Kambodžskou krajinu křižují bambusové vlaky

Koleje mě vedou k pile. Před dílnou nakládají malí kluci prkna a latě na vozík zaparkovaný na kolejích. Zbude ještě místo pro několik pytlů, tříčlennou posádku a můžeme vyrazit. Startujeme a bambusový vlak se dává do pohybu.

Je to vlastně jen kovový rám vyplněný prkny. Vepředu je motor, který pohání rovnou a bez převodů nápravu. Žádné zábradlí, žádná korba na náklad. Jen rohož prostřená na neohoblovaných prknech vymezuje prostor pro cestující, tedy pro mě. "Motor byl původně určený pro cirkulárku. Dobře však slouží i tady," říká Sok, majitel vlaku.

Rychlost soupravy se reguluje jednoduše - když řidič napne hnací řemen a přitlačí jej těsněji k nápravě, vlak zrychluje. Když řemen naopak za pomoci jednoduchého prkna povolí, vlak snižuje rychlost. Stejně primitivní je i brzda. Dřevěná páka zakončená kusem gumy tlačí přímo na ocelová kola.

Kolem ubíhá krajina - rýžová pole, bambusové háje, vesnice. Místy může vlak dosahovat rychlosti až 30 kilometrů v hodině. Když plně naložený vozík přejede přes spáry na kolejích, mám pocit, že se celý náklad musí vysypat. Řidič i jeho dva pomocníci jsou ovšem klidní. Pokuřují cigarety a zjevně se baví mými obavami.

"Nejdál jsem jel s norry sto kilometrů. Trvalo to šest hodin. Většinou však jezdíme mezi nejbližšími vesnicemi, tak hodinu tam a hodinu zpátky," říká Sok, který svůj bambusový vlak provozuje už třetím rokem.

Mezi vesnicemi vozí nejrůznější zboží i pasažéry. Norry si vyrobil sám. Podobných bambusových vlaků vyjíždí v Kambodži denně desítky, možná stovky. Pravidelná železnice prakticky neexistuje. Na trať mezi metropolí Phnomphenem a druhým největším městem Battambangem vyjíždí vlak jednou za týden.

Zájemců o dopravu je však mnohem víc, a tak regulérní vlakové spojení nahradily podomácku vyráběné vlakové soupravy. Po kolejích jezdí bez jízdního řádu, bez jakýchkoliv pravidel. I když jízda bambusovým vlakem může působit divoce, místní lidé tvrdí, že je zcela bezpečná. Ke kolizím, třeba s domácími zvířaty, dochází zcela výjimečně.

"Když jede vlak, musíme norry sundat z kolejí a vlak necháme projet. Není ovšem naspěch. Jsme domluveni s lidmi, kteří pracují na železnici, a ti nám vždy zatelefonují, když vlak vyjíždí ze stanice," vysvětluje řidič.

Blížíme se k železničnímu přejezdu. Nikde žádné závory, žádné semafory. Zato po silnic, která křižuje koleje, se žene jedno nákladní auto za druhým. Norry zpomaluje. Kluci vyskakují a běží dopředu. Mávají a auta zastavují. Naše podomácku vyrobená vlaková souprava může bezpečně přejet.

Doba, kdy bude mít Kambodža dostatek peněz na obnovení pravidelné železniční sítě, je ještě daleko. Do té doby budou dopravu na železnici dál zajišťovat podomácku vyrobené norry.