„Jsem rád, že můžu pomoct,“ říká vyznamenaný romský policista z Velké Británie
V devadesátých letech odešel kvůli rasovému útoku z České republiky do Velké Británie, tam si splnil sen a stal se policistou. Za své služby byl oceněn i Řádem britského impéria. Dnes kromě své práce pomáhá i českým policistům se zaváděním romských specialistů v Česku. Petr Torák, policista romského původu, je hostem dnešní krajanské rubriky.
Jak dlouho už v Anglii žijete?
„Přestěhovali jsme se tam v roce 1999, tedy už nějakých 17 let“.
Hodláte se někdy vrátit do Česka?
„To je otázka, kterou stále řešíme. V nejbližších letech určitě ne. Myslím si, že stále mám ve Velké Británii co dělat a je pro mě i jednodušší ovlivňovat situaci v České republice ze zahraničí s odstupem a vlivem britského policisty“.
Jaký zájem má česká strana o vaše zkušenosti?
„Velký. Myslím si, že nejde jen o zájem o poznatky Čecha s praxí v britské policii, o zkušenosti s community policing, ale celkově se zajímají o zkušenosti Roma z České republiky, který uspěl ve Velké Británii“.
Jak velká je romská komunity ve vašem městě?
„V Peterborough, kde žiji, je celkový počet obyvatel 180 tisíc, z toho přibližně 4 tisíce tvoří Romové z Česka a Slovenska“.
A všichni odešli v devadesátých letech?
„Ne, většina z těch 4000 přijeli po roce 2004. Těch, kteří přijeli jako azylanti, těch byly řádově stovky“.
Kolik vám bylo let, když jste odešel do Británie? A jak jste se zapojil do policejní práce?
„Bylo mi tehdy 18 let. Vždycky jsem chtěl být policistou, už v České republice, hned po maturitě. Když jsem pak ale přijel do Velké Británie, tak jsem musel začít od píky. Musel jsem se naučit anglicky, začlenit se do života a asi v roce 2002 nebo 2003 jsem poprvé zkusil stát se policistou, ale bylo mi řečeno, že nemůžu, že nejsem Brit. To byla ale špatná informace, člověk nemusí být Britem, aby se stal policistou. V roce 2006 jsem to pak zkusil znovu a dostal jsem se na pozici městského policisty, komunitního policisty. O rok a půl později, jsem se stal státním policistou a nebyl v tom velký problém“.
Jak vypadá váš den?
„V současné době se věnuji obchodování s lidmi. Zabývám se vykořisťováním žen, prostitucí. Můj den se trochu liší ode dne standardního policisty. Chodím do komunit a získávám informace o vykořisťování, bavím se s těmi ženami, které tuto činnost dělají a snažím se rozbourat ty gangy, které organizují prostituci a jiné formy vykořisťování“.
Když za Romy, se kterými vy pracujete, přijede někdo z Česka nebo Slovenska s tím, že v Británii se natrvalo usadí, může se na vás obrátit?
„Může a přesně to se děje. Řekl bych, že většina Čechů a Slováků, nejen Romů v Peterborough, ale i v ostatních částech Velké Británie, mají mé telefonní číslo, email nebo kontakt na facebook. A kontaktuje mě spousta lidí. Můj telefon je stále zapnutý, lidé mi volají a mohou mi volat, i když nejsem v práci, protože si uvědomuji svou pozici ve společnosti. Díky své práci jsem v jedinečné funkci, kdy mohu lidem poradit, kteří by jinak neměli, na koho se obrátit. Lidem, kteří nevědí, na koho se obrátit, nebo neumí anglicky. Takže jsem jedině rád, že můžu pomoct“.
S čím se nejčastěji obracejí?
„Jsou to třeba problémy s odebíráním dětí, to bylo před pár lety horké téma. Jsou to ale i základní věci - co se smí a nesmí, jak si obstarat řidičský průkaz, jak jej vyměnit, udělat si nový. Jsou to taky věci ohledně bydlení. Nejsou to tedy jen policejní věci. Je to opravdu všechno - zdraví, bydlení školství...všechno. Často se ptají i na to, jak se zapojit do nějakých komunitních aktivit pod“.
Co tam Romové dělají? Kde pracují? Vy jste policista, máte i nějaké kolegy z české komunity?
„Z české komunity mám v policii tři kolegy. Pak je ještě jedna česká paní romského původu, která pracuje u policie. Většina Romů pracuje v potravinářském průmyslu, takže v nějakých továrnách, uklízejí, dělají na stavbě, většinou jde o manuální práce. Stále se ale zvyšuje počet té, jak občas říkám, romské elity - pracují ve školách, na úřadech...Máme tam i Romy, kteří studují výpočetní techniku na vysoké škole.“
Krajané z majoritní společnosti se většinou nějakým způsobem sdružují a vzpomínají na Českou republiku. Jak je to u Romů?
„U nás je to totéž. Rádi samozřejmě oslavujeme tradiční dny - dny matek, dětské dny, mezinárodní romské dny, mikuláše, Velikonoce...všechny tyto důležité dny, protože nechceme, aby naše komunita naše děti zapomněly na českou i romskou tradici“.
Mluví Romové v Británii, tedy spíše jejich děti, ještě česky?
„Jejich děti hodně zapomínají a co se týče romštiny, tak je to ještě horší. Česky se domluví, protože musí mluvit se svými rodiči a prarodiči, ale už to není ono. Vidět to jde zvláště v pravopise. Otázka je, jak to bude s další generací. Obě moje děti mluví spisovně oběma jazyky“.
Vaše žena je Češka nebo Angličanka?
„Češka z Prahy, takže mluvíme doma česky a děti se naučily anglicky až ve škole. Tak by to prý správně mělo být a je pro děti nejlepší, aby se doma mluvilo mateřským jazykem. Ve škole pak pochytili angličtinu během pár měsíců ne-li týdnů. Opravdu to nebyl problém“.
Co říkají na češtinu?
„Pro ně je to první a mateřský jazyk, nedělá jim problémy. Občas je legrační je poslouchat, když mixují češtinu a angličtinu a řeknou - dneska jsem „kiknul“ míč. Doma si ale dáváme pozor, aby se mluvilo pouze česky“.
Jezdí vaše děti na prázdniny do Česka? Odkud vůbec pocházíte?
„Jezdíme, bohužel jenom jednou ročně. Celá rodina mé manželky a moje vzdálenější rodina je stále v České republice, takže sem jezdíme rádi a rádi bychom jezdili i častěji. Většina manželčiny rodiny žije v okrese Praha-západ a moje rodina je z Liberce, takže jezdíme tam i tam“.
Klasická otázka pro Čechy, kteří někde takto dlouhodobě žijí, je, jestli byl nějaký zvyk, se kterým v cizině narazili. Většinou to bývají Velikonoce...
„No, ty Velikonoce...Já jsem od začátku učil policisty, aby nezatýkali Čechy, když běhají o Velikonocích s klackem po ulici. Ale na nějaký konkrétní případ si nevzpomenu. Jedna z věcí, která je dlouhodobě problematická, je nošení nožů u mužů a u žen pepřových sprejů. Někomu se to totiž povede převést, aniž by věděl, že je to nezákonné. Několik lidí už mě takto kontaktovalo s tím, že byli prohledáni, našel se u nich sprej a mají teď popotahování po soudech“.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
