, nakolik to jednotlivé skupiny obyvatel zatěžuje. Já například nejsem úplně přesvědčená o tom, že je třeba vést tu úvahu pouze v souladu s věkovými kategoriemi, protože ne každé dítě se narodí do chudé rodiny, máme tady třeba Nikolase Topolánka, který rozhodně nemá problém s tím zaplatit, nebo jeho rodiče nemají problém s tím zaplatit regulační poplatky a na druhou stranu tady může být někdo, kdo není v této kategorii věkové a naopak ty problém mít může. Takže já si myslím, že spíše by ta úvaha měla jít podle po té linii dopadu na jednotlivé skupiny obyvatel a možná bychom měli vést i tu úvahu o tom, jakým způsobem kompenzovat tyto zvýšené výdaje těm jednotlivým rodinám nebo jednotlivcům. Ale to si myslím, že je právě na nějakou podrobnější debatu, kterou jistě v rámci koalice povedeme.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
To asi určitě ano. Na druhou stranu teď po lidoveckém víkendovém sjezdu padl z lidoveckých řad návrh na to, aby byly regulační poplatky diferencovány zejména podle, řekněme, sociálního statutu daného člověka. Tak to je ...

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
To je přesně to, co jsem řekla. Já si myslím, že to je úvaha, která jde dobrým směrem. Já už jsem o tom hovořila někdy na podzim a stále jsem přesvědčená o tom, že toto je jaksi princip spravedlivější a také racionálnější.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
I přesto, že by to s sebou neslo například to, že by devět českých zdravotních pojišťoven disponovalo údaji všech nás o tom, v jaké jsme finanční situaci, jaká jsme odvedli daňová přiznání, a tak dále a i přesto, že v dnešní výroční zprávě Úřadu pro ochranu osobních údajů se píše, že tento směr se minimálně lidem z tohoto Úřadu na ochranu osobních údajů nezdá býti dobrým?

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
To je věc, která je závažná a o které i já přemýšlím. Na druhou stranu čelíme právě problematice narušování jaksi sféry intimity ochrany osobních údajů. To nabourávání se státu do osobních údajů jednotlivců je skutečně velmi znepokojivé a já patřím k těm lidem, kteří se snaží tomu zásadním způsobem čelit a vždycky velmi citlivě tyto dopady vyhodnocovat, a to je věc, která je samozřejmě slabým místem, slabým místem této, tohoto principu, který si jinak myslím ale, že je podstatně spravedlivější a racionálnější a je třeba hledat ochranné mechanismy, které zabrání zneužití těchto údajů a které budou zaručovat, že skutečně nebudeme ve snaze naplnit určitý princip probourávat zase nějaké jiné. Určitě jste zvedl téma, které je závažné a já to tak vnímám.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
Paní poslankyně, možná se vám to bude zdát neuvěřitelné, ale dnešních Dvacet minut právě uplynulo, to znamená, že jsme se k dalším tématům nedostali. Možná se tak stane příště. Hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu byla předsedkyně poslaneckého klubu Strany zelených Kateřina Jacques. Děkuji za váš čas a na shledanou.

Kateřina JACQUES; místopředsedkyně strany /SZ/:
Já děkuji za pozvání. Přeji všem pěkný večer.

Martin VESELOVSKÝ; moderátor:
U druhého mikrofonu tady ve sněmovním studiu Českého rozhlasu byl Martin Veselovský. I já vám přeji příjemný večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.