Jiří Menzel bude hrát v maďarském filmu

Host (Jiří Menzel): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jiří Menzel se narodil 23. února 1938 v Praze. V roce 1963 absolvoval FAMU. 5 let nato získal Oskara za film Ostře sledované vlaky z roku 1966. Na toto ocenění byl znovu nominován v roce 1986 za film Vesničko má středisková. Mezi tituly, které režíroval, jsou třeba Skřivánci na niti, film, které dlouhá léta ležel v trezoru. Zločin v šantánu, Rozmarné léto nebo třeba Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina. Jako herec se objevil namátkou ve filmech Kdyby tisíc klarinetů, Hra o jablko, Něžný barbar nebo ve filmu Malá apokalypsa. Jiří Menzel se v posledních letech věnuje hlavně divadelní režii. Velké oblibě se těší třeba v Bulharsku, Norsku, Chorvatsku nebo Maďarsku, kde po premiéře hry Ještě jednou zezadu dostal v Budapešti vysoké státní vyznamenání Řád středního kříže s hvězdou. Je svobodný, bezdětný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nesnažil jste se někdy spočítat všechna ta státní vyznamenání a filmová a divadelní ocenění, která jste kdy dostal?

Host (Jiří Menzel): To nejde. To si člověk nemá pamatovat, protože to by byl moc nafoukaný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Prý byste měl hrát v maďarském filmu Světová atrakce, dodó a naftalin, to je název. Režisér Robert Koltaj vás obsadil do role ředitele divadla. Prozradíte nám o tom něco?

Host (Jiří Menzel): To je historka docela zajímavá, to je komedie z roku 1956 z doby, kdy byla v Budapešti ta revoluce, ten pokus zvrátit komunistický režim, takže to je taková hořká komedie. Já tam hraji ředitele, to jsou takoví lidé, kteří, i když mají dobrou vůli, tak v tom režimu vždycky nějakým způsobem proplavou. Docela hezká zajímavá věc.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak je to s vaší maďarštinou? Asi vás bude dabovat tamní herec?

Host (Jiří Menzel): Ano, to musí, protože ta moje maďarština...Umím už pár slov, ale to by na tu roli nestačilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste šéfoval programu Vinohradského divadla, byl jste umělecký šéf. Jak na tu dobu vzpomínáte, když už jste se zmínil o tom ředitelování?

Host (Jiří Menzel): Rád, já mám to divadlo moc rád, je to důstojná scéna a myslím, že je dobře, že už tam je jiný šéf.

Moderátor (Naděžda Hávová): Sledujete jeho práci? Jak si vede Martin Stropnický?

Host (Jiří Menzel): Já tam teď už mockrát nebyl, ale ten repertoár, který je, myslím, že je dobrý. To, že tam dostal Mariana Labudu nebo že se do divadla vrátila Jiřina Bohdalová, za to mu já děkuji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak často vůbec chodíte do divadla nebo do kina?

Host (Jiří Menzel): Do divadla chodím častěji, protože to je zajímavější, to je živější. Kino vás trošku odradí, protože ty, co s vámi jdou do kina, tak většinou jsou lidé, kteří se v tom kině neumí chovat. Potom je pro mě pohodlnější, protože nemám ty velké nároky na stereo zvuk a všelijaké ty zvukové efekty, ani na velké plátno, tak je to pro mě příjemnější a pohodlnější to vidět doma na DVD nebo na VHS. Také mám raději ty starší filmy než ty úplně super nejčasnější. Ty totiž také velice rychle už přestanou být zajímavý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Víme o vás, že se na své filmy nedíváte, ale vám to nevadí, když běží film v televizi, režiséři většinou trpí tím, že to právě není to velké plátno.

Host (Jiří Menzel): To mě vadí jenom kvůli panu Šofrovi, kvůli kameramanovi, který tomu filmu dá hodně. Když mě někdo řekne, že viděl můj film na VHS, tak mě urazí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Povídka Smrt pana Baltazara, V perličkách na dně, Oskarové Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek. To jsou všechno vaše filmy podle předlohy Bohumila Hrabala. Řekl jste o něm, že byl něco jako váš strejda, který vás učil žít víc.

Host (Jiří Menzel): Tak on uměl žít, on uměl ten život pěkně náležitě vychutnat. Já jsem prostě z jiné rodiny, z měšťanské, a byl jsem takový jako trošku hýčkaný a vlastně do dneška zjišťuji, že jsem se k tomu životu choval zbaběleji, než to uměl Bohumil Hrabal. Stýská se mi po něm.

Moderátor (Vladimír Kroc): Včera v Kersku skončila výstava fotografií a rekvizit z filmu Ostře sledované vlaky. Nezdá se vám, že těch akcí, kteří připomínají nedožité devadesátiny Bohumila Hrabala, bylo najednou u nás skoro až moc?

Host (Jiří Menzel): Ne. Já jsem teď byl v Maďarsku, tam se kolem toho Hrabala dělo daleko víc věcí. Tam dokonce v knihkupectvích jsou jeho knížky a dokonce knížka o něm, kterou napsal Čech a která tady, pokud vím, ještě nevyšla. Promítají se filmy o něm nebo jeho filmy více než tady. My se k panu Hrabalovi chováme dost macešsky, ale to už asi zřejmě patří k takové české tradici.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná to právě není problém jenom Bohumila Hrabala.

Host (Jiří Menzel): Chováme se hnusně i ke Kondorovi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte pro to nějakou teorii, nějaké vysvětlení, proč to tak je?

Host (Jiří Menzel): Češi jsou takový podivný národ. Podívejte, jak se chovali k Havlíčkovi, k Boženě Němcové. To až musí ty lidi hodně umřít a hodně být daleko mrtví, k Machovi, aby lidem došlo, co to bylo za člověka.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nicméně teď ve čtvrtek bude v pražském Edenu v rámci běhu pro Paraple pokřtěno cédéčko Perličky Bohumila Hrabala. Načetl jste povídku U zeleného stromu z knihy Perličky na dně. Jak to probíhalo? Vybíral jste si ji sám nebo vám byla přidělena?

Host (Jiří Menzel): Mně udělali hroznou radost, když mi zavolali, že chtějí, abych se toho zúčastnil, protože já nejsem herec profesionální, já hlavně jako speaker mám hrozné vady v řeči, v dikci, nemám tu řeč tak kultivovanou jako mají ti správní herci, která naopak mně se hrozně líbí, když to herec umí mluvit, takže je to taková trošku rarita. Nenechal jsem si to ujít. Nabídli mi povídku, která se mi zdála taková trošku málo srozumitelná na poslech. Proto jsem si vzal jinou, kterou jsem znal ještě, to byla jedna z prvních povídek, kterou jsem si od Hrabala četl a která mě potěšila. Potom mě řekl pan Halas, že by mi rád nechal číst ještě nějakou jinou povídku pro rádio, čímž jsem úplně strašně nafoukaný z toho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Patřilo by se říci, že výtěžek z prodeje tohoto cédéčka, kde kromě Jiřího Menzela nebo Zdeňka Svěráka jsou ještě samozřejmě další, třeba Viktor Preis, Josef Abraham a nebo dokonce Bohumil Hrabal, to je samozřejmě z našeho archivu, tak výtěžek půjde na konto Paraple. Teď se vracím zase k tomu běhu pro Paraple, který bude ve čtvrtek. Vy se toho zúčastníte, hlavně toho křtu cédéčka. Poběžíte sám?

Host (Jiří Menzel): Tak to já nevím, jestli bych to vůbec doběhl. Já jsem takový sportovec, že se vždycky jdu projít na roh a zase zpátky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Uvidíte, třeba se necháte strhnout tou atmosférou. Pojďme zpátky zase k vaší práci. Vy jste práci režiséra přirovnal k architektovi. Můžete to vysvětlit?

Host (Jiří Menzel): Ne práci režiséra, práci scénáristy nebo dramatika. Autor normální knížky si píše, jak chce. Tak to je, řekl bych, volný malíř. Kdežto scénárista, dramatik, musí psát tak, aby to divák mohl sledovat, aby ten příběh byl tak vystavěný, aby pořád budil divákovu pozornost podle určitých zásad, protože divák to musí na rozdíl od čtenáře sledovat určitou dobu. Čtenář si odejde, kdy chce, vrátí se, přeskočí. Ten divák musí ten příběh vstřebat, to je také trochu fyziologie, chvilku je soustředěný, chvilku méně a musí se vystřídat napětí. Na to už přišel jistý pan Aristoteles, to jsou zákony stejně přísné a pravidelné jako fyzikální zákony a ty musí dodržovat architekt také. Nemůže si jen tak namalovat, co chce. V tom je ten rozdíl.

Moderátor (Vladimír Kroc): K čemu byste přirovnal vaši práci režiséra?

Host (Jiří Menzel): Já jsem spíš stavbyvedoucí, který musí dát dohromady pořádnou parcelu, ale hlavní a důležitý autor je ten scénárista, ten architekt.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co se právě předloh vašich filmů týče, nevím, jestli je to štěstí, abyste si pečlivě vybíral autory, ať už byly ty předlohy nebo i scénáře, které byly psány přímo jako filmové. Jak to bylo s tím obsazením? Byla to někdy také náhoda?

Host (Jiří Menzel): Tak tomu se nevyhnete. Někdy máte na mysli nějakého herce a z nějakého důvodu nemůže nebo zjistíte, že to nejde. Měl jsem více štěstí než rozumu, protože nakonec jsem vždycky padl na lidi, kteří byli skvělí. Já nemám v paměti žádný problém, že bych s někým měl. Myslím, že největší štěstí jsem měl, že jsem mohl pracovat s panem Hrušínským, stejně tak třeba s Marianem Labudou, s Josefem Abrahamem, s celou řadou lidí. vždycky jsem rád pracoval s těmi, které už jsem znal.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme trošku jinam od filmu. Jaký jste byl v dospívání? V jednom rozhovoru jste se popsal jako tupé indolentní individuum. Teď cituji: Byl jsem neduživý, líný a vzpurný hajdalák, špatný žák. Nepřeháníte?

Host (Jiří Menzel): To pořád platí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak ještě popište něco navíc, třeba nějaké dobré zážitky z dětství. Jako student FAMU jste už potom rozhodně hajdalákem nebyl.

Host (Jiří Menzel): Já byl benjamínek, takže hajdalákem jsem byl, ale protože jsem byl nejmladší, tak mně to odpustili. Já jsem dokonce byl na vyhazov, protože jsem byl opravdu indolentní a pak profesor Vávra mě tenkrát zachránil, protože tvrdil, že mám talent.

Moderátor (Vladimír Kroc): Otakar Vávra, jak jste zase řekl v jiném rozhovoru, z vás prý udělal režiséra, takže na něj asi vzpomínáte rád?

Host (Jiří Menzel): To je jedna z dalších štěstí, které jsem v životě měl, že jsem padl do rukou právě Otakaru Vávrovi, protože to je profesionál, který jednak se ten film sám naučil. On je původně architekt, on studoval architekturu mimochodem. Je to člověk, který myslí racionálně a na tu svoji profesi se velmi cílevědomě a poctivě připravoval. Když potom měl začít učit, tak se i na to učení dlouho a cílevědomě připravoval. Takže nám během těch čtyř let řekl všechno, co o tom filmu věděl. To bylo strašně dobře. Já jsem původně chtěl dělat divadelní režii, mě nevzali na divadelní školu pro nedostatek talentu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Počkejte, a jak to, že vás pak vzali na FAMU?

Host (Jiří Menzel): Tam byli jiní pedagogové.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kteří lépe ten talent odhalili?

Host (Jiří Menzel): Mohu to tak říct.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste mezitím dělal v Československé televizi.

Host (Jiří Menzel): Ano, já jsem jeden z nejstarších lidí, co pracovali v televizi, ne úplně ten nejstarší, ale mezi rokem 1956 a 1957 jsem byl jako elév v Měšťanské besedě a to bylo strašně hezké. Právě proto jsem si myslel, že když nejsem dost dobrý do divadla, televize, která se bude rozvíjet, bude potřebovat i takové ty méně talentovaní, a proto jsem se přihlásil na FAMU a tam jsem měl tu kliku, že jsem se dostal do třídy pana profesora Vávry.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vzpomenete si, jakou hru jste prvně režíroval na divadle?

Host (Jiří Menzel): Mandragoru. To bylo moc hezké, protože já jsem studoval na FAMU, ale docházel jsem do divadelní školy se koukat na své přátele, měl jsem tam kamarády, Abraháma, Čepka. Ti všichni mí kamarádi věděli, že já mám rád divadlo. Když potom se zakládal činoherní klub a museli rychle dělat řadu premiér, tak si na mě vzpomněli a pan ředitel Vostrý mě zavolal, jestli také nechci režírovat. Když jsme se radili co, tak on říkal: Já nevím, ale potřebuji zaměstnat 5 kluků, Hrzána, Somra, Čapka, Hálka a Frantu Hosáka. Tak najdi něco pro 5 mužských. Já jsem šel domů a vytáhl jsem z knihovny Mandragoru, pan Vostrý si ji přečetl a takhle jsme to secvičili. Od té doby já nevěřím moc na takové ty dramaturgické úvahy, protože ta komedie se potom hrála 11 let. Dostala mě do světa, protože jednak jsme s ní objeli celou Evropu a jednak to viděl ředitel Basilejského divadla a ten mě okamžitě angažoval do Basilie.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych se zase vrátil, s dovolením, ještě na chvilku v čase ještě dál, protože já jsem si o vás přečetl, že jste byl vychováván Hrubínem, Trnkou, Svolinským, skautskými časopisy, Foglarovkami, Čapkem, Čechovem. Rodiče vás prý vedli k idealismu. Hodnoceno teď s odstupem, bylo to dobře?

Host (Jiří Menzel): Já si myslím, že jo, akorát teď z toho mám trošku potíže.

Moderátor (Vladimír Kroc): V jakém smyslu?

Host (Jiří Menzel): Člověk musí být dneska ambiciózní a velice sebevědomý a mě učili: Sedávej v koutě a moc o sobě nemluv a nechlub se a neupozorňuj na sebe a tak. Teď vidím, že čím víc člověk je na sebe pyšnější a čím víc si o sobě myslí, tím má také větší autoritu. Mně se to nelíbí, ale je to tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mě teď napadlo s tím sebevědomím. Jak se díváte na soutěže typu Česko hledá Superstar? Přiznávám se, že moc nechápu, jak mohou být ty výsledky předmětem tolika rozhovorů. Už jenom dnes jsem to slyšel asi desetkrát.

Host (Jiří Menzel): Je to výsledek toho, jak se daří ten národ zblbnout. Mimochodem to děvče Dajdou, mě napadla taková trošku kacířská myšlenka, to není nic nového myslet si o sobě hodně. Je tady člověk, který to dělá už 15 let daleko rafinovaněji, pan profesor Knížák. Neumí nic, ale myslí si o sobě hodně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já myslím, že takových je tady víc. Pojďme ještě zpátky od soutěží typu Česko hledá Superstar k filmu, respektive potažmo k divadlu, protože od filmu jste si teď dal oddych, pauzu. Na čem teď pracujete na divadle? Já si myslím, že to je trošku výjimečné, že se teď nacházíte zrovna v Praze, protože vy už více méně pracujete jenom v cizině, třeba v tom Maďarsku.

Host (Jiří Menzel): Já mám dělat příští rok jednu hru v Budapešti, tak jsem už dostal překlad. Dávám ho dohromady s českým překladem, což je docela zajímavá práce. Připravuji si to v hlavě, jak to asi bude vypadat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte tam v Maďarsku v Budapešti nějakého svého dvorního tlumočníka? Mně by hrozně zajímalo, jak funguje práce českého režiséra s maďarskými herci.

Host (Jiří Menzel): Ano, dokonce je to vynikající člověk, je to bratislavský novinář Laci Sabó, s kterým se znám už dlouho, protože on jezdí sem. On to vlastně zprostředkoval.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono to není úplně tak, že byste nerežíroval v Česku, ale můžete srovnávat, když vidíte práci herců u nás na divadle, potom třeba v Bulharsku, v Maďarsku nebo v Norsku, je v tom rozdíl?

Host (Jiří Menzel): Myslím, že není rozdíl mezi tím, jestli to je Maďar nebo jestli to je Nor. V tom není rozdíl. Rozdíl je prostě v lidských kvalitách těch jednotlivých herců. Myslím, že jsem měl štěstí na dobrý lidi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste se možná úmyslně vyhnul odpovědi na moji otázku. Myslel jsem to tak, jestli třeba přístup našich herců je jiný než v zahraničí?

Host (Jiří Menzel): Jak kde. Když pracuji v soukromém divadle, kde herci nejsou placeni za zkoušky, ale až za představení, tak to jde náramně rychle a hezky. Když děláte v divadle, kde je subvencované, tak je na to zkoušení a učení textů vždycky dost času a je to trošku těžší práce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jsme měsíc v Evropské unii. Poznal jste to na vlastní kůži?

Host (Jiří Menzel): Jo, jel jsem do Budapešti a na Slovensko, ty přechody přes hranice byly báječný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Za chvíli budeme vysílat spoty volebních uskupení. Mimochodem i proto je o něco kratší náš dnešní rozhovor. Podle čeho se budete rozhodovat vy, půjdete-li k volbám?

Host (Jiří Menzel): No podle toho, komu věřím. Podle toho, co za ním je, kdo jenom nekecá. Já nemám rád takový ty zlatoústý řečníky, kteří dokáží lidi oblbnout a jsou to v podstatě podomní obchodníci, lháři. Lidi, o kterých vím, že lžou, tak ty volit nebudu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Za měsíc budou prázdniny. Prázdniny budou mít nejenom děti, školáci, budou je mít také divadelníci. Bude je mít i Jiří Menzel?

Host (Jiří Menzel): Ano, já budu na chvilku v Dubrovníku a potom budu doma předělávat byt.

Moderátor (Vladimír Kroc): V Dubrovníku vás čeká opět nějaká režijní práce?

Host (Jiří Menzel): Ne, jenom se jdu podívat, jak to tam vypadá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaké to je, když se tam třeba vrátíte po roce? Předpokládám, že tatáž hra se stále ještě hraje, poznáte ji ještě?

Host (Jiří Menzel): Ne, určitě ne, protože oni jsou dost disciplinovaní, ale tam se nebude hrát moje hra.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže se jenom jedete podívat za přáteli?

Host (Jiří Menzel): Jedu se tam podívat.

Moderátor (Vladimír Kroc): My děkujeme za to, že jste přišel. Těšíme se na shledanou ve čtvrtek odpoledne na běhu pro Paraple. Jenom připomenu, že to je na atletickém stadionu Slavie v Praze. Naším dnešním hostem byl režisér Jiří Menzel. Přejeme, ať se vám všechno daří. Mějte se hezky, na shledanou.

Host (Jiří Menzel): Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.