Jsem zastáncem činoherní pantomimy, říká Martin Sochor. Hraje v divadle francouzské komedie

Co to vlastně je francouzská komedie?

Je to ohromná tradice, veliké množství autorů, ohromná studnice her. A my se snažíme s naším divadlem, s tou dramaturgií, kterou nám dělá výborný překladatel Petr Christov, zaměřit se na současné francouzské hry, které mají nadstavbu, že to jsou vtipné komedie. Ale ta vtipnost je pro nás vedlejší produkt, hledáme silné téma, které oslovuje současný život.

Čtěte také

Co chystá Divadlo Mír? Připravujeme noční show, film i Shakespeara, prozrazuje Albert Čuba

A co je tedy to hlavní téma?

Tak třeba Prachy, jako by z nebe padaly, to byla první premiéra, kterou jsme v září udělali. To je třeba téma člověk a peníze. Jak peníze ovlivňují člověka, když nejdřív žádné nemá a pak jich má víc a víc. A co to v něm všechno vzbuzuje a jak se mění. To je třeba docela velice současné téma.

Jste jedním ze 70 diplomovaných žáků legendárního mima Marcela Marceaua. Čím vás vlastně uchvátil? Proč jste ho chtěl poznat? Proč jste u něj chtěl studovat?

To je takové to klasické pořekadlo „proč chodit ke kováříčkovi, když můžete jít ke kováři“. To byl největší mim 20. století. Ale nejenom mim, vlastně herec. Když jsem k němu přišel studovat, tak mu bylo 70 let, byl to chlapík, který dělal fyzicky věci, které jsme vůbec nebyli schopní dělat. Obdivoval jsem na něm všechno – jaký byl herec, člověk, humanista, výborně vyprávěl. Měl strašně zajímavý osobní život, nejvíc si vážil vyznamenání Čestné legie, kterou získal za svou odbojovou činnost za druhé světové války. Marcel Marceau dokonce převáděl francouzské židovské děti do Švýcarska přes francouzskou hranici.

Jaký je rozdíl mezi mimem a klaunem?

Každé to slovo má víc významů. Když se vezme slovo mim, tak je to herec, který se vyjadřuje nejvíce pohybem, jedná pohybem. Slovo mim může být také tvar, pohybová složka herce. V dřívějším významu slova mimové byli činoherci. Klaun je také herec, Marcel Marceau vždycky říkal, že klaun není červený nos, klaun je postoj k životu. Nejlepší klauni u nás byli činoherci, mohli bychom říci, že klaun i mim byl Chaplin, Buster Keaton, Harold Lloyd. U nás Kopecký uměl výborně dělat klauna, vyborní mimové byli Voskovec a Werich, ale i klauni zároveň. Takže to jsou věci, které se prolínají.

Teď jste tedy v angažmá Strašnického divadla Adverte. Prý je to opravdu francouzské divadlo?

Je to nádherný projekt. Francouz tam není ani jeden, ale hrajeme francouzské hry. Teď tam máme Stará láska nerezaví, hrajeme tam ještě Letušky, a také Prachy jako by z nebe padaly. Tam jsem anesteziolog. Jsem pětapadesátník, člověk, kterému rozumím. To je taková nádhera, když se potkám s rolí, které rozumím.

Jak se dnes v Česku díváme na pantomimu?

Záleží jak kdo. Já mám pantomimu strašně rád, ve všech mých činoherních rolích ji uplatňuji. Protože jsem rodem herec mim, tak pro mě je plastické mimické herectví základem divadla. Mám to rád. Když se řekne pantomima, tak to má víc výrazů. Buď to je ten tvar, který hraje herec mim, nebo to je krátký výstup činoherního herce v normální činohře. Pantomimické vyjádření je prostě neodmyslitelná součást, ontologický základ herectví.