Jsem spíš zahradník než architekt. Postavám píšu rodné listy, přibližuje autorka detektivek Jana Jašová

Spisovatelka a překladatelka Jana Jašová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a roky působila jako literární překladatelka – přeložila přes tři stovky titulů pro děti i dospělé. Za překlad románu Michelle Paverové Zrádce přísahy byla v roce 2010 oceněna Zlatou stuhou a stejné ocenění získala v roce 2021 za svoji knihu Psí dny. Těch cen už máš docela dost. Baví tě je pořád sbírat?

Když jsi je takto vyjmenovala, tak to zní dobře, ale je to hrozně moc let. Řekla bych, že jsou lidi, kteří za méně let nasbírají více.

Tvůj pes se jmenuje Dundee, lovecké plemeno barvář. Vzala sis ho z útulku, tak jsem si říkala, jak vypadají vaše procházky…

Je to docela ideální spisovatelský pes, protože není zrovna chodec na dlouhé tratě, ale strašně čichá. Takže pomalu jdeme, já si přemýšlím o tom, co budu psát, a on přemýšlí o tom, co to čichá v křoví. Vyhovujeme si.

Kolikrát jsi mu zkrátila procházku tím, že tě při ní něco napadlo a chtěla ses vrátit domů, aby sis to napsala?

To on se nedá, v naší dvojici je on vůdčí osoba.

Čtěte také

V mých knížkách nic není černobílé. Téma odsunu Němců mě tížilo, říká spisovatelka Jarmila Stráníková

Co takto opustit žánr detektivky a vrátit se k něčemu, co jsi psala dřív pro děti? Pes je prostě úžasný námět. Nebo detektivka, kde pes najde mrtvolu.

Obě moje dětské knížky, Psí dny a Psí dečky, jsou o psech. Je to taková fantazie o tom, že psi jsou inteligentní rasa, která ovládá Zemi. Každý pejskař mi dá za pravdu, že to tak je. Kupodivu to nemělo velký prodejní úspěch, takže si myslím, že jsem to asi neuměla napsat tak, abych se trefila dětem do noty.

Ale detektivka se psem, to máš pravdu, že zní zajímavě. Ten můj by ji mohl vyhrabat. Strašně rád hrabe, takže si myslím, že kdyby nebyla zahrabaná moc hluboko, tak by teoreticky mohl najít mrtvolu.

Jak by se potom příběh mohl rozvíjet dál? Jinými slovy se ptám na to, jak o tom přemýšlíš, když máš prvotní nápad.

Jsem asi spíš zahradník než architekt. Říká se, že spisovatel buď zasadí semínko a nechá ho růst, nebo si postaví celou stavbu. Když ke mně přijde nějaká inspirace, nechám ji samovolně plynout. Přicházejí ke mně nápady a já z nich pomalu skládám výsledek.

Rodné listy postav

Když jsi mluvila o tom, že se s kolegy a kolegyněmi inspirujete a že to je pro dobro věci, žen, které píší detektivky, je docela dost. V čem je psaní žen jiné? Čím se podle tebe liší od mužských autorů?

Statisticky dneska detektivky píšou více ženy. Je to logické, protože je více absolventek vysokých škol a více žen se věnuje literární tvorbě, takže se zákonitě i více žen věnuje detektivce. Řekla bych, že ženy začaly psát detektivky ve chvíli, kdy to přestala být logická hádanka à la Sherlock Holmes a začal to být spíše popis skutečnosti a psychologický ponor do postav, pojmenování problémů současnosti. Ženy spíše zajímají psychologické, vztahové roviny než nabírání vzorků a forenzní analýzy.

Baví mě vymýšlet psychologické pozadí a dávat postavám vnitřní hloubku.

Čtěte také

Doma mi říkají Čapek. Svůj román jsem konzultoval se sedmi piloty a šesti gynekology, usmívá se moderátor a spisovatel Bernatský

Jak náročné je postavit pevné psychologické pozadí příběhu?

Obecně nevím, ale pro mě je to snazší než splétat zápletku a pořád se hlídat, jestli je logické toto a ono. Moc mě baví vymýšlet psychologické pozadí a dávat postavám vnitřní hloubku. Vždycky si pro ně dělám takové rodné listy, kam si píšu tisíc věcí, které potom nepoužiji, ale prostě chci, aby postavy pro mě ožily.

Jak vypadá takový rodný list pachatele? Čím začne?

Vypadá úplně stejně jako rodný list oběti. Napíšu si tam, kde se narodil, kam chodil do školy, co studoval za střední školu, jak se jmenovala jeho matka za svobodna a podobně. Prostě tisíc informací, z nichž potom využiji zlomek. Ale mně to pomáhá, aby postava byla živá, aby nezůstala jen na papíře.

Čím se chceš odlišit od jiných ženských autorek?

Nedělám to vědomě tak, že bych si řekla, že chci být jiná. Ale každý autor a každá autorka se snaží, aby měli osobitý styl a svůj vlastní jazyk, aby tam bylo něco z nich. Že když si to čtenář přečte, tak ví přesně, že čte Jašovou, a ne Klevisovou. Ale jinak bych řekla, že v dnešní době, kdy je všude umělá inteligence a bohužel už asi i některé příběhy píše umělá inteligence, tak v lidském příběhu jde vždycky poznat lidský faktor, který je jedinečný.

Tragédie mladých lidí

Čtěte také

Stoupnout si do stopy Josefa Čapka není jednouchá věc. V původním díle cítím laskavost, říká autor knihy o pejskovi a kočičce Pavel Fara

Zapalte hranici je nejnovější kniha, je to psychologický román. Tématy jsou dávná vina, pokání, vydírání. Kde byl impulz toto napsat?

Prvotní impulz byl dost smutný. Na venkově, kde jsem vyrůstala, jsou velmi časté tragédie, kdy se v noci vrací mladí lidé ze zábavy nebo z nějaké akce a dojde k nehodě. Buď proto, že jedou polorozpadlým autem, které se v rodině dědí, nebo tam hraje roli alkohol, drogy nebo nezkušenost řidiče.

Člověk v Praze si to moc neumí představit, protože je rozmazlený tím, že nasedne do MHD nebo Uberu a vždycky se někam dostane. Ale když žijete na venkově a je vám šestnáct sedmnáct, tak ty možnosti, jak se dostat ve dvě v noci domů, jsou omezené a tragédie jsou bohužel hodně časté. Takže to byl asi prvotní impulz pro to, že jsem to chtěla nějak zpracovat.

S postavami to hodně prožívám, i s těmi takzvaně zápornými.

Jak se píší takové věci – dávná vina, pokání, nakonec vydírání? Jak při tom samotného člověka, který to píše, bolí duše?

Člověk si musí vytáhnout ze skříně svoje vlastní kostlivce a z pekla svoje vlastní démony. Je pravda, že mě to vždycky vyšťaví. S postavami to hodně prožívám, i s těmi takzvaně zápornými, takže když to dopíšu, jsem z toho vždycky hotová. Zjistila jsem, že to prožívám i fyzicky – když jsem v poslední knížce třeba popisovala, jak hrdinka běží lesem, tak jsem se odtáhla s židlí od klávesnice a zjistila jsem, že funím, jako když jde prase z bukvic. Jako bych tím lesem běžela sama.

Jaké detektivky Jana Jašová ráda čte? Kterou ze svých knih by ráda viděla zfilmovanou? A proč je podle ní tvorba dobrého překladu magie? Poslechněte si celý rozhovor.