Kašmír marně čeká na vysněné turisty
Představte si vysoké hory, lesy a horské louky, vůbec nádherný kraj v podhůří Himalájí, který je jako stvořený pro turistiku. V horách indického Kašmíru ovšem zatím příliš turistů není a hotely na kouzelných místech, jako je údolí Drass, zejí prázdnotou. Ne snad proto, že horské průsmyky jsou kvůli záplavám sněhu průjezdné jen část roku. Vinu na tom má hlavně ne příliš dobrá bezpečnostní situace.
Těžká auta stoupají vzhůru v oblacích černého kouře a hlavně pěkně pomalu. Kolona je roztažená snad na půl druhého kilometru a předjet ji je zcela nemožné. Konečně se točitou silnicí zaříznutou do srázů vyšplháme do nejvyššího bodu cesty. Do horského průsmyku Zoji La.
Se svými 3,5 tisíci metry nad mořem je druhým nejvýše položeným průsmykem indické National Highway. Důležité silniční tepny, která spojuje Kašmír s horským Ladakhem. Pravda, označení dálnice se může zdát trochu nadnesené. Zpevněný povrch má jen na pár kilometrech. V extrémních klimatických podmínkách by však asfalt stejně dlouho nevydržel.
"Je to jediná cesta, která spojuje města Leh a Srinagar. Strategická tepna, kudy jezdí vojáci a kudy se zásobuje celý Ladakh. Potraviny a veškeré zboží se tam vozí právě po této cestě. Kdysi tudy nahoru do hor jezdili i turisté," říká můj řidič Kabir
Není divu, Kašmír bývá někdy nazýván indickým Švýcarskem. A to plným právem. Jsou zde vysoké hory, zurčící bystřiny, zelené horské louky, ale ke švýcarské idyle má zdejší kraj daleko. Leží totiž na horké hranici Indie s Pákistánem. Boje se zde sváděly ještě před nedávnem. V roce 1999 se malebné údolí Drass stalo terčem ostřelování ze strany Pákistánců.
"Vidíš ty dva kopce? To je Tiger Hill a Tololing. Je to sice indické území, ale tehdy je Pákistánci obsadili a právě odtud stříleli sem dolů. Mnoho domů včetně škol bylo zničeno. Autem se tudy mohlo jezdit jen v noci. Zhasli jsme světla a jelo se. Celé to trvalo asi měsíc," vypráví řidič.
Dnes už je v údolí Drass opět klid. Domácí ani zahraniční turisté se ovšem nevracejí. "Časy, kdy každý den v půl osmé ráno vyjíždělo ze Srínagaru šest až sedmu autobusů plných Evropanů a dvojnásobný počet autobusů s indickými turisty, mi dnes připadají jako sen. Teď sem přijde jen pár lidí. Mají strach," říká smutně Gulzar Razakí.
Stejně jako celý Kašmír i údolí Drass sužuje nevyhlášená občanská válka. Vedou ji extremisté vyzbrojení právě ze sousedního Pákistánu.
National Highway je jako důležitá dopravní tepna přísně střežená. Každý most má svoji malou vojenskou posádku. Podél silnice stojí vojáci se samopaly i starými puškami. Jsou všude, každých 150 až 200 metrů jeden. Musí jich být tisíce podél celé cesty.
Zatímco bezpečnost strategické dopravní tepny je možná zajištěna, ke zlepšení atmosféry v Kašmíru však vojenská přítomnost zcela jistě nepřispívá. "Všude je armáda. Jel jsem do Gulmarku a cestou bylo pět kontrol. Pořád dokola chtějí vidět doklady k motocyklu, moje dokumenty. Vyptávají se: Kam jedeš? Proč? Co jim je potom? Jsme přece Kašmířané. Toto je naše země!" rozčiluje se Razakí.
Jedním dechem však připouští, že do doby, než se sami Kašmířané vyrovnají s extremisty, nebude v zemi klid a indičtí vojáci neodejdou. Na místo autobusů plných tolik očekávaných turistů budou údolím Drass dál hřmotit vojenské kolony. A indické Švýcarsko bude čekat, až přijde jeho čas.
Zvětšit mapu: Údolí Drass v Kašmíru
