Jen nejbližší rodinu má v pěti zemích světa. Jaký je život partnerky velvyslance v Praze?

Každých pár let se stěhovat, hledat nové školy a za několik let se zase vracet zpět. Takový je život diplomatů, kteří mnohdy mění posty napříč celým světem. Zatímco pro velvyslance a velvyslankyně je to jejich práce, rodiny se musejí přizpůsobit. „Nejtěžší jsou odjezdy. Lidé se stanou součástí vašeho života, a pak přijde chvíle, kdy se musíte loučit,” popisuje v pořadu Bruselské chlebíčky Catharina Jevrellová, manželka švédského velvyslance u nás.

„Je to především možnost poznat svět zblízka. Jedna věc je číst o různých zemích v knihách nebo v novinách, ale něco úplně jiného je skutečně tam žít a setkávat se s lidmi,“ hodnotí své zkušenosti politoložka a konzultantka Jevrellová.

Čtěte také

Jako manželka švédského velvyslance v Praze Håkana Jevrella je současně viceprezidentkou organizace Diplomatic Spouse Association Prague (DSA), tedy asociace partnerů diplomatů žijících v Praze. „Je to mezinárodní společenství manželek, manželů a partnerů diplomatů působících v Praze. Spojuje nás přátelství, poznávání různých kultur a vzájemná kulturní výměna. Nedílnou součástí naší činnosti je také charitativní práce, kterou v Praze vykonáváme.“

V Česku je pro ni příjemná kulturní blízkost se Švédskem. „Obě země jsou středně velké evropské ekonomiky s výraznou průmyslovou tradicí. Jsou členy Evropské unie i NATO. Obě mají dlouhou tradici výroby skla a křišťálu. Vy máte značku Škoda, my Volvo a Scanii. Obě země milují hokej, přírodu, chalupaření i lyžování, míní zcestovalá žena.

Zdůrazňuje ale, že DSA s nalezením domova v nové zemi nesmírně pomáhá: „Lidé si někdy myslí, že se všechno usadí během půl roku, ale ve skutečnosti to může trvat mnohem déle.

DSA má v roce 2026 členy z 35 zemí. Ti, kromě toho, že se druží mezi sebou, se podle Jevrellové snaží vracet zpět pohostinnost zemi, ve které nově žijí. Především skrze charitativní práci, nebo i svoji vlastní profesi, oddělené od profese jejich partnera.

Rodina po celém světě

Díky povolání svého muže se Jevrellová dostává na místa, kam by se prý jinak podívala těžko. Zkušenost s životem po celém světě má ale už z dětství. Není jen manželkou, ale i dcerou diplomata. A totéž povolání chce dělat i její syn, který tento obor studuje v Paříži.

Čtěte také

„Byla jsem vlastně vždy velmi spokojená, i když nebylo vždycky snadné být tím novým dítětem ve škole. Žili jsme v několika nádherných zemích: v Rakousku, ve Vídni, potom ve Francii, v Paříži, následně na Novém Zélandu a také v jihokorejském Soulu. Všechna ta místa jsem milovala a všude jsem si našla přátele a byla jsem šťastná, vypráví Jevrellová, byť dodává, že měla štěstí i na svou extrovertní povahu.

Jako jisté negativum vnímá, že má rodinu rozptýlenou po celém světě. Její sestra žije mnoho let na Novém Zélandu, snad nejdál od Švédska, co to vůbec jde, její dcera od podzimu žije v Miláně, syn studuje v Paříži a rodiče zůstávají ve Skandinávii.

„Když jsme například žili v Singapuru, byl to ideální bod setkávání. Moje sestra s rodinou přiletěla z Nového Zélandu, rodiče ze Švédska a mohli jsme společně strávit Vánoce,“ vzpomíná manželka velvyslance s tím, že život diplomatických rodin někdy takový je.

„Děti vyrůstají velmi mezinárodně a často si vytvoří domov na různých místech světa. Já to ale vnímám především jako velkou výhodu. Jsem ráda, že jsou takto mezinárodní, že poznaly různé kultury a naučily se chápat odlišné způsoby života a otevřely se světu,“ uzavírá Jevrellová.

Proč v organizaci diplomatických partnerů nejsou takřka žádní muži? Jde skloubit běžné povolání s životem na velvyslanectví? A jaké akce DSA chystá pro veřejnost v Praze? Poslechněte si celý díl Bruselských chlebíčků v přehrávači v úvodu článku nebo v libovolné podcastové aplikaci.

autor: Jakub Lucký
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.