Kanada vznikla na vlakovém spojení
Nemám u sebe statistiky, ale návštěvníci, kteří dorazili na letošní olympiádu vlakem, asi moc nebude. Přitom pořadatelské město Vancouver vděčí železnici za celou svoji historii. Kanadská pacifická dráha kdysi sjednotila celou Kanadu. Dá se říct, že díky téhle trati vlastně Kanada vznikla. Vancouver byl její konečnou stanicí.
Výstražný zvonec, se kterým přijíždí do nábřežní stanice odpolední vlak, je trochu zbytečný. Na nádraží vůbec nikdo není a asi dvacítka dlouhých kolejí zeje prázdnotou. Kromě mě už je tu jenom Mike LoVecchio z železniční společnosti Canadian Pacific.
"Tohle je původní stanice Kanadské pacifické dráhy. V roce 1881 začala společnost stavět koleje z jedné strany Kanady na druhou. Byla to klíčová podmínka pro to, aby se provincie Britská Kolumbie, kde leží dnešní Vancouver, mohla připojit ke kanadské konfederaci," vysvětluje Mike LoVecchio.
V době, kdy koleje dosáhly až do Vancouveru, tu ovšem ještě žádný Vancouver nebyl. Na území dnešního města bylo rozesetých jen několik vesnic. Teprve železnice je spojila dohromady. Stejné to bylo třeba v Calgary.
"Kanadská pacifická dráha pomohla vytvořit Kanadu tak, jak ji známe dnes. Ve druhé polovině 19. století se železniční společnost aktivně podílela na vyhledávání nových osadníků kanadského západu. Hledali se hlavně ve východní Evropě, i v českých zemích. Společnost je přepravila nejdřív lodí do Halifaxu a pak vlakem na západ Kanady. Takhle vznikla naše země," popisuje historii železničář.
Kanadská pacifická dráha je mezi milovníky železnice pojem. Sedm tisíc mil koncentrované romantiky od Atlantiku k Pacifiku. Je to jedna z nejdelších tratí na světě a ve své době technický zázrak. Hlavně kvůli Skalnatým horám, které železnice musela na západě Kanady překonat. Zní to neuvěřitelně, ale celé dílo bylo hotové za pouhých pět let.
Na nádraží ve Vancouveru mají odstavených pár původních vagónů Kanadské pacifické dráhy. Jeden je ovšem obzvlášť speciální. "Tohle je vagon, ve kterém se takříkajíc upekla spojenecká invaze do Evropy v roce 1944, známý 'den D'. Toto je popelník Winstona Churchilla. Do něj si odklepával své proslulé doutníky," ukazuje Mike na robustní mramorovou misku a upozorňuje mě i na krásné dřevěné obložení na stěnách.
Jenže jenom kvůli romantice už v Kanadě nikdo vlakem nejezdí. Vzdálenosti jsou tu obrovské a v konkurenci letadel nemá železnice šanci. Po kolejích se tedy přepravuje hlavně náklad, a to určitě neznamená, že by vlaky byly na odpis. Železnice má poměrně prestižní postavení coby dopravce. To se potvrdilo i teď při olympiádě ve Vancouveru.
"Všechno vybavení, všechny olympijské pochodně, celá flotila služebních aut pro olympiádu, to všechno se dovezlo po železnici. Olympijský oheň dokonce dvakrát před olympiádou cestoval také vlakem. Jednou to bylo v provincii Alberta a jednou v horách, symbolicky na místě, kde byl před 125 lety zatlučený poslední pražec Kanadské pacifické dráhy," dodává Mike LoVecchio a já jsem rád, že téhle slavné trati ještě zdaleka úplně neodzvonilo.
Zvětšit mapu: Železniční nádraží ve Vancouveru
