Karel Čapek vnímal obyčejný život v jeho velikosti. Každý z nás je originál, říká Ondřej Kepka

Hned ve znělce rozhlasovém seriálu Na návštěvě u Karla Čapka cinkají očíslované skleničky, u kterých není známo, komu ve skutečnosti patřily. „Mohl to být Čapek, Masaryk nebo Vančura, či někdo z tehdejších velikánů, kteří tam chodili,“ uvažuje autor desetihodinového cyklu Ondřej Kepka. Jeho nápad na realizaci takového projektu přišel s rekonstrukcí vily bratří Čapků. „Bylo mi doporučeno, že by bylo dobré to točit tam. Začala vznikat rozhlasová reportáž, kde jsem přidal ukázky z díla Karla Čapka, citace ze starých pramenů i archivních dokumentů.“

Desítky let neotevřený trezor

V rámci natáčení došlo i k objevení některých záhad – třeba desítky let ukrývaného trezoru. Po jeho odemčení objevili kromě stříbrných příborů také skicáky Karla Čapka – dva sešity, kam si mistr zaznamenával obrázky ze svých cest. „Bylo to nesmírně poutavé a zajímavé. Vypouštěly se dokonce i některé fámy, například že tam byl medailon Marilyn Monroe, který měl Čapek dostat,“ usmívá se autor unikátního seriálu.

Seriál doprovází mnoho spontánních situací. Patří mezi ně i moment, kdy herečka Hana Maciuchová otevřela dopis, na který si do té doby Kepka neodvážil sáhnout. „Vzniklo to jenom díky tomu, že jsme byli přímo ve vile. Všechno, co je ve filmu zakázané, je v rozhlase povolené,“ říká režisér.

Pan Vorlíček mě naučil, že i ty největší osobnosti se chovají úplně normálně.
Ondřej Kepka

Svou kariéru začínal jako Honzík v pohádkovém seriálu Arabela. Natáčení probíhalo dva roky a za tu dobu se po boku největších televizních špiček naučil leccos. „Pan Vorlíček mě naučil, že i ty největší osobnosti se chovají úplně normálně. Při natáčení byl tichý, nenápadný – až jsem se divil, jestli tam vůbec nějaký režisér je,“ vzpomíná Ondřej Kepka. Pohádkový žánr podle něj není přežitý, naopak prý patří k našemu životu. „Dobrá pohádka přidá kromě dobra a zla vždycky i něco navíc,“ myslí si. Po této roli pracoval i jako dabér.

„Jako malý kluk jsem zažil éru špičkového dabingu. Měl jsem možnost stát a dabovat vedle pana Preisse a především pana Hrušínského nejstaršího, Miroslava Moravce a dalších úžasných velikánů.“ Dabing vnímal jako uměleckou hereckou disciplínu, kterou člověk nemůže dělat, pokud není zároveň také dobrým hercem. 

Jaký byl Karel Čapek dítě? Unikátní a dosud nezveřejněné fotografie

Jestřebí hory (Brendy), Malé Svatoňovice, Úpice, Hronov… Místa, která dobře znala celá rodina Čapkova. Podkrkonoší, kde kdysi žil i loupežník Lotrando.

Jakožto příležitostný fotograf nasával atmosféru Čapkových fotografií. Byly to jednoduché snímky mající v sobě sílu obyčejna. „Čapek vnímal obyčejný život právě v té velikosti – tím, že ho člověk nemusí naplnit vždycky nějakou mimořádností. Dnes žijeme v době, kdy sledujeme nějaké rekordy. Lidi, když to vidí, tak si říkají, čím by mohli také přispět, když nejsou ani nejrychlejší, ani nejštíhlejší, ani nejpomalejší – nejsou nic, mohli by si říct. Čapek říká, že to není pravda, že každý je originál a velikost každého jedince tkví právě v tom originále,“ vysvětluje host Radiožurnálu Ondřej Kepka.