Jsem klidnější a na trávě si víc věřím, říká po postupu Vondroušová. V osmifinále vyzve Bouzkovou
Tenistka Markéta Vondroušová posouvá své nejlepší výsledky na travnatém povrchu, ve Wimbledonu už je v osmifinále po výhře nad nasazenou Chorvatkou Donnou Vekićovou 6:1, 7:5. V boji o čtvrtfinále dojde na český souboj, protože narazí na Marii Bouzkovou. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport Vondroušová prozradila, v čem je travnatý povrch na Wimbledonu specifický a jaké údery na soupeřky fungují.
Jste osmifinalistkou Wimbledonu, jak vám to zní?
Je to neuvěřitelné, protože jsem si splnila metu, že budu v druhém týdnu na všech grandslamech. Jsem vděčná za to, jak se mi tady daří.
Budete na kurtu pořád stejně hladová?
Určitě. Jak postupuju turnajem, tak nervy jsou větší a každý zápas je mega důležitý.
Co jste v sobě během turnaje objevila?
Jak jsem neměla moc velké očekávání, tak do zápasů nejdu s mega nervy jako třeba na antuce. Začala jsem si na trávě víc věřit a jsem klidnější.
Jste klidná i v situacích, kdy dvakrát po sobě uklouznete?
Kurty už jsou vyšlapané, písek a hlína kloužou víc a pokud se člověk zahrabe trochu víc dozadu, tak už to klouže hodně. Je to vrtkavé, ale naštěstí se nic nestalo, byly to malé pády.
K čemu ten povrch lze přirovnat?
Máme hodně specifický pohyb, protože když se někam dobíhá, tak se tam zaseknu a už se skoro nevracím zpátky, protože se nesklouznu. Musím kroky vyšlapávat a najít si jiný pohyb než na betonu nebo antuce.
Čtěte také
Je to podobné jako koberec, na kterém stojíme?
Ano, občas jsme trénovaly na umělé trávě, ale musíme si zvyknout na to, že se budeme zasekávat a pohyb není tak ladný.
Fedcupový trenér Petr Pála říkal, že vás porazit na antuce je hodně těžké. Možná už to platí i na trávě, že?
Už jsem si našla ten pohyb a věřím si ve výměnách. Zapojila jsem do toho čopované údery a změny míče do protipohybu, tak je to pro soupeřky těžké. Navíc mě drží i servis.
Často trefujete i stranu, když má soupeřka „nalitý“ míč. Jak se to dá naučit?
Úplně ne, ale věděla jsem, že ona mi to hraje hodně do forhendů. Na kurtu to ale člověk vidí lépe, úplně se to naučit nedá.
Trenér Jan Hernych vám v tom hodně pomáhá?
Extrémně mi neurčuje taktiku, ale spíše to, jaké údery holky hrají nebo kam servírují. Spíš to ale nechává na mě, protože jsem zvyklá hrát svoji hru.
Přemýšlíte o krok dopředu, co soupeřka udělá?
Úplně ne. U mě je to všechno spíše instinktivní. Čopované a zkrácené údery závisí na tom, jak přijde míč a jak fouká vítr. Nedá se to moc plánovat, občas jsem ráda, že to tam prostě nějak dostanu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Ojedinělý exces.‘ Soud dal podmínku muži, který půl roku zneužíval dva chlapce. Bylo jim 12 a 10 let
-
Požární zeď kolem AfD praská, extremisté posouvají Německo doprava, popisuje novinář Lindner
-
Evropská komise dočasně zablokovala 77 milionů korun firmám z Agrofertu. Prověřuje střet zájmů
-
Ochrana dětí? Musíme se snažit o co největší šanci tragédiím zabránit, říká dětský ombudsman Beneš
