Kapela Natalika hraje lidovou hudbu různých národů. V repertoáru nabízí i vlastní romské písně

Vy máte po otci částečně romský původ - do jaké míry vás to v životě ovlivňuje?

“Promlouvá mi to hudební části života, protože aniž bych to nějak věděla, tak se to stalo. Trošičku jsem po svém původu pátrala a není možné, aby to bylo jen tak.”

Celý život se věnujete hudbě, více než 25 let jste v čele kapely Natalika, která hraje lidovou hudbu mnoha národů světa. Čím to, že se kapela profilovala tak kosmopolitně? Proč jste se třeba nezaměřila čistě na romskou hudbu?

“Nezaměřila jsem se jenom na romskou, protože hudba patří všem národům a mě to baví, ve všech těch jazycích. Zkouším různé formy, pohledy. Zkouším, co vydržím.”

Zpívala jste v opravdu mnoha jazycích, mezi ty nejexotičtější patří zřejmě korejština. Kromě češtiny, slovenštiny a moravských písniček to byla třeba ještě makedonština/bulharština, ruština, jidiš, samozřejmě romština, ale také třeba řečtina. V Řecku jste dokonce nějakou dobu žila. Co vás tam připoutalo a jak vám tam bylo?

“Bylo mi tam moc dobře. Původně jsem tam jela na dovolenou, nicméně s jednosměrnou letenkou. Tam je prostě jiný život, lidé mají jinou mentalitu. Neříkám, že všechno je lepší, ale to, co zrovna mě vyhovuje, tak to lepší je. Tak jsem tam zůstala, myslím, více jak čtyři roky.”

Jak už zaznělo, romskou hudbu jste v kapele zpracovávali taky. Na jaké písně jste se zaměřovali? Byly to také lidovky nebo jste třeba tvořili i vlastní písně v romštině?

“Zkusila jsem to, mám vlastní asi tři, možná čtyři písně. Některé lidovky jsem trochu předělala, aby byly líbivější, ale většinou jsou to spíš lidové písničky v našem aranžmá. To je také důležité, protože pokud tam do toho dáte mandolínu, která nikdy v historii romské muziky nebyla, tak už to zase zní jinak.”

Součástí Nataliky je dlouhodobě také Zdeněk Lázok, který byl hostem v O Roma Vakeren v minulosti. A v jednu dobu byla kapela složená výhradně z romských muzikantů. Jak se to přihodilo? Náhoda?

Čtěte také

Mají Romové muziku v krvi? Muzikant Zdeněk Lázok věří, že ano

“Jo, byla to náhoda, protože můj kytarista, výborný Ondřej Smetana, dostudoval školu. Tehdy byla ještě civilní služba, takže on s námi nemohl jet třeba do Polska, prostě to nešlo. Oženil se, měl děti a už prostě nechtěl hrát. Můj výborný mandolinista Tomáš Janík se v té době také oženil. A já se teď ještě rozešla s manželem, který byl basista. Najednou jsem zůstala sama. No a potkala jsem známého, který řekl, že zná toho a toho, atd.. Prostě se to stalo náhodou, dá se říct.”

Sestava kapely se v průběhu let mění, dnes jsou v ní i muzikanti z majoritní společnosti. Je podle vás rozdíl v tom, jak oni interpretují romskou hudbu? Musí to mít člověk takzvaně v krvi, nebo na tom tolik nezáleží a jde o mýtus?

“Nezáleží na tom tak moc. Třeba Tomáš Janík už se mnou zase hraje. Když je muzikant vnímavý, pochopí, co se po něm chce a jak to má být. My nechceme nikoho kopírovat, takže jsem ráda, že to má leckdy nový kabát.”