Karel Smyczek: Nervozitu před premiérou mám jinou než herci, já už totiž nemohu nic ovlivnit

Host (Karel Smyczek). Dvojnásobný dokonce.

Moderátor (Vladimír Kroc): A všechny 3 děti s jednou manželkou?

Host (Karel Smyczek): Ano, ty vnoučata už ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme zase zpátky k práci nebo k profesi. V první polovině 70. let Karel Smyczek vystudoval filmovou a televizní režii na FAMU, absolvoval hraným snímkem podle předlohy Otty Pavla Kapři pro vermacht. V roce 1979 debitoval filmem Housata. Následovaly namátkou Jen si tak trochu písknout, Sněženky a machři, Krajina s nábytkem, Proč, také televizní seriály, třeba Bylo nás pět, To jsem z toho jelen nebo nejnověji Místo nahoře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jeho první díl bude mít premiéru právě dnes večer. Je to pro vás, pane Smyzcku, důvod k nervozitě?

Host (Karel Smyczek): Je, ale je to taková zvláštní jiná nervozita než je asi u herců, kteří mají kontakt s divákem, zatímco já už to vlastně nemohu moc ovlivnit. Je to jakási konzerva, takové dítě už vypuštěné, teď už si s tím dělejte, co chcete, bude vám to chutnat nebo nebude, ale přesto věřím v takový určitý síly, že se budu na to dívat také a bude snažit diváka přesvědčit, aby se mu to líbilo, aby se díval příští týden zase.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už viděla seriál vaše rodina? Budete sledovat také jejich reakce u obrazovky?

Host (Karel Smyczek): Většinou už ho viděli, v nějakých fázích ho viděli a musím říct, ale přesto, když si to pustíte na tom videu, je to jiný pocit, než když víte, že teď to vidí diváci v řadě dalších rodin.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy máte takový premiérový týden. Od 8. dubna můžeme vídat každý čtvrtek opět na České televizi Drákulova švagra podle hororových povídat Miloslava Švandrlíka. Co vás přivedlo ke komediálnímu hororu?

Host (Karel Smyczek): Mně se to strašně líbilo ty povídky, já jsem je předtím neznal a líbili se mi právě takovou příjemnou nadsázkou, se kterou to pan Švandrlík vypráví, ale byť se to dobře čte, tak vlastně je to docela těžký úkol pro scénáristy. Tady to byl Dušan Kukal a Martin Bezouška, protože přece jenom to filmové vyprávění je o něčem jiném a často to, co pan Švandrlík napíše krásně jednou větou s takovou nadhledem, ironií a přitom i s určitým takovým děsem, tak třeba na to musíte vypracovat celou velkou scénu, která nemusí zase až tak fungovat. Takže i ten výběr povídek nebyl jednoduchý, protože vím, že některé z těch původních jsme dali pryč, protože to na nás působilo, že bychom se tvářili jenom jako horor a chyběla tomu ta nadsázka.

Moderátor (Vladimír Kroc): On to není právě v pravém slova smyslu seriál, spíš takový cyklus.

Host (Karel Smyczek): Přesně, protože každá ta povídka je v jiném prostředí a jsou tam úplně jiní herci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vraťme se ještě k té dnešní premiéře. Prohlásil jste, že spíš než jako seriál berete Místo nahoře jako 13dílný film. V čem vidíte rozdíl?

Host (Karel Smyczek): Já vám řeknu takové dvě věci, jednak ten filmový a jednak ten nejupřímnější, proč jsem řekl, že je to takový film. Aby si lidi nemysleli, že je to taková ta mrskačka, co jí člověk naseká strašně rychle. Chtěl jsem tím říct, že ti lidé, ten tým celý, protože to je vždycky o tom týmu, na tom dělali strašně usilovně, poctivě a vlastně to vyprávění opravdu je stejný jako kdybychom dělali normální film, takže ono to bylo takový trošku jako řemeslný nakouknutí. Kromě toho ten příběh je kompaktně uzavřený, je to mnoho případů, které se tam prolínají. Musím se pochlubit, že vždycky, když si to třeba půjčil někdo domů z těch spolupracovníků, tak ty manželky a ty rodiny vždycky chtěly vidět hned ten druhý díl, protože těch 53 minut se jim zdálo krátký.

Moderátor (Naděžda Hávová): Také vám se asi zdálo 53 minut krátkých. Vy jste nám ještě před vysíláním prozradil, že původně scénář, který napsala mladá autorská trojice, Marek Dobeš, Jiří Pavlovský a Štěpán Kopřiva, byl delší, než jaká je nakonec televizní verze.

Host (Karel Smyczek): Bylo to delší, respektive ta verze byla vždycky takhle plánovaná, akorát že tam těch nápadů bylo prostě víc a nevešly se do toho, tak jsme tiše doufali, že se s tím potom vyrovnáme na té cestě, ale některé věci jsme museli vyndat, na něco to třeba bylo dobré, ale já mám takovou zkušenost, že když se díváte doma na těch 52 minut a když máte něco podobného, co běží 58 minut, tak máte dojem, že se díváte na film nebo že máte naplněný ten večer. Podle mého těch 5 minut je docela zásadní pro ten pocit toho vnímání, protože něco běží před tím, něco po tom. To je právě to neštěstí. U té televize ten dojem je jiný než když jdete do kina, do divadla a víte, na co jdete. Divák v televizi je ovlivněný pocity před tím a po tom. To znamená, jsou nějaké zprávy, kdy vás něco rozhodí, stane se něco, co vás naštve, přehodíte si to jinam, tam je stejná reklama, podíváte se na druhý program a ejhle, stejná reklama, tak jdu na kafe, mezitím už začalo tohleto a teď si to prolínáte, ještě si to přehodíte, jestli nejde Petr Novotný vedle a vlastně to vnímání je úplně jiný nehledě k tomu, že potom jde třeba fotbal, že?

Moderátor (Vladimír Kroc): Ten název Místo nahoře. Ono to vypadá, že to je o životě smetánky, ale to asi tak jednoduché nebude.

Host (Karel Smyczek): To rozhodně ne. Ten příběh se odehrává v satelitním městečku, kdesi u většího města a naopak tam to sociální rozložení lidí je poměrně pestré. Je tam novinář, je tam dělník a jsou tam samozřejmě lidé, kteří si nemuseli půjčovat na ten domek, zatímco příběhy většiny těch lidí jsou vlastně lidé, kteří než by bydleli ve městě a půjčovali si peníze, tak raději si půjčí trošku víc, aby měli zahrádku a nějaký domeček. Ty domy zdaleka nejsou všechny tak honosné, jak to vypadá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Řekl jste novinář, budete se držet té novodobé tradice, že je to negativní postava?

Host (Karel Smyczek): Podívejte se, hraje ho Ondra Vetchý. Snaží se být investigativní, ale má s tím trochu problémy. To musím říct. Já myslím, že mnohem horší to bylo s postavami, tam je postava, kterou hraje Tomáš Hanák, což je podnikatel, a vlastně my se snažíme, aby prostě automaticky podnikatel, který je úspěšný, nebyl nějaký lumpík, protože to si myslím, že ještě zakořeněnější než u těch novinářů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já přidám další jména. Kromě Ondřeje Vetchého, Tomáše Hanáka tam hrají Bára Munzarová, Miroslav Táborský, Simona Stašová, Vilma Cibulková, Josef Somer a teď bych mohl ještě pokračovat, protože těch herců bylo, tuším, na 140. Podle čeho jste se při obsazování rolí řídil?

Host (Karel Smyczek): Ono to je vždycky trošku intuitivní a jaksi vždycky je to taková věc představivosti. Člověk si to nějak představuje, když to píše, nějak si představuje, když točí, jak to bude skládat ve střižně, a ještě i v té střižně si vlastně představujete další kroky a u těch herců je to ještě těžší. A já vlastně herce, který třeba docela dobře znám, třeba Simonu Stašovou a Mirka Táborského, stejně tak jako Ondru Vetchého a další, jsem si zval na kamerové zkoušky. Ne proto, že bych nevěřil jejich herectví, ale proto, že ono v té poloze se každý cítí trošičku jinak a vlastně je to takové hledání a také jak k sobě pasují, tam jim dceru třeba hraje Bára Seidlová, která mi také hrála. Tam akorát trošičku bylo trochu nepříjemné faux pas, kterého jsem se dopustil, protože my jsme měli zrzavou holčičku, malou Lucinku, jako jednu dceru a domluvili jsme se se Simonou Stašovou, že bude mít také zrzavé vlasy, byť se jí to zpočátku nezdálo. A vlastně já jsem se najednou zaradoval, když jsme prostě viděli tu Báru vedle toho Mirka Táborského a říkal jsem: To je úžasné, protože ty, Barunko, jsi zase podobná Mirkovi Táborskému. Ono to možná nebylo úplně taktní k té slečně, protože Mirek má takovou masivnější bradu, ale přijala to velice mile, musím říct.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hudbu k seriálu složil Michal Pavlíček, texty napsal Vlasta Třešňák. To jsou dost typičtí seriálový autoři, i když Michal Pavlíček určitě, ale ne tak Vlasta Třešňák.

Host (Karel Smyczek): No tak Vlastu jsme museli trošku ukecávat, aby se do toho pustil, protože seriály nejsou zrovna věc, na kterou by se díval, ale myslím si, že ho to docela zaujalo a oni v té době spolu dělali s Michalem, takže se do toho pustil a asi tak na počtvrté jsme domluvili na nějakém textu, protože ono je to strašně těžké udělat text, který by byl dostatečně obecný a přitom aby to nebylo moc konkrétní a zase nekonkrétní, ale Vlastně našel, myslím, senzační polohu a ještě to bylo pikantní tím, že se domlouvali, hlavně kluci a také s nimi také, kdo by to nazpíval. Ale protože oni mi udělali takový ten demosnímek, ve kterém to nazpívali sami, tak jsem řekl: Kluci, nezlobte se na mě, ale prostě já už si to nedovedu jinak představit. A přitom oni to ještě zpívali částečně takovou svahilštinou. Já nevím, jestli to znáte. Nikdo neví, co to je za řeč, ale všichni rozumí tomu obsahu. Takže potom, když už to mělo skutečný text, tak to vlastně potom nazpíval Vlasta Třešňák, jedna slečna ještě, ale pomáhal jim i nezpěvák Pavlíček.

Moderátor (Vladimír Kroc): S Michalem Pavlíčkem se znáte už dlouho, ostatně natočil jste film o Pražském Výběru - Pražákům, těm je hej a Pavlíček vám složil mimo jiné hudbu k filmům Sedm hladových nebo Nemocný bílý slon. Chtěl jsem se zeptat, jestli je vám tedy jako skladatel blízký nebo je to i otázka přátelství, kamarádství?

Host (Karel Smyczek): Je mi blízký jako skladatel i jako člověk. Musím říct, že na to, jak se dlouho známe, spolu zase moc nejsme. Já jsem si uvědomil, že člověk zná spoustu lidí léta, dokonce třeba je to u herců, třeba u Michala Štěbicha, kterého já jsem strašně miloval, ale pak jsem si uvědomil, když se mě na něj lidi ptali, tak já jsem říkal: No počkejte, ale já vlastně o něm skoro nic nevím, my jsme snad nikdy nebyli ani na pivu. Ale přitom jsme měli dojem, že jsme si hrozně blízcí. U Vlasty Třešňáka, se kterým jsme se neviděli nějakou dobu, tak jsme říkali: Do prčic, odkud my se vlastně známe? Já říkám: Já jsem tě znal, když jsi hrál v osmašedesátém. A pak jsme zjistili spoustu hospod a vlastně je důvod si tykat. Ono se to tak jako prolíná a pak už je to jedno.

Moderátor (Vladimír Kroc): Přesmyknu jinam. Zeptám se na Lenku Filipovou, to jenom proto, že jste říkal, že třeba od ní písničku bychom vám mohli zahrát.

Host (Karel Smyczek): S tou jsem nikdy ani netočil a ani se moc neznáme, ale řada jejich písniček se mi strašně líbí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Točilo se přes 140 natáčecích dnů. Máte i seriálová mimina. Natáčení mírně zkomplikovalo kromě jiného třeba těhotenství Báry Munzarové. Narodila se jí Anička. Kolik bylo ještě mimin?

Host (Karel Smyczek): Já tedy přesně nevím, asistentka režie, ale já vím vlastně jenom o třech.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je to přes půl roku života zhruba práce.

Host (Karel Smyczek): Pro mě jsou to 3 roky života a pro ten štáb rok určitě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co ještě obnášely přípravy na Místo nahoře, když říkáte 3 roky života?

Host (Karel Smyczek): No tak tady bylo velice těžké to, že samozřejmě 13 dílu se rodí, píše velice dlouho, složitě. Pro nás bylo třeba docela těžké najít vůbec to místo, kde by se mělo točit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takových satelitních městeček je spousta.

Host (Karel Smyczek): Viděl jsem jich asi 50. My jsme nakonec našli jedno, které vlastně bylo v takovém trošku terénu, který se svažoval, protože u většiny těch městeček, ten scénář také něco předepisoval, a ono nám to šlo strašně blbě skloubit a navíc většina jich bylo v rovině, takže když najednou jsem si uvědomil, že by tam stál herec, tak za ním vždycky byl jenom plot a většinou dřevěný. A pak další zásadní věc, aby byli ti obyvatelé ochotni nás tam pustit. My jsme se s nimi domluvili, že nebudeme říkat, kde to je, ale byli úžasní. Představte si, že jedna rodina, protože my jsme to točili i uvnitř velice často, dokonce kvůli nám měla rok rozkopanou kuchyň, protože ten příběh se odehrává ve čtvero ročních období, takže oni kvůli nám měli nedodělanou kuchyň celý rok, což bylo úžasné.

Moderátor (Naděžda Hávová): To jste jim ji rozkopali?

Host (Karel Smyczek): Oni ji měli nedodělanou, ale nedodělávali ji dál. Ale nebylo to proto, že bychom jim dávali takové peníze, ale řadu i úprav, které jsme museli s jejich dovolením tam udělat, byli obdivuhodní. Myslím, že to soužití docela šlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy už jste se mezitím pustil do dalšího 10dílného seriálu o středoškolácích. Jmenuje se Dobrá čtvrť. Nehrozí, že se budete opakovat. To evokuje ten název.

Host (Karel Smyczek): No tak já si myslím, že tohle je příběh opravdu o studentech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy pořád míříte nahoru, Místo nahoře, Dobrá čtvrť.

Host (Karel Smyczek): Je to tak, že jsou to děti z lepší čtvrti, ale ty scénáře vznikaly nezávisle na sobě, byť i tady jde o mladou autorku, Lucku Konášovou, ale tak to opakování hrozí samozřejmě, po pravdě řečeno, vždycky. Já bych nejraději natočil film o gymnáziu z malého města, protože jak jsem z toho Slaného, tak já mám takové hrozně pěkné vzpomínky na ten slánský gympl. A co si budeme vykládat, je to takové období, ze kterého člověk vlastně žije potom celý život.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak třeba ještě na takový seriál dojde.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už víte, kdy by se Dobrá čtvrť měla objevit na obrazovkách České televize?

Host (Karel Smyczek): Já vím, že já ji budu mít hotovou v červnu příštího roku a o uvedení nevím.

Moderátor (Vladimír Kroc): O vás je známo, že v každém svém filmu se objevíte, ani ne snad v epizodní roli jako třeba v komparsu. Zahlédneme vás také ve jmenovaných seriálech Místo nahoře, Dobrá čtvrť nebo v tom Drákulově švagru?

Host (Karel Smyczek): Tak v Drákulově švagru jsem v jedné povídce jako prodavač v Sex schopu. V Místě nahoře, tam se opravdu jenom mihnu a v Dobré čtvrti jsem se ještě neobsadil, i když mi vždycky ten můj tým říká, že už se musím někde objevit, my to bereme jako takové znamení nebo takový talisman, ale někde téměř chybím, protože jsem se také vystřihl. Ono přece jenom když je to nějak násilí, tak to já se raději vyhodím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste si zahrál i ve filmech Nesmrtelná teta, Co je vám doktore, Jako jed. Považuje se Karel Smyczek za herce?

Host (Karel Smyczek): No to opravdu ne. To už bych musel být blázen. Já vždycky hraji z legrace u kamarádů. Jednou vím, že mě zavolal Vítek Olmer právě do jednoho z těchto filmů ráno, že jim někdo vybouchl od Cimrmanů a já jsem říkal: Kterého blba mám hrát a co si mám vzít na sebe? A pak je to scéna, kterou si lidi docela pamatují, jsem tam ráčkoval, takže to opravdu se nedá absolutně brát vážně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste učil na FAMU, tuším, že před rokem jste odešel. Proč?

Host (Karel Smyczek): Já jsem odešel, protože mě neprodloužili smlouvu a protože jsem úplně nesouhlasil s novou koncepcí, která byla systémem dílen, a já jsem výuku měl rozdělenou vlastně do tří roků a myslím si, že tam byly i určité vzájemné dezinformace, takže jsem spíše než odešel, bylo to tak jako na půl, spíš jsem byl odejit, bych řekl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Slyšel jsem trošku alespoň stín trpkosti ve vašem hlase?

Host (Karel Smyczek): Ano, protože já jsem si na tom docela zakládal a musím se vám přiznat, že se mi někdy zdálo, že jsem lepší pedagog než režisér a dost mě to bavilo. Útěchou je mi, že studenti za mnou chodí pořád a prakticky všechna cvičení s nimi probírám.

Moderátor (Vladimír Kroc): A to jsem chtěl říct, že dokonce i studenti, kteří pracují, tak se s vámi řadí o práci, zvou vás do střižny třeba.

Host (Karel Smyczek): To my tak máme s některými mlaďochama. Dokonce je to tak, že třeba u Jirky Stracha si někdy vyměňujeme scénáře, někdy já dostanu nabídku a řeknu: To by bylo možná lépe pro Jirku. Ale také se stalo, že Jirkovi dali tu nabídku a on říkal: No, možná by s tím spíš poradil Smyczek.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste sice řekl, že si myslíte o sobě, že jste lepší pedagog než režisér, ale rozhodně si jako filmař na nedostatek práce nemůžete stěžovat. Ale přece jenom, poslední film, který jste natočil, je pohádka Lotrando a Zubejda. Je to tuším 7 let zpátky. Přijde ještě nějaký další celovečerní film a nebo už vás plně zaměstnává jenom práce pro televizi?

Host (Karel Smyczek): No, možná, že mě nebude zaměstnávat příští rok žádná práce, u nás se to nedá takhle říct. Samozřejmě že mám své látky, asi dvě nebo tři. Přiznám se, že ten film je navíc takový typ zodpovědnosti, že já si nejsem jistý, jestli to, co já jsem schopen světu vyprávět, zase stojí za to, aby ostatní lidi do toho dali tolik peněz, takže já možná ty peníze na to nedovedu sehnat, ale samozřejmě že bych chtěl udělat film. Doufám, že by byl stejně veselý a radostný jako ty některé, co jsem dělal předtím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když mluvíme o penězích, já se ještě zeptám v souvislosti s Místem nahoře, jaké jsou náklady na takhle rozsáhlý seriál?

Host (Karel Smyczek): Několik desítek milionů. Ono je to různé samozřejmě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nechcete prozradit konkrétní číslo?

Host (Karel Smyczek): Ono je to tam složité trošku, protože něco jiného je v případě televize, jsou tak zvané vnitropodnikové náklady a něco jiného jsou cash-peníze. A takže se bojím, že bych tím zdržoval.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co si máme představit pod pojmem vnitropodnikový náklad?

Host (Karel Smyczek): Je to tak, že televize, když něco vyrábí, tak aby to nebylo bezbřehé, tak samozřejmě i ona sama sobě něco účtuje. To znamená, aby bylo jasné, kolik asi by stála střižna, pronájmy, kamera a tak dále. Ale vlastně to neplatí televize nikomu, ale jakoby ten produkční toho seriálu to vlastně zúčtuje té televizi nebo televize jemu. Je to proto, aby to nebylo prostě bezbřehé.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli se nepletu, tak na tom aktuálním seriálu, o kterém teď mluvíme, se podílel Space film jako soukromý producent. Jakou to má výhodu, proč to nedělá celé Česká televize?

Host (Karel Smyczek): Je to proto, že některé věci Česká televize nemůže stačit, ale hlavně je to proto, že on třeba přišel s tuhletou látkou a měl určitou představu, jak by ta látka měla vypadat a s kým by ji dělal.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže je to vlastně koprodukce. Ještě jsem se chtěl zeptat a už jenom velmi stručně, co Karel Smyczek a divadlo?

Host (Karel Smyczek): No tak přiznám se, že jsem měl nabídky, ale spíš jsem dělal takové malé věci jedné herečky třeba s Alenkou Vránovou, protože si myslím, že je to trošku jiná disciplína, ale třeba v divadle Na zábradlí bych rád někdy něco udělal, pokud by mě ti herci vlastně přijali a kdyby respektovali to, že to zase tolik neumím. Ono je to docela těžké. Kromě toho si myslím, že je spousta skvělých divadelních režisérů a já bych musel vyjít s takovou látkou, o které bych si myslel, že ji hodně rozumím nebo můžu být nějak přínosný. Jinak si myslím, že bych se tam zase tolik netlačil.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak uvidíme, třeba se Karel Smyczek ještě k divadlu dostane v mnohem větší míře než jenom v divadle pro jednoho herce. Děkujeme za rozhovor, náš čas vypršel. To byl režisér Karel Smyczek. Hodně štěstí při večerní premiéře prvního dílu seriálu "Místo nahoře", který můžete vidět na prvním programu České televize. děkujeme a na shledanou.

Host (Karel Smyczek): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ať se daří, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.