Jídlo je nejlepší teambuilding, věří Pavel Maurer
Včera jsem měl nový kulinární zážitek a chtěl bych se s vámi o něj podělit. Stalo se to na neohlášené návštěvě jednoho mého obchodního partnera.
Zatelefonoval jsem mu, že zrovna jdu kolem jeho firmy a jestli jej můžu vytáhnout na oběd. A on na to: „Přijď na oběd k nám do kanceláře, právě jsem uvařil kroupové rizoto s jehněčím, na cibulce a česneku a mám k tomu otevřený lehký předvánoční růžáček!“ Co byste na to řekli?
Venku zima, sychravo, vlezlo a v této velmi dobře prosperující firmě s asi třiceti zaměstnanci si jednou týdně šéf a generální ředitel oblékne zástěru a v improvizované kuchyňce uvaří pro svoje zaměstnance oběd. Samozřejmě, že ne vždy se sejdou všichni, hodně kolegů je na cestách, ale to silné jádro firmy u společného oběda často vyřeší úplně všechny problémy, které firmu trápí.
Čtěte také
Ten den, kdy vaří šéf, nejdou do kantýny, nejedí chlebíčky z papíru, nenavštěvují okolní vývařovny, ale jedí v práci. Šéf jim osobně připraví jídlo, proberou při obědě všechny trable, strasti i úspěchy, popovídají si, jsou spolu, pak sklidí talíře, umyjí nádobí a odeberou se, obrazně řečeno, zpátky „ke strojům“.
Kuchařský um i srdce
Firma funguje mnoho, mnoho let, fluktuace je minimální a tento tak zvaný teambuilding je přirozený, pevný a upřímný. Já jsem to kroupové jehněčí rizoto ochutnal, tedy spíš poslední zbytky na pánvi, a bylo skutečně poctivé, chutné a kvalitní. Na jídle totiž poznáte, jestli jeho autor šetřil na ingrediencích, jestli ubíral na potřebném čase a zda tomu dal nejen svůj um, ale též trochu svého srdce.
Věřte mi, milí posluchači, tohle všechno se počítá, a pokud budete jíst soustředěně, určitě tam všechny tyto nezbytně nutné ingredience ucítíte. Pokud tam bude jedna chybět, buďte shovívaví, to se stává. Ale když tam bude chybět více toho životně důležitého koření, umu a citu, tak to raději vraťte zpátky. Máte přece pořád svou gastronomickou hrdost – a ta se neprodává lacino!
