Jiří Madar, ředitel Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem

Host (Jiří Madar): Dobrý den.

Moderátor (Jana Klusáková): Krátce o vás, je vám čtyřicet pět let, vystudoval jste medicínu na Karlově univerzitě v Praze, jste ortopedem s dvěma atestacemi. Kdy naposledy jste operoval?

Host (Jiří Madar): Já mám pocit, že minulý týden.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy nejste jenom úředníkem?

Host (Jiří Madar): Tak já si praxi držím, protože funkce ředitele je nejistá, že jo, takže ty ruce musejí zůstat šikovný.

Moderátor (Jana Klusáková): Zaujal mne výčet vašeho dalšího školení. Před dvěma lety, nástavbová atestace organizace zdravotnictví, kurs mediální prezentace, v loni postgraduál management kvality ve zdravotnictví a na Masarykově univerzitě v Brně jste zahájil doktoranské studium, obor sociální lékařství, kvalita zdravotní péče. Není to z Ústí do Brna trochu z ruky? Jak to všechno stíháte?

Host (Jiří Madar): Masarykova univerzita v Brně mně vyšla vstříc, jsou tam dobří oponenti, kteří se věnují kvalitě zdravotní péče. Takže si myslím, že to moje studium bude přínosem.

Moderátor (Jana Klusáková): Za vašeho ředitelování, pane doktore Madare, během necelých tří let přešla ústecká nemocnice z hluboké ztráty ke slušnému zisku. Znáte nějakou jinou českou nemocnici, kde se to také podařilo?

Host (Jiří Madar): Asi jiná není, protože jiné nemocnice jsou v zisku trvale léta. A ty, které jsou ve ztrátě, tak tam se ta ztráta spíš prohlubuje.

Moderátor (Jana Klusáková): Která je v zisku, trvale léta?

Host (Jiří Madar): Tak já osobně vím, že je to hradecká nemocnice, fakultní. Ta určitě.

Moderátor (Jana Klusáková): Také prý si slušně stojí Ústřední vojenská v Praze.

Host (Jiří Madar): A asi Ústřední vojenská nemocnice v Praze, ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžete o sobě říci, že právě vy jste strůjcem té pohádky s dobrým koncem?

Host (Jiří Madar): To není práce jednotlivce, to je práce celého týmu. Čili tam došlo ke změně celého vedení nemocnice a samozřejmě sám, sám voják v poli by nic nedokázal.

Moderátor (Jana Klusáková): Došlo ke změně, z vaší iniciativy?

Host (Jiří Madar): Ano, ano, došlo k obnově týmu, přišli kvalitní lidé i zvenčí, kteří, jak já říkám, ani nejsou svázáni moc se zdravotnictvím, takže mají takový tvrdší pohled třeba na ekonomiku.

Moderátor (Jana Klusáková): Změny vždycky bolí, koho to bolelo?

Host (Jiří Madar): Tak bolí, samozřejmě. Ale já myslím, že jsme se rozešli v dobrém, se všemi.

Moderátor (Jana Klusáková): V elaborátu, který jste nám poslal, píšete. My v Masarykově nemocnici, v Ústí nad Labem, považujeme za vyloučené, že by vyšší platby zdravotních pojišťoven vyrovnaly současné deficity nemocnic. Proč si to myslíte? Vy nechcete víc peněz od pojišťoven? A když ne od pojišťoven, tak od koho?

Host (Jiří Madar): No tak takový ten koláč na to zdravotnictví, v podstatě je limitovanej. Takže i ty zdravotní pojišťovny už dneska mají problémy, jak proplácet. To znamená, že já si myslím, že samozřejmě, všichni chtějí víc peněz. Ale je nutné restrukturalizovat síť těch nemocnic v České republice, protože platby zdravotních pojišťoven nemůžou narůstat. A já si myslím, že hodně rezerv je právě v hospodaření těch nemocnic.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy si myslíte, že do zdravotnictví, obecně u nás, jde peněz dost?

Host (Jiří Madar): Já osobně si myslím, že ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A kde jsou?

Host (Jiří Madar): Jo, to já nevím. My jsme na to u nás přišli, ale nemůžu hovořit asi za celou republiku.

Moderátor (Jana Klusáková): Peníze se nemohou nikde ztratit. A také se nemohou nikde jen tak vylíhnout. Takže vy jste je někde přece jenom získat museli. A já jsem se s dobře informovaných kruhů dozvěděla, že vyplácíte nejnižší lékařské platy v republice, je to pravda?

Host (Jiří Madar): To není pravda, ne, ne, ne. My jsme samozřejmě před těma třemi lety byli, já bych řek, asi třetí od konce, v průměrných platech. Ale jenom lékařů. Třeba u sester a středního personálu jsme byli v té první polovině. No a během těch dvou let nebo tří let, vlastně my jsme si nasadili takovou vizi, že chceme ty platy zvyšovat postupně. Taky to dodržujem, takže se postupně dostáváme na ty přední místa. Dneska už třeba v rámci kraje máme ty platy na ty vyšší úrovni. A jak je vidět, na těch nemocnicích, kde, jak bych to řek, podlehli tlaku, tlaku odborů, tak dneska ty nemocnice vidíte, v jakých jsou hlubokých ztrátách. A spíš dojde třeba k jejich zavření, možná ty lékaři nebudou mít práci. Čili po dohodě jsme šli tou postupnou cestou. A myslím si, že jsou dneska všichni spokojení.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy tam máte do Německa, coby kamenem dohodil. Neutíkají vám tam lékaři?

Host (Jiří Madar): Zatím nám z naší nemocnice neutekl ani jeden lékař, do Německa. Spíše někteří odešli k firmám, u nás je spíš ten problém, že my jsme nemocnice, která vychovává mladé lékaře, oni dělají hodně výkonů. A potom, když získají ty největší zkušenosti, které by nám měli vracet, tak odcházejí spíš do Prahy, sem na kliniky.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdyby vy jste byl mladý, dobře vyškolená lékař, tak by jste taky možná mířil do Prahy.

Host (Jiří Madar): Já jsem v té pozici osobní byl také, před deseti lety. Ale myslím si, že když si pak zhodnotíte, co ti lékaři třeba takové ústecké nemocnice odoperují, na rozdíl od těch pražských mladých lékařů, tak to je obrovský rozdíl.

Moderátor (Jana Klusáková): U vás mají víc práce.

Host (Jiří Madar): U nás mají víc práce a hlavně víc operují. Třeba nebo mají větší možnosti prostě na ten odborný růst. Více samostatnosti.

Moderátor (Jana Klusáková): A o to lékař stojí.

Host (Jiří Madar): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Po celý život?

Host (Jiří Madar): No já doufám, že ano, protože jinak by ta naše práce neměla smysl.

Moderátor (Jana Klusáková): Dále jste nám napsal, zatímco před třemi roky jsme byli ve ztrátě čtyřicet šest milionů korun, listopad loňského roku jsme uzavřeli se ziskem třiceti osmi milionů. Z dvou tisíc zaměstnanců jsme snížili počet o čtyřicet osm lidí. Na našem běžném účtu je teď sto třicet milionů. Nemocnice je firma jako každá jiná, to jsme pochopili. A tak se ptáme, jaké procesy v takové firmě probíhají? Kde jsou v nich černé díry, kde jsme dělali chybu? Kde jsou v nich černé díry?

Host (Jiří Madar): Ta situace bude podobná v mnoha nemocnicích. Já můžu mluvit o té naší. Samozřejmě, že když se začnete zabývat tou otázkou, že nemocnice je firma jako jiná, což není běžný přístup. Ale my si opravdu myslíme že ano. A začnete popisovat ty činnosti, vlastně v té nemocnici. Tak zjistíte, že každý vedle sebe neví, co dělá ten druhý, mnohdy dělají zdvojené činnosti. Čili to je jedna věc, byly tam neefektivní oddělení. Když máte oddělené o dvaceti lůžkách nebo o osmi lůžkách, tak ten počet těch sester a nižšího personálu je stejný. Čili my jsme sdružili ta oddělení, takže vlastně došlo i propuštění těch lidí, jak jsme uvedli. No a samozřejmě největší díry černé jsou v hospodaření. To znamená, musely se probrat smlouvy, nasmlouvávat nové ty smlouvy. A ono když platíte ve splatnosti, tak se s těma firmama dobře jedná. Samozřejmě bylo roční krizové řízení. To znamená, že všechno bylo centralizované na vedení, nebylo to jako dřív, že jak já říkám, že si lékaři objednávali za kalendáře, co chtěli a za jakou cenu chtěli. Takže.

Moderátor (Jana Klusáková): Pardon, jak to myslíte?

Host (Jiří Madar): No to jsou různé nabídky firem, že vám prodaj a daj vám kalendář. A ta cena je samozřejmě vyšší. A té nemocnici se to nevyplácí. Čili my jsme nastoupili tu filozofii, že nasmlouváváme co nejnižší nákupní ceny, to co uspoříme, jsme ochotni těm lékařům zase dát právě na těch platech. Dneska když máme popsané ty činnosti odpovědnosti, jak má být dokumentace vedená. Podávání prášků. Tak konečně pochopili, že to je i na jejich ochranu, proti právníkům, kteří dneska se na to zdravotnictví chystají. Takže my vlastně víme, že ta činnost je prováděna bezpečně. Jak pro pacienta, tak pro toho zaměstnance.

Moderátor (Jana Klusáková): Proč se chystají právníci na zdravotnictví? Právem?

Host (Jiří Madar): Já nevím, proč se chystají, jestli mají málo práce už někde jinde,ale ten trend tady je. A ten počet těch právně zaštítěných stížností stoupá nejen u nás, ale myslím si, že ve všech zdravotnických zařízení.

Moderátor (Jana Klusáková): Myslíte si, že je to tak správné, že si lidé, totiž pacienti, že se naučili také si stěžovat?

Host (Jiří Madar): Pokud jsem nespokojenej v servisu, tak si taky stěžuju, že jo. A buď s právníkem nebo bez právníka. A zdravotnictví je služba jako každá jiná. A ten klient, který nám přijde, tak by měl odejít spokojen. To znamená, my to i vnímáme pozitivně, protože pokud nemáte tu zpětnou vazbu, tak nemůžete nic zlepšovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Pane řediteli Madare, vy o úspěších Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem píšete. Vy to zveřejňujete, netajíte se s tím. Přicházejí k vám kolegové, se žádostí o pomoc, o vaše zkušenosti?

Host (Jiří Madar): Máme návštěvy, ty ostatní z nemocnic, chtějí vědět, chtějí se u nás podívat na to, co jsme u nás provedli, podle té normy IZO. Takže my to rádi předáváme, protože, jak já jsem řek a myslíme si to všichni, že to je cesta, která by pomohla uspořit prostředky ve zdravotnictví.

Moderátor (Jana Klusáková): Norma IZO je takové zaklínadlo, řekněte o ní něco, velmi krátce.

Host (Jiří Madar): Tak je to evropská norma, která vlastně pronikla i do Čech, tady neustále každoročně stoupají firmy, které vlastně se certifikují podle té normy. Je to norma, která ve své nové verzi vlastně pamatuje i na služby. To znamená, že i na zdravotnictví. A je to vlastně popis toho, jak by jakákoliv firma měla fungovat. Jak mají být popsány a evidovány a zaznamenávány ty činnosti. Jak mají být kontrolovány a měřeny. Není to o léčení, samozřejmě. Není to o léčení.

Moderátor (Jana Klusáková): Protože léčení je těžko měřitelné.

Host (Jiří Madar): Léčení se dá velmi těžce měřit. A já si myslím, že i pacienti dneska u nás nejsou jaksi vychováni k tomu, umět zhodnotit kvalitu té poskytnuté lékařské péče. Ale spíše oni naopak hodnotí to subjektivní vnímání. Toho pobytu v té nemocnici. Jestli se na něj sestřička, doktor usměje.

Moderátor (Jana Klusáková): Což také není nezanedbatelné.

Host (Jiří Madar): Já si myslím, že to hraje obrovskou roli, obrovskou roli.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 posloucháte Radiofórum, naším hostem je doktor Jiří Madar, ředitel Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. A co děti, mají si kde hrát? Ptá se populární píseň. A já se ptám. A co pacienti, mají kde stonat? Zbývá na ně v tom složitém systému místo?

Host (Jiří Madar): Každý určitě nerad stoná. A pokud musí, vyhledá naše služby, tak ta nabídka, teď v České republice, je až předimenzovaná.

Moderátor (Jana Klusáková): V těch vašich materiálech mě překvapil termín klienti nebo zákazníci. Vy neříkáte pacienti?

Host (Jiří Madar): No tak říkáme, ale spíše dneska vidíme, ty lidi, jako klienty naší firmy, naší nemocnice. To znamená, my chceme, aby k nám chodili, aby u nás byli spokojeni.

Moderátor (Jana Klusáková): Klient, jak známo, platí. Platí se u vás?

Host (Jiří Madar): No tak u nás se neplatí, samozřejmě, jako v celé České republice. Za ty výkony a za tu péči, že, které je plně hrazený. Samozřejmě, protože si myslím, že je správné mít vícezdrojové financování, takže poskytujeme určité nadstandardní služby, které tedy se hradí.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak dlouho se u vás, pane řediteli, čeká na operaci kyčle, na endoprotézu?

Host (Jiří Madar): Operace kyčelního kloubu, u nás je čekací doba okolo jednoho roku až jednoho a půl roku. Ale samozřejmě, my bychom byli schopni operovat technicky více lidí, ale bohužel ty prostředky na to nejsou.

Moderátor (Jana Klusáková): Prostředky, to je peníze.

Host (Jiří Madar): Prostředky jsou peníze a úhrady od zdravotních pojišťoven.

Moderátor (Jana Klusáková): Když máte takovej balík peněz v bance?

Host (Jiří Madar): No samozřejmě, to jsou peníze, ale když si to uvědomíte, my vyplácíme každý měsíc, s odvody, okolo šedesáti milionů na mzdách, jenom našich zaměstnanců. A jsou peníze, které investujeme do techniky, do nových přístrojů. A tuhle tu péči by měly hradit zdravotní pojišťovny.

Moderátor (Jana Klusáková): Prohlašujete, že jste nemocnice s vlídnou tváří. Jak konkrétně se to projevuje?

Host (Jiří Madar): Vidíte, že z toho vypadla úplně odbornost. Protože my jsme se shodli na tom, že odborníkem by měl být každý. A to co rozhoduje o tom, že ten pacient u nás bude spokojen, je to opravdu, jak se k němu chovám. Že ten zaměstnanec je slušně oblečen, že všechno vysvětlí, čili máme takzvané desatero. Samozřejmě že já osobně jsem si vědom toho, že to nejde zlomit ze dne na den. To znamená, že to zavádíme, ale ono když se pak jdete podívat po té naší nemocnici a všude na chodbách visí ty naše desky, to desatero. A přečte si to ten zaměstnanec, který ráno přijde. Nebo i ten pacient. Tak to pak jakoby ten zaměstnanec se může hůře tvářit nepříjemně. Když ten pacient ví, že se na něj má smát.

Moderátor (Jana Klusáková): Poslechneme si teď anketu, na Hlavním nádraží v Praze se občanů z celé republiky ptala Martina Hanáčková.

Redaktor (Martina Hanáčková): Koho je vám právě nejvíc líto?

Projev náhodného občana: Protože jsem věřící, tak těch, kteří neznají pána Ježíše. Tak ne že by mi jich bylo líto, jenom vím, že ten život je hezčí.

Projev náhodného občana: Mně je nejvíc líto pana profesora Klause.

Projev náhodného občana: Sebe. Sebe.

Projev náhodného občana: To je těžká otázka. Asi těch, kteří tady stojí tu frontu.

Projev náhodného občana: No to jste mě dostala. Mně je nejvíc líto támhle Slavoje, on měl fakt takový pěkný vlasy a šlo to dolů.

Projev náhodného občana: Asi těch bezdomovců, to je vše.

Projev náhodného občana: Lituju lidi mladý, který musej dneska prožívat takovýhle podmínky. Podnikatelé, mladí, který nemaj podmínky k podnikání. Staří lidi, maj taky špatný podmínky k životu.

Moderátor (Jana Klusáková): A táž otázka pro ředitele ústecké nemocnice, doktora Madara. Koho je vám právě nejvíc líto?

Host (Jiří Madar): Možná té generace naší, která neměla ty možnosti, jako má ta mládež dneska. A to znamená, že to je i v tom, na co jste se mě ptala. Jestli odchází lékaři a tak. Já si myslím, že my jsme prožili takovou dobu přelomovou, že my vlastně už dneska těžko něco změníme. Myslím si třeba život, změnu, odejít do zahraničí. A to si myslím, že ta generace naše je tím poznamenaná asi trošku.

Moderátor (Jana Klusáková): No je vám pětačtyřicet, jak tady zaznělo. To znamená, když se to tady převracelo, tak vám bylo něco málo přes třicet. Vy jste přece poměrně mladý muž.

Host (Jiří Madar): Tak.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to relativní, viďte.

Host (Jiří Madar): Je to relativní.

Moderátor (Jana Klusáková): Je vám, pane řediteli, líto lidí, kteří z nejrůznějších důvodů přecházejí chřipku. A ačkoliv se cítí bídně, hodlají zítra vyrazit do práce.

Host (Jiří Madar): To určitě, ten systém bohužel je tak nastaven, že z hlediska těch pracovních neschopností nebo toho, kdyby si kdokoliv z nás mohl jenom lehnout na ty tři dny, bez jakékoliv neschopnosti, tak si myslím, že by bylo lepší. Kor v době těch chřipkových epidemií, protože i to zatěžuje nás, jako zdravotnické pracovníky. A to si myslím, že by se dalo řešit efektivněji.

Moderátor (Jana Klusáková): A zatěžuje to i nás, dočasně zdravé, protože to všude rozprskávají.

Host (Jiří Madar): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Hodně se teď diskutuje o tom, zda říkat pacientům pravdu o jejich zdravotním stavu, jste pro?

Host (Jiří Madar): Já jsem plně pro. Každý za své zdraví zodpovídá. To znamená, že je potřeba to říkat, bohužel ta doba, než si to i my, jako pacienti, uvědomíme, zvykneme si na to, tak bude tak trochu delší. Čili teď jsme v takovém přechodném období, kdy opravdu na tom lékaři záleží, zda se rozhodne říct pravdu nebo ne. Jestli to ten pacient unese, ale musíme tam směřovat a musí se to, ale ti pacienti naučit. Vím i ze své praktické zkušenosti, že kolikrát pacientovi řeknete tři typy léčby, aby si vybral. A naopak on řekne, hlavně starší lidi teda říkaj, že ne, ne, ne pane doktore, já to nechám na vás. Tak v té chvíli bohužel musíte rozhodnout, ale musíme tam dospět.

Moderátor (Jana Klusáková): Leckoho možná překvapí, že Evropská unie se řídí v mnoha oborech jednotnými směrnicemi, které ale neplatí ve zdravotnictví. Možná to bude tím, že medicína úzce souvisí s kulturou té které země. Je to tak v pořádku?

Host (Jiří Madar): Dochází k sjednocování i poskytování zdravotní péče v rámci té Evropské unie. Ta technologie je všude stejná, že jo, školy, všichni se všude učí. Dneska je celý svět otevřen, to znamená, že se zaměstnanci zdravotnický setkávají všude. Takže já si myslím, že postupně ta pravidla budou nastavena stejně, v celé Evropské unii. A ono už to zaznívá i to řízení kvality, zavedení systému řízení kvality ve zdravotnických zařízení. V té Evropě už dneska zaznívá.

Moderátor (Jana Klusáková): Těšíte se na vstup do unie?

Host (Jiří Madar): Já se těším, moc. Já osobně i za naši nemocnici, protože jak jste řekla, my jsme kousek od hranic. A když si přečtete pravidla, jestli to tak bude, tedy nedojde k změně. Tak vlastně po vstupu do Evropské unie každý občan České republiky se bude moci léčit třeba do Německa a naše zdravotní pojišťovna to bude muset zaplatit. Ale i obráceně.

Moderátor (Jana Klusáková): A vy budete mít v nemocnici plno Němců.

Host (Jiří Madar): Ano, ano a peníze.

Moderátor (Jana Klusáková): No to budeme eurama platit všichni poté.

Host (Jiří Madar): Já si myslím, že je potřeba prostě tady v tom obstát, aby opravdu ty naši lidi a samozřejmě i třeba němečtí občané u nás, prostě se u nás léčili.

Moderátor (Jana Klusáková): Nebude to na úkor Čechů?

Host (Jiří Madar): Určitě ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Začala jsem jako v pohádce a jako v pohádce také skončím. Vyslechněte, milí posluchači, desatero zaměstnance Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Chovám se vlídně, přátelsky, vstřícně. Jsem vždy upravený, dbám na čistotu a pořádek. Nenechávám pacienta zbytečně čekat. Povídám si s pacientem a vše mu vysvětlím. Respektuji právo pacienta, znát diagnózu, plán vyšetření a léčby. Postup rizika vyšetření a zákroků. Naslouchám pacientovi, projevuji zájem a účast, respektuji jeho názory a přání. Chráním soukromí, ctím stud a důstojnost nemocného. Představuji si sebe na jeho místě. K pacientovi a příbuzným přistupuji vždy kladně. Co je to vždy kladně?

Host (Jiří Madar): Pozitivně. To znamená, že je asi nevyženu ze dveří hned.

Moderátor (Jana Klusáková): Těším se na ně.

Host (Jiří Madar): Těším se na ně.

Moderátor (Jana Klusáková): Ptám se pacienta, to je za deváté, s čím byl nespokojen, co mám zlepšit. A konečně za desáté, nespokojený pacient, ostuda nemocnice. Naším hostem byl doktor Jiří Madar, ředitel Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.