Jsou lidé, kteří se o nás zajímají, říká o českém maratonci matka syrské školačky
Tento týden dokončil svůj dálkový, bezmála 500 km dlouhý běh Jordánskem český maratonec David Chrištof. Startoval z přímořské Akaby na jihu země a za jedenáct dnů doběhl do syrského uprchlického tábora Zaatarí na jordánském severu. Svým benefičním podnikem vybral dvě stě tisíc korun, které věnuje na rozvoj neformálních škol právě pro děti syrských uprchlíků.
Jeden takový projekt navštívil ve městě Mafrak v Jordánsku náš blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček. „Jmenuju se Šams, to arabsky znamená Slunce,“ představuje se mi sedmiletá syrská školačka. Je pěkně oblečená a očividně v dobré náladě. Učí se arabštinu, angličtinu a matematiku v neformální škole, kterou pro syrské děti buduje ve městě Mafrak jordánský evangelický kněz otec Núr Saháune.
Mafrak leží 10 kilometrů od syrských hranic. Před třemi lety v něm žilo 80 tisíc Jordánců. Dnes má obyvatel dvě stě tisíc a většinu tvoří Syřané. Polovina uprchlíků jsou děti školního věku. Mnohé z nich ve škole nebyly už několik let a některé do ní ani nezačaly chodit. V už tak přeplněných jordánských školách pro ně místo není.
Kdo přijde pozdě, musí se vrátit
„Možná budeme jednou oficiální škola, ale teď je to neformální zařízení pro ty děti, které nemají možnost do žádné školy chodit. Úroveň výuky tu ale máme vysokou,“ říká otec Núr. Jdeme po schodišti na střechu, kde se přistavují další patra budovy. Současná kapacita 25 dětí se má brzy podstatně rozšířit. Škola má teď šest profesionálních učitelů na plný úvazek a s výukou pomáhají také dobrovolníci z celého světa. Prostředky shání otec Núr přes církev a humanitární organizace.
Děti sem chodí očividně rády. „Vidíme u žáků zlepšování a není to jen o učení. Když přijdou děti do školy, hned se radostně vrhnou na své učitele a objímají je, to se v jiných školách moc nevidí,“ směje se otec Núr. „Učíme je ale také disciplíně. Kdo přijde pozdě, musí se vrátit domů a přijít další den včas.“
Všechny děti jsou z muslimských rodin. Rodičům ale to, že je posílají do křesťanské církevní školy, vůbec nevadí. A nenamítají nic ani proti četbě biblických příběhů či zpěvu náboženských písní, který je nad rámec výuky.
Školy v Sýrii nefungují
Malou Šams teď drží za ruku maminka. Do Mafraku přišly před více než rokem. Utekly z Homsu, ze čtvrti Baba Amr, kterou zanechalo bombardování syrské armády v troskách.
„Mám tu ve škole tři děti. A učí se dobře. Válka je připravila o jakékoliv vzdělání. V Sýrii už léta školy nefungují. A tady se o děti starají neuvěřitelně,“ říká maminka dětí, které do školy otce Núra chodí.
„Jsme rádi, že jsme tu teď uvítali toho běžce z ciziny. Cítíme tak, že jsou ještě lidé, kteří se o nás, Syřany, zajímají, kteří se zajímají o naše děti,“ hledá slova vděku a na mysli má českého maratonce Davida Chrištofa. David se tu při své závěrečné etapě zastavil a teď si povídá s dětmi v jedné ze zdejších tříd.
„Opravdu přeji všem zemím na světě, ať už arabským, nebo západním, aby je válka nepotkala,“ říká upřímně maminka deseti dětí ze syrského Homsu, jejíž rodina je v Jordánsku odkázaná na cizí pomoc už druhý rok. Vyhlídky na její návrat do Sýrie se přitom zdají stále méně reálné.
