Karel Tejkal

S Československým rozhlasem začal spolupracovat ještě za studií žurnalistiky a bohemistiky na FF UK. Stalo se tak na základě doporučení legendárního Františka Gela. Po ukončení studií nastoupil do rozhlasu jako redaktor zpravodajství. Ač projevoval reportérský talent v řadě oblastí, jeho doménou se postupně stal sport. V druhé polovině šedesátých let se zároveň zapojoval do projektů, které vracely novinářům kontrolu nad činy politiků – patřil například do týmu připravujícího pořad Písničky s telefonem, otevřenou tribunu názorů bez ideologického omezení. Za tyto aktivity i za podíl na vysílání v srpnových dnech roku 1968 byl vyškrtnut z KSČ, ale v rozhlase mohl zůstat, byť pod dohledem. Věnoval se zejména propagaci sportu jako cesty ke zdraví, ale kvůli stupňujícímu se tlaku v roce 1976 z rozhlasu dobrovolně odešel a až do sametové revoluce pracoval v podniku Sportpropag.

V roce 1990 se vrátil k práci rozhlasového sportovního redaktora a reportéra, ale jeho zkušeností a schopností bylo záhy zapotřebí v Hlavní redakci zpravodajství a publicistiky a od roku 1993 na stanici Praha, jejímž byl vedoucím dramaturgem. K jeho počinům patří vytvoření nového konceptu ranního bloku nazvaného Dobré jitro, který v různých modifikacích provází vysílání Prahy/Dvojky do současnosti. Po odchodu do důchodu se soustředil na tvorbu rozsáhlých cyklů – Naše století, Dějiny sebevědomí aneb Neznámí diplomaté bez pasu, Rádio na kolečkách; podílel se na tvorbě cyklů Tisíc příběhů a Velké osudy.

V roce 2008 získal Cenu Ferdinanda Peroutky.

Karel Tejkal představoval v rychle se měnícím rozhlasovém prostředí důležitý opěrný bod: spojoval bohaté zkušenosti a erudici s kreativitou a organizačními schopnostmi.