Jediné, co cvičné štole chybí, je uhlí a prach
Víte, kolik kilometrů cestuje pod zemí hrouda černého uhlí, než se dostane na povrch? A v jakém prostředí skutečně pracují horníci? Pokud máte rádi neobvyklé zážitky, vydejte se do Staříče u Frýdku-Místku. Najdete tam cvičnou podzemní štolu, která je věrnou kopií opravdové šachty. Veškeré zařízení funguje a návštěvníci se rázem ocitnou mezi rubáním a důlními kombajny.
Nikde jinde v Evropě nic takového nenajdete. Stačí pár schodů za železnou branou a jste jakoby na opravdové šichtě. Nečekejte žádné muzeum s vitrínami. Tady vládne časem a tvrdou prací ošlehaná patina, ujišťuje průvodce cvičnou štolou ve Staříči Jan Kopel.
„Štola je vybudována jako umělý důl. Veškeré části, které tu jsou, jsou funkční. Vypadá to tu přesně jako v dole. Každý si může vyzkoušet, co se musí dělat při těžbě uhlí a jak to v porubu vlastně vypadá,“ popisuje.
Své místo tu má i hornická historie. Dokazuje to například chodba s těžkým dobývacím kladivem na konci. „Má svou podpěru, která ho drží. Vrty se provádějí ručně,“ podotýká Jan Kopel.
Šachty v podzemí jsou plné nejrůznějších zvuků. Každý má svůj význam. Horník musí vědět, co každý z nich znamená – to vše uprostřed nekončícího hluku důlních strojů. Jan Kopel mi ochotně předvádí, co všechno horníci v dole běžně slýchají.
„Chodí sem školy i školky,“ upozorňuje na pestré složení návštěvníků. „Objevují se tu i cizinci: Slováci, Poláci nebo Italové,“ podotýká.
Když už si odvážní návštěvníci vyzkoušejí, jaké to je proplétat se nízkým rubáním, čeká je odpočinek. Taková malá oáza civilizace uprostřed toho všeho. V půlce návštěvnické šichty si totiž lidé mohou odpočinout vskutku stylově – u permoníka. „Vždy se tu chvíli zdržíme,“ potvrzuje průvodce.
Jak upozorňuje, nechybí tu ani návštěvní kniha. „Lidé sem píšou své vzpomínky, ale například i básně,“ říká Jan Kopel.
Cvičná štola hned vedle Dolu Paskov funguje už 16 let. Paradoxně jediné, co ve štole chybí v porovnání se skutečným dolem, je uhlí. A také prach.