Jsme osm různých nátur, nikdo nevyčnívá. Možná proto nám to funguje už třicet let, říkají členové kapely Divokej Bill

Oba hrajete na kytaru, oba zpíváte. Neřevníte na sebe?

Václav: V naší kapele se spíš doplňujeme. Jsme velká tlupa, kde nikdo nevyčnívá, jako je to obvyklé v jiných kapelách.

Čtěte také

Zahrát Divokýho Billa u táboráku? Klidně, ale jak ta písnička vlastně začíná...

Původně jste ale nebyli tak velká tlupa. Začínali jste ve čtyřech...

Václav: To už je úplný pravěk. To ještě vůbec nebyl Divokej Bill. Byli jsme tenkrát čtyři, je to tak.

Kdy to začalo bobtnat? A kolik je vás teď?

Roman: Teď je nás osm. Začalo to tak, že Vaškova původní parta ve čtyřech se rozpadla, tak založil větší partu, protože ve větší partě se to líp táhne.

Vaše zatím poslední album jste pojmenovali Bazilišek. Proč?

Václav: Na albu je písnička, která se jmenuje Bazilišek. Vždycky, když vymýšlíme název alba, je to boj. Dohadujeme se, ale pro baziliška tentokrát byli všichni. Shodli jsme se na tom, že bazilišek je takový zajímavý tvor, stejně jako my jsme osm různých nátur, každý z jiného těsta, takže nás to docela dobře charakterizuje.

Roman: My vždycky pracujeme na nějakém dlouhodobějším konceptu. Tohle jsme rozvíjeli už od doby covidu – šli jsme spíš vizuální cestou, nějaké umění, grafika, graffiti a podobné věci. V tom jsme pokračovali. A na to jsme pak navázali i Baziliškem, tedy tou kresbou. Spojili jsme se s kamarádem Vojtou, který je kreslíř, a ten nám udělal obal celé desky i samotného baziliška. Všichni jsme se na tom shodli a vlastně to k tomu celému konceptu dobře sedlo.

Dvacet let existence kapely jste oslavili koncertem v O2 Areně. Jak se chystáte za dva roky na třicetiny?

Václav: Určitě uděláme velký koncert, víc o tom ale přemýšlí Prochajda.

Roman: Bude to hodně práce. Vašek si domluvil s Michalem Mákou ze Supraphonu datum vydání desky – 1. dubna 2028 –, a k tomu samozřejmě postavíme turné. Hodně jsme to řešili, protože všichni dělají Eden a velké koncerty. My jsme ale prostě kapela, která je zvyklá hrát a chce hrát. Když bychom ale dělali Eden, tak bychom pomalu rok nemohli hrát. Proto jsme se rozhodli jet turné – pěkné velké venkovní koncerty. A na konci si dáme poprvé v životě také halové turné, které jsme sice už nedělali, nikdy jsme ho ale nejeli sami.

Jaké bude nové album? Bude to další řadové, nebo nějaký výběr?

Václav: Výběr asi ne, chceme dělat nové písničky. Bude to devátá studiová deska. Už jsme měli několik zkoušek, máme písničky, ze kterých vybíráme. Vypadá to, že nám ji bude produkovat Adam Karlík, šikovný mladý kluk ze Sona. Máme na to rok a půl, což jsme nikdy neměli. Písní máme docela dost, což jsme taky dlouho neměli. A vyjde to prvního apríla 2028, a není to apríl.

V čem je specifické hraní v rodných Úvalech?

Václav: Specifické je v tom, že jsme vlastně doma. Zkušebnu máme od sportovního areálu asi 100 metrů. Devadesát procent kapely tam vyrůstalo. Tam jsme běhali, tam jsme chodili se školou na tělocvik, takže to tam máme opravdu pod kůží.

Čtěte také

Slavíme 25 let na scéně a chceme si to užít, těší se členové kapely Divokej Bill na koncertní turné i nové album

Přijde se na nás vždycky podívat celá vesnice. Je to stresující, ale ještě se nestalo, že by se to nepovedlo. Je tam bezvadná atmosféra. Akce už je tak zavedená, že si tam Úvaláci vždycky pozvou i příbuzný a kamarády z celé republiky. Mám z toho vždycky hřejivý pocit, moc nás to těší.

Roman: Je to skvělá akce a jsme rádi, že fanoušci tam jezdí z celé republiky. Třeba i napíšou, jestli můžou někde přespat, protože v Úvalech moc ubytovacích prostor není. Máme tam louku, kde můžou lidi přespat ve stanu.

Václav: Lidi ale nejezdí jen za námi, ale máme tam i spoustu hezkých míst, pivovar. Přijedou se prostě podívat, odkud je jejich kapela je, jak žijeme. Má to takovou nadstavbu.

Divokej Bill vznikl v domě dětí v Úvalech, kde byl Václav Bláha na civilní službě. Proč ten název?

Václav: Když jsme začali hrát, měli jsme asi čtyři písničky, přičemž dvě z nich se jmenovaly Divokej Bill. V tu chvíli to bylo trochu zvláštní, ale zároveň to souviselo i s myšlenkou kapely. V první sestavě jsme totiž měli banjo, takže jsme vždycky chtěli mít v hudbě trochu jiné nástroje, než je běžné v bigbítu. Trochu to tedy vždycky směřovalo i ke country.

Kde vznikl nápad rozšířit hudební repertoár o house a akordeon? A k čemu členové kapely utíkají, když zrovna nehrají? Poslechněte si celý rozhovor.