Jmenuje se Józef a za války ukrýval dva židovské bratry. Dub zachránce stojí v Polsku už 650 let
Dub Józef roste v obci Wiśniowa na jihu Polska a za druhé světové války zachránil život dvěma židovským bratrům, kteří se schovávali před pronásledováním v jeho dutině. Dlouho se o tom v okolí tradovaly jenom pověsti. Až nedávno se výzkumníkům a správcům parku podařilo shromáždit důkazy, které pravdivost legend potvrdily.
Před první světovou válkou pořádali polští malíři ve Wiśniové nedaleko Krakova plenéry. Na jedno malování v přírodě přijel i Józef Mehoffer.
„On park ve Wiśniové hodně proslavil. Naskicoval totiž dub, který v tom parku dodnes roste. Později ho poprosili, aby navrhl bankovku 100 zlotých a on na ni přenesl tu svou kresbu dubu. Dnes se tím chlubíme – ukazujeme lidem bankovku i dub,“ vypráví Ewa Mroczka z Okresního centra kultury a turistiky ve Wiśniové.
Slavný a statečný k tomu
Dub na polské bankovce z 30. let roste uprostřed parku. „Historie toho stromu je opravdu bohatá. Kromě toho, že ho Mehoffer namaloval, se v době druhé světové války uvnitř ukrývali dva židovští bratři,“ pokračuje Ewa Mroczka.
Procházíme společně parkem ve Wiśniové, pod nohama nám praskají větvičky, nad hlavami zase šumí koruny stromů, zpívají ptáci. Blížíme se k dubu Józef.
„Bratři Paul a David Denholzovi utekli v roce 1942 z pracovního tábora v Płaszowie. Když utíkali, ocitli se nedaleko tohoto parku, kde žila paní Rozalia Proszak, a ta jim pověděla o dubu, ve kterém je taková dutina, že by se v ní mohli ukrýt.“
Dokonalá skrýš
Zastavujeme se pod desítky metrů vysokým stromem opatřeným vyřezávanou pamětní cedulí. Dub je uvnitř dutý, což je dnes vidět i zvenku. Od lavičky, která je umístěná na protější straně cesty vedoucí k dubu je vidět velká puklina, která má na výšku možná dva a půl nebo tři metry. Když se člověk postaví na určité místo, tak tou puklinou vidí až do nebe.
„Měli to promyšlené,“ pokračuje Ewa Mroczka. „Nedaleko odsud byl betonový železniční hangár. Kolem něj se pohybovalo hodně gestapáků. Ukrývat se bylo nebezpečné jak pro Židy, tak pro ty, kteří jim pomáhali. Spoustu jich za to zastřelili.“
Čtěte také
„Ti bratři do stromu lezli dutinou dole, ale sedávali tam na samém vršku u koruny, kde byli dvě dřevěné fošny. Když byl zátah, psi tu ztráceli stopu. Nikoho nenapadlo, že uvnitř stromu může být takového místa, aby se tam ukryli lidé,“ vysvětluje moje průvodkyně.
Strom zachránce
Obcházíme strom kolem dokola. Pořád mi není jasné, jak lezli dovnitř. První otvor je až docela vysoko nad zemí a na místě asi neměli žebřík.
„Jeden si stoupl ke kmeni, druhý mu vyšplhal na ramena, vlezl dovnitř do té dutiny a vytáhl toho prvního. Uvnitř měli lana přivázaná k fošnám u koruny a těmi si pomáhali,“ vysvětluje paní Ewa.
Paul i David Denholzovi válku přežili – jako jediní z početné rodiny. Po válce emigrovali do Spojených států, kde založili rodiny. Jejich dvě dcery poskytly správcům parku zápisky dokládající pravdivost příběhu, který se dlouho v okolí tradoval jen jako pověst.
Legenda ožívá
„V roce 2020 k nám přijela z Varšavy paní Natalia Romik, která se o ten příběh zajímala. Zaplatila výzkum, který by osvětlil, jak to všechno bylo. Přijel televizní štáb, který dovnitř do stromu spustil kameru, aby bylo vidět, jak to uvnitř vypadá,“ líčí Ewa Mroczka.
„Je tam temno, prázdno, ale na samém vršku – tam, kde kmen přechází v korunu – byly dvě dřevěné fošny, na kterých ti hoši sedávali. Dendrologický výzkum ukázal, že fošny jsou autentické, protože je tam někdo přibil mezi lety 1940 a 1942, tedy v době druhé světové války.“
Jak vypráví dál, v dutině stromu taky zůstaly kovové hřeby, po kterých bratři šplhali k fošnám, odkud dírami po odřezaných větvích sledovali dění kolem. Jako z pozorovatelny.
Strom má dnes 650 let. Vyrostl do výšky třicet pět metrů a v obvodu měří úctyhodných sedm metrů. Na první pohled se neliší od jiných dubů v parku. Ale díky své historii se v roce 2016 stal polským a o rok později dokonce evropským stromem roku.