Jeruzalém se poprvé projel tramvají
Necelých 14 kilometrů, 23 zastávek a ve špičce interval čtyři minuty. Takové jsou základní parametry nové tramvajové dráhy, která funguje první týden v Jeruzalémě. Město ve Svaté zemi se jí dočkalo po mnoha letech technických problémů a politických tahanic. Zastánci tramvaje ovšem tvrdí, že to stálo za to a že teď už budou obyvatelé Jeruzaléma sklízet jenom sladké plody vynaloženého úsilí a peněz.
„Čekáme na zavedení tramvají už asi deset let. Byla kolem toho spousta problémů, stavba trati ochromila život v centru města. Uvnitř je však tramvaj nádherná,“ říká Hana, která čeká s foťákem v centru Jeruzaléma, až se objeví stříbrná souprava. „Zatím je to pomalé, ale časem má prý jezdit rychleji,“ dodává.
Zastávky jsou plné lidí, kteří se chtějí svézt. Má to však háček. Do autobusů se nastupuje pouze předními dveřmi, a tak je větší šance odhalit případného teroristu. Do tramvají se však nastupuje po celé délce vlaku, a tak se objevují spekulace, jestli to není trochu nebezpečné. „Nesmíme mít strach, teror může být kdekoli. Nebojíme se, Židé jsou odvážní,“ říká rozhodně Hana.
Snažíme se nastoupit do tramvaje. Na světelném ukazateli se píše, že by nastupující lidé nejdřív měli pustit vystupující z tramvaje. Moc se to zatím nedaří, lidé stojí ve dveřích, nevědí, že ti uvnitř se nemají jak dostat ven. A už frčíme ke Starému Městu. Muži mají vláčky a techniku obecně rádi, to je známá věc. Na dojmy se proto zeptám další ženy.
„Už ráno jsme jeli na tržiště a teď se vracíme s nákupem zpátky. Je to nádherné! Zatím jsou ještě tramvaje přeplněné, je tu hodně zvědavců a tramvaje navíc vozí první dva týdny lidi zadarmo. Časem tedy ten zájem asi trochu opadne,“ doufá. Ani ona se nebojí teroru: „Ten může být kdekoli, i v autobusech. Předtím se prostě nedá utéct. Důvěřujeme bezpečnostnímu aparátu, nebojíme se.“
Na zastávkách jsou skupinky mladých lidí v bílém triku s obrázkem tramvaje. Vypadají jako dobrovolníci pomáhající rozrušeným pasažérům. „Nejsme dobrovolníci, dobrovolnictví patří k daleko důležitějším věcem. Sem nás vyslal dopravní podnik, abychom lidem vysvětlovali, jak to funguje,“ objasňuje jedna z nich a podává mi letáček s informacemi o celém projektu.
Moderní tramvaje vypadají pod hradbami Starého Města nádherně. Inženýři už prý vyřešili i řízení dopravy na křižovatkách, a pokud tramvaj získá důvěru obyvatel, Jeruzalému to hodně pomůže.
Opatrné naděje vyjadřují i obchodníci, které staveniště v centru města přivedlo na pokraj bankrotu a kteří se proti tramvaji léta otevřeně bouřili. Třeba paní Galině odehnalo hlučné a prašné budování dráhy většinu zákazníků z jejího bufetu.
„Než začali tramvaj stavět, dařilo se nám daleko lépe. Pak přestali chodit hosté. Doufáme, že se teď vrátíme k normálnímu životu,“ říká. „Je ovšem pravda, že dřív se do centra sjížděly autobusy z celého města. Teď je odkloní a tramvaje budou svážet lidi jenom ze dvou směrů.“ Snad i přesto přivezou dostatek zájemců o zdejší propečená kuřátka.
Mezi fanoušky tramvajové dopravy patří i redaktor Českého rozhlasu Jan Herget, podle nějž by měly tramvaje jezdit v každém větším městě. „Je to ekologický a efektivní dopravní prostředek. A navíc, když se trať dobře postaví, tak tramvaje jedou a auta stojí,“ vysvětlil v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů jejich hlavní přednosti. A Jan Herget v rozhovoru také mimo jiné prozradil, jak je možné, že v San Francisku jezdí tramvaje bez trolejí, nebo proč se staly tramvaje vyráběné v Československu celosvětovým fenoménem.
