Jíme jako neandrtálci, myslí si Pavel Maurer. Proč se na jídlo tolik spěchá?

Společné stolování
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Společné stolování

Občas pozoruji některé lidi, jak neuvěřitelně rychle jedí, a přemýšlím o jejich předcích. Prožili jejich pradědové a prababičky hladomory? Strádali během světových válek? Nebo je to nezřízené hltání prostě v našich genech zakořeněno od doby, kdy jsme ještě byli trochu zvířata? 

Naše instinkty nám podvědomě signalizují, že potravu je třeba spořádat co nejrychleji, dokud nám ji nesežere nikdo silnější nebo rychlejší. Také je tu zcela určitě, v nějaké naší pradávné paměti, zakořeněna ještě další obava – totiž strach o náš vlastní život. 

Při jídle jsme pochopitelně více zranitelní, protože jídlo nás baví, chutná nám a zaměstnává naši mysl a naše chuťové pohárky a my při něm ztrácíme ostražitost. Zatímco se něčím krmíme, může nás něco jiného nečekaně sežrat! To se našim prapředkům určitě stalo mnohokrát. 

Někdo dnes také jí rychle, protože se obává, že mu jídlo vystydne. Má ho rád teplé, ne vlažné a oschlé. Studená koprovka, to se prostě nedá jíst! 

Všechno tohle mi běželo hlavou, když jsem nedávno jedl v jedné asijské restauraci a pozoroval domorodé návštěvníky podniku, jak obratně a rychle se ohánějí hůlkami. Dříve než já vylovil svoje ramen nudle, oni stihli zbaštit polévku, velkou mísu rýže s krevetami a ještě dezert a čaj. Naházeli to všechno do sebe tak rychle, že přitom nejspíš ani nedýchali. 

Nejsme zvířata

Tohle moje vyprávění samozřejmě směřuje k jedinému. Podle mne se rychle jíst nemá. Je to hromadný nálet do žaludku a celého našeho trávicího systému, navíc si často spálíme jazyk, odřeme patro a jídlo si pořádně neužijeme. Také méně kousáme a navíc se nedá koukat na to, jak někdo hltá, místo aby si pokrm pořádně užil. 

Já vím, že v některých provozech a fabrikách je to v rámci pracovního nasazení s časem na jídlo dost na hraně, ale já tu hovořím o jiných chvilkách – o chvilkách, kdy máme čas, sedíme v hezké v restauraci, jsme na výletě nebo o víkendu doma a můžeme si své jídlo a pití hezky užít. Jídlo je přece velké potěšení a důležitá součást našeho zdraví. 

Když si představím, že za pár minut zhltneme jídlo, které se vařilo a připravovalo třeba i několik hodin, je to časově dost neúměrné a zdravotně hloupé. Člověk, na rozdíl od zvířat, která svoji kořist polknou co nejrychleji, má čas jídlo pořádně připravit i vychutnat. Nejsme přece už zvířata ani neandrtálci a nebezpečí, že nás nějaký predátor nečekaně sežere, protože jsme svůj pokrm konzumovali příliš pomalu a neostražitě, tak to už nám většinou moc často nehrozí. 

Spustit audio
autor: Pavel Maurer

Související