Justice před rokem 1989. Režim si osoboval právo na kontrolu obyvatelstva, bál se odlivu mozků a pracovních sil, říká historik Tomek

8. srpen 2023

Prezident Pavel měl dnes jmenovat dva nové ústavní soudce, nakonec ale jmenuje jen Veroniku Křesťanovou. Druhý kandidát, Robert Fremr, kterého Senát také schválil minulý týden, bude muset počkat. Prezident chce konzultovat nové informace, které se týkají Fremrova údajného působení v trestní justici před listopadem 1989. Podle dokumentů z archivu měl podepsat asi sto rozsudků za emigraci. Hostem Ranního interview je Prokop Tomek z Ústavu historických studií.

Podle jakého paragrafu soudy posuzovaly případy lidí, kteří emigrovali z Československa? 

Byl to trestný čin Opuštění republiky, paragraf 109. Režim si osoboval právo na kontrolu pohybu obyvatelstva z území republiky do zahraničí a opodstatňoval to bezpečnostními, hospodářskými důvody a veřejným pořádkem a podobně. Hlavně chtěl ale bránit odlivu mozků a pracovních sil ze země.

Čtěte také

Jak soudy s emigranty, kteří kvůli útěku za hranice před soudem ani nestáli, vypadaly?

Myslím si, že byly v drtivé většině velice formální, a to právě proto, že tam ti takzvaní pachatelé nestáli. Agenda byla velice rozsáhlá, mluvíme o více než stech tisíc rozsudků za 20 let, takže ta soudní projednávání ani nemohla trvat dlouho.

Jaké tresty emigrantům za útěk hrozily?

Šest měsíců až pět let při běžných případech – k tomu mohlo být i propadnutí majetku. Například pro organizátora útěku byl trest až 10 let.

Jak se to dotklo příbuzných emigrantů, kteří tady zůstali? 

Čtěte také

Řekl bych, že dost výrazně. Pokud někdo pracoval vysloveně v nějakém státním aparátu, třeba u bezpečnosti nebo v armádě, a jeho příbuzný – třeba jeho dítě – emigrovalo, znamenalo to konec kariéry, případně konec zaměstnání v těch složkách. Ale i běžní občané to měli v kádrových posudcích, byl to prostě škraloup, byla to závada.

Po sametové revoluci přišla rehabilitace. Jak těžké bylo pro odsouzené emigranty znovu získat majetek, který jim byl zabaven?

Podle zákona to nebyl problém, nárok na to měli. Ale v reálu to asi bylo složitější, protože jejich majetek už byl prodán, domy a byty se dostaly do dalších rukou a samozřejmě že ti, kteří majetek po emigraci původních majitelů v dobré víře koupili, se bránili tomu, aby o něj přišli, což vyvolávalo další potíže.

autoři: Petr Král , mga
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.