Jindřich Šídlo: Nejtěžší úkol Marie Benešové

6. květen 2019

Názory a argumenty

Marie Benešová má novou práci: je z ní ministryně spravedlnosti. A k tomu ji trápí pocit hluboké nespravedlnosti.

Jak se svěřila v rozhovoru pro Seznam Zprávy, dotkly se jí demonstrace proti jejímu jmenování, jichž se v ulicích českých měst zúčastnily tisíce lidí – naposledy vyšlo podobné množství občanů do ulic loni, na protest proti zvolení „komunistické mlátičky“ Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS.

Karel Hvížďala: Marie Benešová, reziduum staré občiny

Celkem bez povšimnutí médií i odborné veřejnosti zůstala asi nejzávažnější replika Marie Benešové, která má být jmenována 30. dubna 2019 ministryní spravedlnosti.

Dá se tomu rozumět, kdo by chtěl být v čemkoliv srovnáván zrovna s komunistickým poslancem Ondráčkem?

Pokud ovšem ministryně Benešová tvrdí, že byla kdysi národní hrdinkou a teď se najednou kvůli svému přátelství s prezidentem Zemanem stala málem vyvrhelem, je potřeba ji vyvést z iluze: v této zemi žije dost lidí, kteří ji rozhodně za hrdinku nepovažují.

Naopak, pokládají ji stále za jeden ze symbolů toho nejhoršího, čím tato země prozatím prošla: éry opoziční smlouvy, v níž jako nejvyšší státní zástupkyně přihlížela zneužívání policie a státního zastupitelství.

Problém musí řešit celá země

Petr Hartman: Proč Andrej Babiš nevyhodil Pavla Zemana, ale Jana Kněžínka

„Kdybychom chtěli vyhodit Pavla Zemana, mohli jsme to udělat už dávno,“ prohlásil na adresu nejvyššího státního zástupce premiér Andrej Babiš v rozhovoru pro deník Právo.

Mimochodem, když Benešová sepisovala pro prezidenta Zemana analýzu, zda je v této zemi možné objednat si trestní stíhání, nemohlo jí to dát příliš práce. Stačilo vzpomenout si na případy Hrubant, Macháček nebo Šírek, při nichž část policie a státních zástupců na zjevnou politickou objednávku likvidovaly nepohodlné policisty a zpravodajce.

Marie Benešová to pochopitelně neprováděla osobně – jen tomu ze svého postu přihlížela a pravidelně docházela na konzultace k předsedovi vlády Zemanovi.

Tohle je pověst, kterou si s sebou Benešová zaslouženě nese a důvod, proč část veřejnosti tak podrážděně reaguje na téměř jakýkoliv její výrok. Ať už jde o rušení vrchních soudů a státních zastupitelství a soudů, což je věc, o níž se mluví asi 15 let a Benešová ji stejně nestačí zúřadovat nebo omezení mandátu vedoucích státních zástupců.

Jan Januš: Babiše soud očistí, Benešová v tom nehraje roli

Marie Benešová má za sebou první dny v pozici ministryně spravedlnosti.

Pavel Zeman je přitom ve funkci víc než osm let, Lenka Bradáčová téměř sedm a Ivo Ištvan neuvěřitelných dvaadvacet (s krátkou pauzou). Jistě, že tohle je úplně legitimní téma k debatě. Jen ne pro tuhle vládu.

Protože cokoliv tahle vláda udělá směrem k justici, státnímu zastupitelství či policii, bude vždy posuzováno jednoduchou optikou: Má to pomoci Andreji Babišovi v jeho soukromém trestněprávním problému?

Tohle je očekávatelný výsledek situace, kdy se předseda vlády jako první v historii snaží skloubit politickou kariéru s pozicí trestně stíhané osoby. Není to jednoduché, ale vybral si to sám. Problém je, že to spolu s ním musí řešit celá země.

Jiří Leschtina: Šéfa žalobců Zemana může ministryně Benešová podříznout i v rukavičkách

Odváží se nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová spolu s vládou odvolat nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana?

Úkol Marie Benešové je teď jediný: zaručit v rámci svých kompetencí, aby měl předseda vlády i přes všechnu vlastní snahu zaručen spravedlivý proces, který by zároveň nenarušil základní důvěru veřejnosti ve spravedlnost. Přesně řečeno: nejde o to, jaký bude nakonec vynesen definitivní rozsudek, ale o to, aby vůbec vynesen být mohl.

Ministryni Benešové není co závidět, ale aspoň má částečně šanci napravit to, na čem se podílela před 20 lety.

autor: Jindřich Šídlo