K výhrůžkám lidem z neziskovek přímo podněcují politici. Včetně prezidenta, varuje Šimon Pánek

10. říjen 2018
Zprávy

Nenávistných komentářů namířených vůči neziskovým organizacím přibývá, říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. „V posledním roce a půl pozorujeme i posun v tvrdosti těch výroků. To, co se dřív naznačovalo, se teď říká úplně natvrdo,“ popisuje.

Setkává se Člověk v tísni s kyberšikanou?

Ano. Tak polovina z těch vzkazů je kritických, nějaká část z nich je až nenávistných, útočných nebo výhrůžných. Mění se to podle období. Vždy před volbami, kdy je společnost v tenzi a kdy část politiků používá nálepkování a útoky proti neziskovým organizacím. A vypouští bubliny typu ,jsou to pijavice‘ a podobně. Tak to samozřejmě motivuje část lidí k větší aktivitě a také k větší sprostotě a výhrůžkám na internetu. Takže si to rozhodně spojujeme s politiky, kteří to podněcují.

Řekl byste, že z dlouhodobého hlediska takových komentářů přibývá? I na vaši adresu?

Co vím o situaci u nás i mezi ostatními neziskovkami, v horizontu dvou nebo tří let je ten nárůst úplně jasný a evidentní. V posledním roce a půl pozorujeme i posun v tvrdosti těch výroků. To, co se dřív naznačovalo, se teď říká úplně natvrdo. Pod fotografií syrských dětí nebo uprchlíků na cestě jsou třeba komentáře: všechny bychom je měli utopit.

Nebo jsou komentáře vyloženě rasistické, které podle mě z pohledu práva naplňují skutkovou podstatu trestného činu hanobení rasy, národa, nebo skupiny obyvatel. Takže se mění jednak četnost, ale stoupá i tvrdost a vulgarita výroků.

Pokud se takové komentáře objevují třeba na vašich sociálních sítích nebo pokud vám takové zprávy chodí, jak se bráníte?

Především se snažíme všechny diskuse, které se pod našimi příspěvky objeví, moderovat. Komunikujeme pokud možno s každým, ale samozřejmě ne s úplně vyhraněnou vulgaritou. Ale snažíme se i u lidí kritických, kteří do toho nějaké nadávky zapletou, spíše vysvětlovat.

My sami ale nejsme tak často terčem přímých výhrůžek smrtí a podobně. To se týká hodně lidí a organizací, které pracují s migranty nebo s Romy. Čeští politici k tomu opět veřejnost nebo její část přímo podněcují. Včetně pana prezidenta, který svými výroky v podstatě přitakává lidem, že je to v pořádku.

Obecně to také souvisí se změnou diskurzu ve společnosti, která se hodně polarizuje. A kdy názorový oponent přestává být oponentem a stává se nepřítelem. Místo aby se o věcech vedla diskuse ve smyslu obsahu, tak je tam strašně rychlý útok na osobu. Jestli to lidé vidí ve veřejném prostoru a politice, tak se začínají chovat úplně stejně. Oni si třeba myslí něco jiného o vstřícnosti vůči uprchlíkům nebo práci s romskou komunitou. To znamená, jsou to nepřátelé. A k nepřátelům si mohu dovolit, co chci. Včetně výhrůžek a podobně.

Řekl byste, že se liší agresivita útoků právě vůči organizacím, které pomáhají migrantům nebo pracují s Romy oproti těm, které pomáhají třeba vozíčkářům? Opravdu útočníci takto rozlišují v cílenosti?

Ani, liší se to a dokonce se to mění v čase. Zatímco před dvěma lety útočili spíše proti organizacím, které se zabývají migrací a mají třeba větší vstřícnost a horují pro přijetí části migrantů, tak v poslední době roste počet útoků na ty, které pracují s romskou menšinou. A to proto, že se ukázalo, že migrace prostě pro Česko opravdu není problém, ačkoliv se řada politiků snažila a uspěla v tom vystrašit společnost.

U části lidí je pak spouštěčem třeba i strach. Pocit ohrožení, který jim někteří politici intenzivně posilují. A kteří to pak využívají k mobilizaci vůči neziskovkám. Osobně příliš často nebývám terčem hrubých útoků nebo tak, zato mám podle přispěvatelů na našich sítích vlastní tryskáč a plat v milionech za rok. Což není pravda a naše platy jsou dohádatelné patnáct let zpátky i na internetu.

Spustit audio