Ekonom Jahoda: Stát že přidává důchodcům? Vždyť to jsou naše peníze a stát pouhá servisní organizace

21. leden 2020

Na politické výroky typu „našla jsem peníze“ či „přidal jsem důchodcům“ je Richard Jahoda, majitel společnosti Grinex Advisory a člen Komory daňových poradců, už poněkud alergický. „Jsou to naše peníze a stát má být servisní organizace občanů,“ zdůrazňuje.

Čtěte také

„V poslední době stát rezignoval na to, že by daňoví poplatníci měli zároveň chápat smysluplnost placení daní. Nemělo by se sázet jen na represi. Jsem možná takový daňový romantik, ale pokud poplatník bude vědět, že s vybranými penězi bude rozumně naloženo, dá se počítat s tím, že lidé budou daně platit ochotněji,“ říká Richard Jahoda v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

Jaké daně jsou spravedlivé?

Před několika dny oznámila ministryně financí Alena Schillerová výsledky pokladního plnění státního rozpočtu za rok 2019 – celkový schodek je 28,5 miliardy korun, což je o 11,5 miliardy méně, než bylo plánováno. Je tato vláda – podle vašeho expertního pohledu – dobrým výběrčím daní?

Státní rozpočet, tak, jak je posledních zhruba pět let plánován, je spíše jen mediální veličina. Rozpočet jde svou vlastní cestou a finální plnění se zpravidla odlišuje od čísel, které byla původně plánována. To, zda jsme oproti plánu mínus deset, nebo mínus třicet, není podstatné. Důležité je, co za ty peníze může občan čerpat. Finální pokladní plnění je navíc ovlivněno různými jednorázovými transakcemi, které vláda provedla během roku. Takže řešit, zda je to to o 11,5 miliardy lepší, než se plánovalo, není rozhodující.

Čtěte také

V čem by se tedy daňové příjmy státu měly ideálně odrazit?

Obyčejného člověka vůbec zprávy ministerstva financí o plnění státního rozpočtu nemusejí zajímat. Stát je servisní organizace občanů. Občana má zajímat to, jakým způsobem se o něho stát stará. Výrazem skóre státního rozpočtu je to, po čem jezdíme našimi auty, kam chodíme k lékaři, jak se staráme o důchodce, o postižené a tak dále. Každý může sám posoudit, že je tu řada věcí, které se dají dělat mnohem lépe.

Ovšem poptávka po tom, co chceme po státu, se liší v tom, kdo jste – jestli je vám osmdesát nebo třicet, jestli žijete v odloučeném regionu nebo ve větším městě…

To jistě ano. Střetávám se také s názory a diskusemi o tom, co jsou to spravedlivé daně. Upřímně řečeno mne to téma moc nebaví, protože se tam řeší to, zda se mají víc zdanit mladí či staří, nebo banky, nebo nějaké aktivity… Podle mne jsou spravedlivé ty daně, které stát maximálně využije pro své občany. A o tom v dnešním Česku nejsem přesvědčen. Z toho titulu se mi zdá, že naše daně nejsou spravedlivé.

Pokud byste tedy byl Harry Potter, podobně jak po tom ve svém novoročním projevu zatoužil premiér Andrej Babiš, jak byste české daně optimálně upravil?

V první řadě bych se podíval, co se s těmi penězi, které od našich občanů vybíráme, děje. Kolik stojí ten transfer od občanů, kteří se tím de facto dobrovolně zříkají části svého majetku, a co s tím stát dělá. Zda výstupy, které získáváme ze strany státu, odpovídají tomu, co od nás stát vybírá. A to skóre není příliš pozitivní. Další věcí je to, čemu říkám kultura výběru daní – za jakou cenu stát od nás ty daně vybírá. Bohužel v posledních pěti šesti letech bylo nastaveno takové klima podle hesla „všeci kradnů“. Stát vsadil na represi, vyhrožování; daně vybírá s nedůvěrou nejen vůči poplatníkům, ale i vůči samotným výběrčím daní. Systém je to velmi rigidní a represivní.

Poplatník před průšvihem

Zvyšují se i náklady na správu daní. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu například v roce 2017 tvořily výdaje na správu daní 23,2 miliardy korun – meziročně to bylo o skoro šest miliard více… Zároveň ale inkaso daní setrvale roste. Pokud vyšší náklady znamenají i vyšší daňové příjmy, je to v pořádku, nebo to vidíte jinak?

Čtěte také

Výběr daní meziročně roste. Nemělo by ale zapadnout, že jsme v roce 2019 nevybrali tolik, kolik jsme plánovali. Bylo to asi o 11 miliard méně. Osobně si myslím, že se přeceňuje vliv výběrčího daní na samotný výběr daně. Jsem přesvědčen, že výběr daní závisí hlavně na úspěších ekonomických subjektů. Pokud žijeme v době konjunktury, je naprosto logické, že výběr daní stoupá. V poslední době stát rezignoval na to, že by daňoví poplatníci měli zároveň chápat smysluplnost placení daní. Nemělo by se sázet jen na represi. Jsem možná takový daňový romantik, ale pokud poplatník bude vědět, že s vybranými penězi bude rozumně naloženo, dá se počítat s tím, že lidé budou daně platit ochotněji.

Plus asi platí, že když jsou daně srozumitelné, jednoduché, uživatelsky vstřícné, jsou lidé i firmy ochotnější daně řádně přiznávat. Protože se jistě shodneme na tom, že daně se platit mají.

To samozřejmě souhlasím. Úloha daňových poradců nespočívá v tom, aby radili svým klientům, jak se daně neplatí, ale jak se daně platí – ve výši, jaká odpovídá zákonu, a tedy ne zbytečně moc.

Už zmíněný NKÚ upozorňuje i na to, že příjmy státního rozpočtu jsou až příliš závislé na ekonomickém růstu a na plné zaměstnanosti a že udržitelnost rozpočtu může být do budoucna problém. Hrozí podle vás s ohledem na to, s příchodem nějaké krize, výraznější růst daní?

To hrozí vždycky. Ostatně, i když současná vláda říká, že se daně nezvyšují, daňová kvóta roste, to je prostě fakt. Bohužel jsme také nevyužili poslední léta konjunktury k vytvoření rezerv, které bychom mohli čerpat v letech, kdy se nám tak dobře dařit nebude. Takže odpověď na vaši otázku je ano, zvyšování daní určitě hrozí.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu. Ptal se šéfredaktor portálu hlidacipes Robert Břešťan. 

autor: Robert Břešťan
Spustit audio