Kamil Střihavka, král Artuš z muzikálu Exculibur

Host (Kamil Střihavka): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kamil Střihavka je ročník 1965. Narodil se v Duchcově, ve Varnsdorfu se vyučil elektromechanikem. Živil se jako barový zpěvák a s bluesovým programem vystupoval po klubech. Koncem 80. let zpíval s heavymetalovou skupinou Motorband. Pak přišlo závažné onemocnění hlasivek a tak ubral na drsnosti. Před 11 lety spoluzakládal formaci BSP. Oslovila ho titulní role v nejúspěšnějším pozemském muzikálu Jesus Christ Super Star. Následovaly další muzikály Rusalka, Pěna dní, Johanka z Arku a v listopadu Exculibur. Po projektu No Guitars přichází asi před dvěma lety s prvním sólovým projektem Woo-Doo!. Za Baník Osek skákal na lyžích, hraje tenis, fotbal i hokej, automobilového závodění už nechal. Kamil Střihavka žije v Teplicích, je 16. rokem ženatý s manželku Evou. Je otcem dvou dcer Evy a Terezy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Po tom výčtu muzikálů, ve kterých jste účinkoval, zní vaše prohlášení, že vám tento žánr nic neříká, jako prázdná provokativní fráze.

Host (Kamil Střihavka): Tak trošku. Ale že mi nic neříká? Tak říká mi to, že mi jednou za měsíc přistane na kontě výplata, což je pro mě důležitý. A je to velká změna po těch letech, protože jako muzikant na volný noze jsem si těch pravidelných výplat moc neužil. Já jsem to myslel v tom smyslu, že jako divákovi mi to nic neříká. Že jako divák bych asi na muzikál sám za sebe nešel, i když záleží asi, co by to bylo zač. Nicméně ty muzikály jsou pro mě určitým zpestřením muzikantského života. A jak už jsem řekl, hlavně obživa.

Moderátor (Vladimír Kroc): Námět Exculibru jste prý v hlavě nosil šest let. Jste spokojen s jeho realizací?

Host (Kamil Střihavka): Určitě. Já jsem ten nápad opravdu nosil dlouho v hlavě. A v jedné věci jsem měl jasno, že bych rád využil muzikantského génia Michala Pavlíčka, aby napsal hudbu k takovému námětu. Protože si myslím, že Michal je hudební skladatel se vším všudy, co k tomu slovu patří. Ta realizace samotná potom byla už o týmu autorů, kteří si vlastně pohled na ten námět přinesli s sebou. Já jsem měl jednu jedinou podmínku, že jsem chtěl, aby se ten muzikál trošku odlišoval. My jsme v podstatě posléze hledali i název pro to, protože muzikál úplně tak nesedí. Ono je to trošku spíš takový novotvar. Já tomu říkám, že to je činohra se zpěvy. Ale je to, je to i hodně rockový. Takže já jsem na začátku chtěl, aby to bylo trošku jiný než ta plejáda těch muzikálů, který se u nás provozují. Autorský tým tím svým přístupem a svým pohledem mi tohle to splnil. A já jsem rád, že je to v takový podobě, jaký to je. A znova zažívám to, co jsem zažíval na Jesusovi, že se moc těším na každý další představení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když říkáte, že je to zpěvohra nebo činohra se zpěvy. Jaký jste herec?

Host (Kamil Střihavka): Já jsem velmi toporný a prachmizerný herec. Hlavně, když někdo řekne herec, tak já se oklepu, protože si myslím, že herci jsou lidi, který na to mají školy a praxi. A my vlastně rockoví interpreti, kteří převažují v Exculiburu třeba kupříkladu a taky popíkáři, tak se spíš snažíme vyjít vstříc tomu režisérovi a splnit jeho představy v rámci našich možností. Ale já osobně třeba dávám spíš důraz na ty zpěvy a na texty a jdu na tu roli spíš přes interpretaci písní než přes nějaký herecký projev. Mně se vyplácí mě někam postavit do rohu a opřít o něco.

Moderátor (Naděžda Hávová): Řekněte mi, máte ještě vůbec před představením dneska trému?

Host (Kamil Střihavka): Trému? No já bohužel trému nemám, já trémista nejsem. Což je někdy ke škodě, protože závidím kolegům z branže takový ty jejich stavy. Vždycky mě to baví. Když je premiéra, všichni jsou úplně poblázněný a mluví z cesty a poskakují a pobíhají sem a tam. A já to tak jako pobaveně pozoruju. Nicméně čím jsem starší, tím víc pociťuju, že to není úplně tréma, ale když už jde do tuhého, tak začínám mít takovou tu celosvětovou zodpovědnost za to, aby to dobře dopadlo. Takže určitá nervozita už se u mě taky začíná projevovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná můžete být trošku klidnější, protože od února přidávají v Divadle Ta fantastika pro velký zájem počet repríz. Bude k vidění devětkrát týdně tedy Exculibur. Spoléhal jste od začátku na úspěch?

Host (Kamil Střihavka): To byl velký otazník, protože když jsem si přečet první verzi scénáře od pana Steigervalda, tak jsem sice byl potěšen, že to je skutečně jiný, ale na druhou stranu jsem se bál, aby to ve finále nebylo moc avantgardní nebo alternativní dejme tomu v uvozovkách. Alternativní to není v žádném případě. Nicméně ten otazník tam byl až do těch posledních zkoušek nebo generálek. Pak to snad všichni cítili, že to má náboj a že to má něco v sobě nepopsatelně krásného. A že ve vzduchu visí něco výjimečného. A od té chvíle už jsem se nebál. Samozřejmě jsme všichni čekali na ty první reakce muzikálových návštěvníků a vůbec muzikálového publika. A musím říct a musím to i zaklepat, že ty reakce jsou krásný. Vlastně to, co jste říkal, že se přidává další představení, je důkaz, že o to zájem je a já jsem tomu velmi rád.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste se spojil s lidmi, které asi nikdo nemůže podezírat z kalkulu, i když vy sám říkáte, že muzikál je pro vás hlavní obživa. Hudbu napsal váš dlouholetý spolupracovník, to už jste říkal, Michal Pavlíček, scénář Karel Steigervald, texty Vlasta Třešňák a Jan Sahara Hedl. Režie se ujal Vladimír Morávek. Jak se vybírali lidé pro jednotlivé role?

Host (Kamil Střihavka): No u nás to bylo tak, že Michal Pavlíček stejně tak, jako já, si pozval na takový trošku i utajený konkurzy svoje favority, který jsme oslovili.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak to probíhá, utajený konkurz?

Host (Kamil Střihavka): Nebylo nikde veřejně oznámeno, že se dělá konkurz. Prostě jsme si pozvali lidi, o kterých jsme si mysleli, že by bylo fajn, aby tam s námi byli. A další už pak doplnil pan režisér Morávek. A vlastně tímhle tím způsobem se ty lidi vybírali. Spíš než o to, aby nám dokazovali, že něco uměj, protože jsme oslovili lidi, o kterých jsme věděli, jak jsou na tom, tak spíš šlo o to, aby režisér třeba viděl typově, jak ty lidi vypadají.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je o vás známo, že jste propadl DVD nosičům a vůbec domácímu kinu, filmu. Viděl jste film Vladimíra Morávka Nuda v Brně?

Host (Kamil Střihavka): Viděl, viděl jsem ten film.

Moderátor (Vladimír Kroc): Líbil se vám?

Host (Kamil Střihavka): Byl jsem na něm v kině. A při té úvodní sekvenci jsem spadnul ze sedačky prostě jak jsem se smál a ukrutně jsem se bavil. Já si myslím, že je to povedená česká komedie. Já jsem vůbec velký fanoušek filmů. Já jsem se narodil v kině jako brouk Pytlík, říkám vždycky. Ne že bych se tam narodil, ale bydleli jsme v podstatě v budově, nebo v domě, kde bylo i kino. A odmalička jsem kino navštěvoval a jsem velký filmový fanoušek. A to, že jsem skočil do DVD systému je proto, že nemám už tolik času chodit do kina a tak si ty filmy pouštím doma a objevil jsem nádherný věci. Třeba zjistil jsem, že taky existuje filmová hudba. Protože když vám z televizního repráčku jde film spojený s hudbou, nikdy nedocílíte toho vjemu, kdy se to kolem vás točí prostorově. A najednou zjistíte, že ta hudba je 50 procent toho filmu. A třeba to DVD je úžasný taky v tom, že jsou tam nádherný bonusy, zajímavý prostě. Já si pamatuju, když jsem byl na, to jsem se krátce vrátil z vojny v 86., na Coppolově filmu Drákula, tak když jsem odcházel z toho filmu, tak jsem si furt říkal, že mi na tom něco vadilo. Přitom Coppolu zbožňuju jako režiséra. A říkal jsem si, sakra něco mi tam nesedí. Až když jsem si to po letech, protože jsem to musel mít ve své sbírce, že jo, pořídil na DVD, tak díky těm bonusům jsem zjistil, že mi vadily ty kulisy. A protože jsem byl ještě filmový fanoušek zelenáč, tak jsem to hned neprokoukl ten jeho záměr umělecký. On vlastně celý ten film natočil jakoby divadelním způsobem. A v těch bonusech bylo úžasně vidět všechny ty hvězdy, který tam v tom filmu hrály, jak zkoušej jako my na divadle v teplákách, v tělocvičně a jako, že ťukají na dveře a jako že vcházej. A pak hned byl střih a ukázali, jak už to točili, takže ty bonusy jsou hrozně zajímavý pro mě. A další věc, která mě na tom šíleně baví, je to, že mi nikdo nedabuje Al Pacina nebo Roberta de Nira a slyším prostě opravdu, jak mluví.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dáte si tam titulky.

Host (Kamil Střihavka): Přesně tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Spočítáte, kolik máte doma filmů na DVD?

Host (Kamil Střihavka): Mám jich přes 400 už.

Moderátor (Naděžda Hávová): To je slušné číslo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste teď nedávno realizoval jeden nebo první ze tří svých snů, pokud vím. Stále ještě máte v hlavě námět na celovečerní film a na román?

Host (Kamil Střihavka): Tak vy asi narážíte na to, že já občas, protože jsem upřímný, na sebe prozradím spoustu věcí. Jde o to, že já mám v hlavě spoustu nápadů a spoustu projektů a tyhle ty dva, který jste jmenoval, jsou třeba mimohudební. Ale je jich tam i spousta hudebních a jsou založený tady někde hluboko v hlavě. A já ty věci v podstatě neplánuju a reaguju na podnět zvenku. A pokud ten podnět je tak silný, že mě tím setne, tak potom s tím projektem jdu ven, protože každá taková záležitost vás stojí třeba i dva, tři roky života. Není to sranda to pak zrealizovat všechno. Nicméně nejsou to až tak úplně moje sny, protože znovu opakuju, těch projektů mám v hlavě hodně. A pokud se aspoň z malého procenta toho, co všechno nosím v hlavě, splní, tak velmi budu rád. Ale pokud něco zůstane navždy jenom v mojí hlavě, tak se taky nic neděje, není to žádná urputnost z mé strany. Nicméně s tím románem a s tím námětem na film je to tak, že pokud narazím na člověka a teď mám na mysli přímo třeba režiséra, který bude naladěný na mojí notu a bude to chápat stejně jako já, bude mít chuť do toho jít, tak bych si rád s tím člověkem napsal ten scénář přímo k tomu filmu. A s tím románem. Já jsem si říkal, že až jednou budu bohatý a, a budu na to mít už věk a čas, tak si opravdu sednu a napíšu si ten román třeba jenom sám pro sebe bez toho, aniž bych ho někde vydával nebo se snažil nějak zpeněžit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to by nebyly vzpomínky Karla, pardon Karla, Kamila Střihavky?

Host (Kamil Střihavka): Vzpomínky Karla Gotta určitě ne. Určitě ne. Je to prostě myslím si zajímavý příběh. A záměrně říkám, že to je námět na román, protože tam není ani povídka. Bylo by to asi hodně, hodně tlustý a já se na to těším, že to třeba někdy udělám si sám pro sebe.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak to my se těšíme taky. Posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Naším dnešním hostem je dnes Kamil Střihavka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Titulní písnička Kamila Střihavky z jeho sólového projektu Woo-Doo!. Povídáme si v Českém rozhlase 1 - Radiožurnálu, v pořadu Dva na jednoho. Tenhleten projekt už je nějaké dva roky starý. Co chystáte teď, kromě samozřejmě Exculibru? Můžeme vás někde vidět, slyšet sólově?

Host (Kamil Střihavka): To mě vždycky baví, jak člověk třeba dodělá desku, na který pracuje nebo v mém případě, co se týče Woo-Doo!, to bylo tři roky téměř nebo 2,5 roku. Tak já potom jsem dělal třeba nějaký promo rozhovory a ty lidi se vás zeptají, a co chystáte nového? Tak já si vždycky myslím, to není jako upéct rohlíky. To je opravdu vyčerpávající proces.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale tohle je regulérní otázka, už je to dva roky na světě.

Host (Kamil Střihavka): Rozumím. Nicméně tady zase došlo k tomu, že ten Exculibur měl pohltil úplně maximálně. Ta energie a ten čas, který jsem tomu věnoval, byl velký. A my jsme vlastně srpna až do premiéry dvoufázově intenzivně zkoušeli. Bylo to hodně vyčerpávající. Teď vlastně vzniká deska, s Michalem ve studiu doděláváme Exculibur, který vyjde na cédéčku. A já jsem všechny další aktivity kromě toho, že jsem hrál koncerty s Woo-Doo! bandem, dal na vedlejší kolej. A letošní rok je pro mě zajímavý v tom, že zatím neplánuju, že bych točil další desku, protože nejsem ten typ, který by ze sebe desky chrlil každý rok. Protože když chcete natočit desku a dát tam do těch písní nějaký svoje pocity a emoce a názory, tak to nejde prostě pořád. To musí ve vás tak dlouho růst, až se to musí ventilovat ven. Ale já jsem se rozhod, že zavolám Michalu Pavlíčkovi a Otovi Balážovi, což jsem udělal ještě před koncem roku. A navrhnul jsem jim po sedmi letech comeback BSP, tedy sdružení Baláž, Střihavka, Pavlíček a k mé radosti na to oba kývli. A zatím jsme si teda naplánovali to, že od května do září budeme hrát na letošní festivalový sezóně, že objedeme ty rockový festivaly. Na sklonku roku uděláme pět, šest exkluzivních vánočních koncertů. A pokud do nás opět vstoupí duch BSP, tak třeba to bude na delší dobu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte, že nerad plánujete, ale tohle už máte nalajnováno...

Host (Kamil Střihavka): To jsem si naplánoval pěkně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Původně jste chtěl být kytaristou. Jak se stalo, že vás známe spíš jako zpěváka?

Host (Kamil Střihavka): No protože jsem zjistil, že vlastně v té době, kdy jsem procházel pubertou a obdobím, kdy jsem se začal věnovat hudbě, tak ty kytaristi to měli těžký. Kytary, co se u nás prodávaly, neladily a musely se kupovat struny a teď se to dováželo z venku. A teď k tomu potřebovali zesilovače a komba a bedny a všechno to bylo strašně náročný. A já když jsem někde hrál na kytaru a ještě jsem k tomu zazpíval, tak ty lidi si říkali, ten pěkně zpívá. Nikdy neřekli, ten dobře hraje na kytaru. No a pak jsem zjistil, že je opravdu snazší zavřít oči a nechat se unášet těmi vnitřními emocemi a za vámi to krásně prostě ta živná půda prostě šlape a je to krásný pocit. Já jsem to zažil poprvé, když jsem tedy hrál sám s tou kytarou akustickou, protože to byla nejlevnější varianta, hraní na kytaru, a s foukací harmonikou jsem hodně propagoval bluesovou muziku, protože jsem tomu úplně propad. A hrál jsem svoje vlastní věci, který byly šíleně depresivní, protože v 16 letech co jiného by ze mě lezlo. A já jsem tenkrát se nějak nachomejt k nějakému jam sessionu, a tam jsem poprvé vlastně měl za sebou tu kapelu a měl jsem v ruce tu kytaru a jenom jsem si tak jako zavřel ty oči a fakt jsem to pustil ven. A zjistil jsem, že to je tak krásný pocit, že od té chvíle už jsem věděl, že nechci být kytarista.

Moderátor (Naděžda Hávová): I když ono je to také možná náročné, my už jsme to na začátku říkali, že jste měl vážné onemocnění hlasivek. Jak o ně třeba teď pečujete?

Host (Kamil Střihavka): No, k tomu došlo proto, že když jsme s Motorbandem začali hrát, tak jsme si řekli, že se zprofesionalizujeme a že místo toho, abychom při poslouchání těch desek, z kterých jsme čerpali inspiraci a při koukání na to, jak jsou všichni dobrý na videu z koncertů, tak abychom o tom jenom nemluvili někde u piva, takže pro to něco uděláme. Takže jsme každý den, což je pravda, 6 až 8 hodin zkoušeli. A koncert byl vysvobozením, protože trval jenom hodinu a půl třeba. A vzhledem k tomu, že jsem byl samouk a ty hlasivky jsem strašlivým způsobem namáhal a nevěděl jsem nic o hlasový hygieně a o technice zpěvu, tak jsem si ty hlasivky opravdu zřídil. Protože 356 x do roka s takovým nasazením zpívat, to musí mít nějaký dopad, že jo. Nicméně co se týče udržování hlasivek, já myslím, že nic takového neexistuje. Možná u vrcholových operních pěvců, ale u nás u rockerů je to jinak. Jako tam nějaký ty alikvóty a nějaký to chroptění je jenom k dobru věci, protože ty kytaristi mají ty bustery, tak my to máme v krku. A pokud s těmi hlasivkami něco je, tak vám žádný lékař nepomůže. Jediný, jediná pomoc je, být ticho, mlčet a odpočívat, pravidelně spát. Takže pokud je velká zátěž, tak se snažím spát a odpočívat. Nic víc pro to nedělám. Občas jsou teda, občas se stane i to, že si vždycky říkám, že kdyby ty hlasivky mohly, tak vylezou a nafackují mi, protože jim fakt dávám zabrat. Jde o to, že třeba absolvuje člověk dvouhodinový koncert, ale mezi tím tři hodiny na ten koncert jede v autě a já tu hubu nezavřu. Takže ani tam, ani zpátky, takže vždycky kluci z kapely říkají, jestli už nechci být ticho, že je bolí hlava. A já jak jsem rozjetý, tak furt melu, takže jim dávám zabrat no. Ale, co se týče té hlasové hygieny, já si myslím, že u těch rockerů to není tak horký.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy právě dneska máte takové malé...

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď jsem to chtěl říct. Je to shoda okolností. 12. ledna dneska je to pět let, co nepijete tvrdý alkohol. K tomu rozhodnutí jste se dostal jak?

Host (Kamil Střihavka): Tak za prvé jste vytáhli interní věc, kterou jsme si říkali před natáčením nebo před vysíláním.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale vy už jste to řekl někde do rozhovoru.

Host (Kamil Střihavka): Ale, tak předcházelo, tak náročný život rockera, co vám k tomu mám povídat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Souviselo to s tím muzikálem, o kterém jsme mluvili na začátku, Jesus Christ Super Star? S tím obdobím tedy?

Host (Kamil Střihavka): Tak to období bylo samozřejmě náročný, protože já jsem kromě toho, že jsme čtyři roky hráli Jezuse, já jsem tam byl velmi často, tak jsem vlastně absolvoval něco podobného, co s tím Motorbandem. Protože jsem každý den zpíval. Já jsem buďto točil ve studiu, protože za ty čtyři roky s Jezusem jsem natočil dvě desky se Zdeňkem Mazačem, když jsme udělali spolu projekt No Guitars. Hrál jsem vlastně s BSP koncerty a hrál jsem i s No Guitars koncerty. A do toho ještě ten Jesus. A občas to bylo o tom, že člověk spal dvě tři hodiny denně a pořád ze sebe dával tu energii. Tak se stane, že to, že si dáte tudle panáka, tady panáka na povzbuzení, na dobití baterek. Pak už vám nestačí jeden a pak už jich je potřeba víc. A navíc my jsme byli v té době na tom Jesusovi opravdu skvělá parta a po představení se nechodilo domu, to neexistovalo. Prostě my jsme tím žili až do rána.

Moderátor (Naděžda Hávová): A funguje to takhle i s Exculiburem? Nebo už jste starší, rozumnější?

Host (Kamil Střihavka): Tak dneska už je to tak, že je jiná doba, že jo, hosté vyhazují číšníky a je to všechno rychlejší. A všichni mají víc práce, víc zaměstnání, aby se uživili, musíme se všichni otáčet. A už to není tak živelný. Nicméně zase na druhou stranu musím říct, že ta parta, která se tam vytvořila, je stejně úžasná, jako byla na Jesusovi.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste měl nabídku hrát Ježíše i ve Švédsku, proč z toho nakonec sešlo?

Host (Kamil Střihavka): No my jsme dostali nabídku nejenom já, ale i Dan Bárta a chtěli nás oba. My jsme se tam byli podívat, měli jsme jednání s producentem a s režisérem. Celý by to mělo být v angličtině, což mě docela vyděsilo, protože představa, že se to celý naučím v angličtině, ta byla fakt úděsná. Nicméně já jsem byl tenkrát tak rozjetý, že bych do toho šel. A celý to krachlo na financích, takže nám potom měsíc po té schůzce oznámili, že nesehnali na to finance. A nakonec se to nerealizovalo.

Moderátor (Vladimír Kroc): O čem byste si chtěl povídat, kdybychom se tady sešli za 10 let? To už se budete blížit padesátce. Přemýšlíte takhle tímhle způsobem?

Host (Kamil Střihavka): Ježíš to ne, to ne. Takhle dopředu hodně ne. Ale já si myslím, že povídat, já si rád povídám s lidmi, takže já bych si s vámi povídal o čemkoli. Proto je mi jedno, na co se mě ptáte.

Moderátor (Naděžda Hávová): Možná dřív než za deset let. Hostem pořadu Dva na jednoho byl Kamil Střihavka nebo chcete-li král Artuš z muzikálu Exculibur. Díky. Ať vám to zpívá! Na shledanou.

Host (Kamil Střihavka): Děkuju za pozvání. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vydařený den i týden vám přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Dobrý poslech Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.