Jiřina Šiklová dokázala rozpohybovat ustrnulé věci, dokonce i vepřín v Letech u Písku. Od jejího narození uplynulo 90 let

Co se Vám vybaví při spojení Jiřina Šiklová a Romové? Tuto otázku jsem položila její dlouholeté spolupracovnici Janě Hradilkové, která v roce 1991 s Jiřinou Šiklovou spoluzaložila neziskovou organizaci Gender studies.

Jana Hradílková|foto:Tereza Boučková, Český rozhlas

„Tak úplně automaticky se mi vybaví Karel Holomek, což byl velký kamarád Jiřiny, a taky člověk, kterého si ona velice vážila. Oni dva byli taková velmi krásná dvojice přátel. A potom samozřejmě její zápal pro podporu Romů, v jakékoliv situaci se ocitli, ať už to byli romští studenti, které chtěla podpořit, a s velikou vervou tak činila. Nebo potom jedna z nejzásadnějších věcí je fakt, že nebýt intervence Jiřiny Šiklové, tak možná ještě (já si to teda myslím) ten prasečák v Letech pořád stojí.“

V roce 2016 totiž Jiřina Šiklová odjela do Let u Písku s tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem za hnutí ANO poté, co prohlásil, že Lety nebyly koncentračním táborem, ale táborem pracovním.

„Ona opravdu si s ním dala sraz, odjeli do Letů, ona mu to všechno vysvětlila svým způsobem – a věci se hnuly!“

Dokázala totiž rozpohybovat leccos.

„Ona je člověk absolutně bez předsudků, vnitřně svobodný člověk, který je naprosto orientován na to, aby se rozpohybovaly ustrnulé věci. A to je přesně případ toho koncentračního tábora v Letech.“

Osobitou vzpomínku na Jiřinu Šiklovou má i vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková.

Lucie Fuková|foto:Vladimír Staněk, Český rozhlas / Úřad vlády České republiky

„Velice živelnou, pamatuji, jak se prohrabovala ve vlasech, vždycky měla takového kohouta, a pak přemýšlela a řekla velice erudovaná slova. Ona nás školila, setkávala se s námi, ale často mluvila i o období komunismu. Já jsem byla svědkem několika diskuzí, kdy ona reagovala na to, že spousty Romů bohužel vzpomínaly na komunismus v dobrém. A jí to strašně iritovalo a vedla s námi diskuse a byly to opravdu obohacující diskuse. Takže ona byla člověk, který rozpohyboval věci, spousty témat a nebála se. Nebála se říct, co chce. A jí bylo úplně jedno, jestli před ní stojí prezident, Romačka nebo Romák, ona prostě řekla, co si myslí.“

Dcerou zmíněného romského aktivisty a politika Karla Holomka je ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.

Jana Horváthová|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

„Jiřina Šiklová – to byla hlavně velká kamarádka. To byla velká kamarádka celé naší rodiny. Jiřinka Šiklová zůstala blízkým člověkem až do svého odchodu. Já jsem si jí velice vážila. Nesmírně chytrá, elegantní, a statečná žena, neuvěřitelná. To jsem právě říkala, že tato žena, i Milan Šimečka i můj táta by byli schopni skutečně žít v komunismu. Já si sebe asi představit neumím, ale tito lidé byli takoví ryzí. Nevím, jestli to bylo tím, že zažili druhou světovou válku, přežili ji, žili v hrozně skromných poměrech. Můj táta nikdy nebyl materiálně založený, to mu unikalo, ale stejně tak i Jiřina – ona úplně kašlala na materiální věci. A i ten můj strýc Milan Šimečka, já vím, v jak úplně obyčejném bytě oni s tou tetou Evou Šimečkovou žili u nádraží, kde neustále byl tlampač, který vyhlašuje, jak odjíždí vlaky, v zaprášeném prostředí u výpadovky – ale oni byli spokojení úplně s hrozně málem. Dneska si to úplně neumím přestavit, ale oni žili opravdu duchovně.“

I když měla Jiřina Šiklová disidentskou minulost a byla i vězněna, po revoluci nestála o významné politické či jiné posty. Přednášela na fakultě a působila v řadě neziskových organizací. Zemřela v květnu 2021, její odkaz však žije dál.