Jiří Suchý. Nestor české textařiny, kterého mezi básníky žádný Vítězslav nezval

Ačkoli, jak sám napsal, mezi básníky ho žádný Vítězslav nezval, jeho následovníci ho považují za nestora české textařiny. První medailon ze série Básníci české písničky věnují autoři Tomáš Maleček a Vladimír Kroc zakladateli divadla Semafor Jiřímu Suchému. Komu závidí nápad na neotřelý rým? Kdo byl jeho vzorem? A odkud k němu přicházejí nápady? A je i pro něj termín nejlepší inspirací?

Není jen autorem textu, ale dokonce hudby ke skladbě, která vznikla před 66 lety, ale jako by nezestárla. Jiří Suchý legendární Pramínek vlasů zkomponoval pro první hru Divadla Semafor Člověk z půdy.

Pokud by měl ale označit skutečný klenot ze své textařské tvorby, sáhl by po jiném semaforském evergreenu – Jó to jsem ještě žil. „Nevím, proč jsem začal psát o vojákovi v první světové válce, představoval jsem si, jak s foukací harmonikou stojí v zákopech a zpívá si tuto písničku.“ Původně Jiří Suchý chtěl, aby píseň zazněla v plné mohutnosti se smíšeným sborem a varhanami. Jiří Šlitr ale melodii složil inspirován Karlem Hašlerem – prostou.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.