Karel Barták: EU se odhodlává k odstřižení ruské ropy, největší a nejbolestivější sankce

5. květen 2022

„Chceme, aby Ukrajina vyhrála tuto válku,“ prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středu v Evropském parlamentu, když zdůvodňovala šestý balík evropských sankcí proti Rusku za jeho agresi na Ukrajině. Balík, který obsahuje sice postupné, ale naprosté embargo na ruskou ropu. A je tedy nejsilnější a nejtvrdší ze všeho, co Unie zatím proti Rusku podnikla.

Šéfka Komise dobře ví, jak těžké bylo návrh předjednat a jak obtížné ho bude uskutečnit. „Aby bylo jasno – nebude to snadné,“ vyložila europoslancům, z nichž většina by ve spravedlivém hněvu nejraději zavedla embargo ihned, a to nejen na ropu, ale také na plyn.

Čtěte také

Vedle snahy zmařit přísun peněz z prodeje energetických zdrojů do Evropy, nezbytný pro ruskou vojenskou mašinérii, je zde stejně jasně patrná péče o vyvážený postup, který co nejméně poškodí ekonomiky členských zemí. Proto bude embargo zaváděno postupně, tak, aby se dovoz ropy zastavil za půl roku a dovoz rafinovaných výrobků za osm měsíců.

Von der Leyenová podotkla, že tento postup „maximalizuje tlak na Rusko a zároveň minimalizuje vedlejší dopady na nás a naše partnery“. Upozornila, že „pokud máme Ukrajině pomáhat, naše vlastní ekonomika musí zůstat silná“.

I tak bude toto embargo pro vlády členských zemí oříšek. Rusko se na dovozu ropy do EU podílí 30 procenty a na dovozu ropných výrobků 15 procenty. Je zdaleka největší importér. Tato čísla skrývají značné rozdíly mezi členskými státy. Některé jsou na ruské ropě závislé naprosto, jiné jen okrajově.

Zásah do živého

Už před návrhem se vědělo, že s ním nesouhlasí Maďarsko, údajně proto, že nemá možnost alternativních dodávek. Stejně argumentovalo i Slovensko, které navíc uvádělo, ž i kdyby tam tekla ropa odjinud, slovenské rafinérie by ji neuměly zpracovat. Ve středu se nicméně zdálo, že obě země sankce podpoří výměnou za odklad povinnosti zavést ropné embargo.

Čtěte také

S podobným požadavkem na poslední chvíli vyrukovala i Česká republika. Pokud tomu dobře rozumím, vláda Petra Fialy (ODS) chce dál čerpat z ropovodu Družba, a to dokud se nezvýší kapacita ropovodu TAL, kterým přichází vesměs blízkovýchodní ropa přes Německo z italského Terstu. Fiala na to chce technický odklad povinnosti zavést embargo, a to o dva až tři roky. Toto stanovisko bylo, na rozdíl od maďarského či slovenského, nečekané, překvapivé a vypadalo jako improvizace na poslední chvíli. Že by za tím byla, mimo jiné, snaha o získání dodatečných evropských peněz, třeba na zmíněné navýšení kapacity jižního ropovodu?

Tyto potíže naznačují, že sedmadvacítka bude jen těžko dosahovat jednoty v tak citlivé a životně důležité věci, jako je zásobování energiemi. Můžeme se sice spoléhat, že Evropská komise hodně předjednala, ale i české překvapení ukazuje, že tomu tak nemusí být ve všech případech. Komise ostatně nedávno členské vlády zklamala a rozladila, když nebyla schopna předložit jasné instrukce pro placení za dodávky ruského plynu poté, co Moskva uzavřela kohouty pro Polsko a Bulharsko. Komise to dodnes neudělala, země se hašteří a Putin se raduje.  

Karel Barták

Šestý balík sankcí je poprvé opravdu zásahem do živého. Něčím, co si mnohé země počínaje Německem nedovedly před několika týdny ani představit. Nyní jde o to, aby Unie našla takový režim, který způsobí skoro úplné vyschnutí těchto zásadních příjmů do ruské státní kasy, a aby to učinila jednotně. Aby našla dobré prostředky k ochraně vlastních obyvatel před prudkým přechodným zdražením pohonných hmot.

A třeba také i to, aby tuto sankci zavedla právě 9. května, až bude Putin na Rudém náměstí předsedat vojenské přehlídce. Symboly mají v tomto kontextu velký význam. Přece chceme, aby Ukrajina vyhrála tuto válku.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio