Jsou malé a nenápadné, přesto mohou být životu nebezpečné. A máte je doma i vy!

„Pořád je příliš málo Čechů, kteří vědí, že kromě platů, skla a papíru se třídí i baterie,“ upozorňuje v rozhovoru se Zuzanou Burešovou jednatel neziskové společnosti ECOBAT Petr Kratochvíl.

„Baterie jsou totiž malé. Nevěnujeme jim pozornost. Když se vám rozbije televize, odvezete ji do sběrného dvora. Ale baterie? Strčíte ji do šuplíku nebo do kapsy – a zapomenete na ni,“ vysvětluje, proč tolik baterií každoročně končí na skládkách a ve spalovnách.

Na skládku ani do spalovny ne!

Tam přitom rozhodně nepatří. Baterie dříve často obsahovaly toxické kovy, jako je rtuť nebo kadmium, které mohou otrávit celé půdní podloží, spodní vody i vzduch, který dýcháme. „Výrobci se naštěstí v poslední době snaží a obsah těžkých kovů se omezuje. Nahrazujeme je však kovy, jako je lithium – je hořlavé a výbušné!“

Kam tedy s vysloužilými bateriemi? „Po celé republice jsme vytvořili více než 18 tisíc sběrných míst po celé republice, nejčastěji v prodejnách, kde seženete elektro nebo třeba mobilní telefony. Mají povinnost baterie odebírat, stejně jako třeba supermarkety nebo hobby centra. V prodejně si dokonce nemusíte ani nic kupovat,“ radí Petr Kratochvíl.

Sběrné dvory baterie přijímají také, slouží podle něj však spíše k rozměrnějšímu odpadu, jako jsou třeba ledničky nebo televizory.

50 baterií na domácnost

V každé domácnosti se dnes v průměru nachází 50 baterií – ať už nových, vybitých, nebo v konkrétních přístrojích. „Většina lidí, kterých jsme se ptali, přitom odhadovala, že má doma kolem deseti baterií. To jen dokazuje, jak málo si baterií všímáme,“ říká Petr Kratochvíl.

Jak se takové baterie vlastně dále recyklují? Které školy v Česku mají speciální program pro děti, který se týká právě recyklací?

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchivu.